Dotknout se dna ✓

7. kapitola

Když se Kai ráno vzbudil, měl nutkání okamžitě napsat Andreasovi, ale pak si vzpomněl, že ten má mít teď nějakou schůzku. Usmyslil si tedy, že počká do odpoledne a mezitím si najde jinou zábavu.

Neděle byly pro něj hodně kritické. Obvykle neměl co dělat a navíc se neúprosně blížilo pondělí a tím pádem práce a šéf. Potřeboval se nějak zaměstnat, aby zahnal myšlenky na to, na co všechno se netěší.

Zrovna seděl u snídaně a mírně znuděně si pohrával se lžičkou, když mu najednou zazvonil mobil. Rychle se po něm natáhl, ale zjistil, že mu nevolá Andreas, nýbrž jeho kamarádka Gemma. Měla být na dovolené u moře, a tak se Kai trochu podivil, kvůli čemu volá.

„Ahoj, děje se něco?" zeptal se jí.

„Ahoj, ne nic se neděje, jenom jsem už od včera doma, tak mě napadlo, jestli třeba nechceš někam zajít. Ráda bych se dozvěděla, co se změnilo, zatímco jsem tu nebyla."

„Úplně jsem zapomněl, že ses měla vrátit tak brzo." Uhodil se do čela. „Jasně, že někam zajdeme. Do hodiny můžu být u tebe."

Gemma mu to odsouhlasila, a tak Kai odložil snídani a začal se chystat ven. Byl rád, že má kamarády jako Gemmu a Henryho. I když jim o všech svých potížích nikdy neřekl, občas jako by přesně vycítili, kdy potřebuje vytáhnout z domu.

Oblékl se, došel na autobus a během chvilky stál před Gemminým domem. Zazvonil, aby trochu popohnal její přípravu, a dívka vzápětí vyšla ze dveří. Skočila Kaiovi kolem krku a vzájemně se objali.

„Tak ráda tě zase vidím," uvítala ho s úsměvem.

„Já tebe taky. Vypadáš... letně."

Nevěděl, jak jinak to popsat. Gemma měla své husté hnědé vlasy smotané do dvou menších drdolů, v uších barevné péřové náušnice a byla rozhodně opálenější, než když ji Kai viděl naposledy.

Zasmála se. „Ještě si nechci přiznat, že mi dovolená skončila. Ty vypadáš pořád stejně, ale něco je na tobě jinak..." Zdálo se, že chvilku přemýšlí, ale nakonec jen mávla rukou a upravila si na rameni kabelku. „Tak pojď, zajdeme si někam sednout, ať mi povíš, co je nového."

Cestou nepovídal Kai, ale spíš Gemma, protože od ní Kai vyzvídal, jak se měla na dovolené. Byla u moře s nějakými kamarádkami z práce, které Kai neznal. Gemma totiž pracovala jinde než on s Henrym. Seznámil se s ní ještě ve škole.

Když zašli do Gemminy oblíbené kavárny a posadili se, dívka zakončila svoje vyprávění o dovolené a zvědavě se zadívala na něj.

„Tak povídej," pobídla ho. „Co je nového u tebe?"

„Nedávno jsme byli s Henrym v klubu," začal pomalu, protože se nic zajímavějšího vlastně ani nestalo.

Gemma tázavě pozvedla obočí. „Jemu se podařilo tě tam vytáhnout?"

Lehce se usmál a přikývl.

„Chtěl se tam zase seznámit s nějakou holkou, že jo?" zeptala se, jelikož i jí byla Henryho smůla v navazování vztahů známá. „Prosím, že se mu to už povedlo."

Zavrtěl hlavou. „Zase takový změny se tady nekonaly."

Poděkoval servírce, která jim oběma donesla kávu, ale místo aby se napil, si začal pohrávat se lžičkou.

„Víš, já jsem se v tom klubu s někým seznámil," řekl váhavě a upřel pohled na Gemmu. Nebyl si zcela jistý, jestli s ní o tom chce mluvit, ale na druhou stranu umíral touhou o Andreasovi někomu říct.