Dotknout se dna ✓

15. kapitola

Došli k Andreasovu autu a Andreas si chtěl sednout na místo řidiče, ale Kai ho rychle zastavil. „Počkej, pil jsi."

Zavrtěl hlavou. „Neměl jsem alkohol, byl to jenom takovej džusík."

Kai mu věřil, a tak nasedl do auta. Jakmile se jeho zadek dotknul sedadla, kostka ledu ho málem donutila zase nadskočit, ale udržel se a jen si skousl ret, aby byl tiše. Bylo to zvláštně příjemně nepříjemné a hlavně cítil, jak se led začíná rozpouštět.

Po chvíli jízdy k němu Andreas střelil pohledem. „Jaký to je?" zeptal se s pousmáním.

„Studený," odpověděl prostě. „A divný."

„Příjemný?"

„Nějak se nemůžu rozhodnout."

Zastavili na semaforu a Andreas mu rozepl knoflík kalhot.

„To snad nemyslíš vážně!" zpražil ho Kai a odstrčil mu ruku. „Řídíš!"

„Právě v tuhle chvíli ne," odporoval s úsměvem na jeden koutek. „Říkáš ne?"

Kai nevěřícně pokroutil hlavou, ale pak si jen povzdechl a trochu lépe se uvelebil na sedačce. „To jsem zase neřekl."

Andrease mu se spokojeným výrazem rozepl kalhoty úplně a přes látku spodního prádla mu začal dráždit mužství. Kai tiše zamručel, a pak vzdychl.

Andreasova ruka se během chvilky zase odtáhla, protože se rozjeli, a Kai mu věnoval vyčítavý pohled. Seděl na sedadle spolujezdce se zakloněnou hlavou, rozepnutým poklopcem a začínající erekcí a Andreas si ho prostě přestal všímat.

„Děláš si ze mě srandu?" dostal ze sebe frustrovaně.

„Nedělám. Řídím," odvětil bez mrknutí oka.

„Kruci, André," zanadával a přejel si dlaní přes obličej. Snažil se klidně dýchat a nemyslet na svůj problém mezi nohama, ale to prostě nešlo.

Andreas se usmál. „Buď hodný, nebo už na tebe nesáhnu."

Dlouze vydechl a zaryl si nehty do látky kalhot na stehnech. Andreas hodně rychle přišel na to, jak na něj.

Věděl, co obvykle znamenalo být hodný. Zůstal tiše sedět, ani slovem si nepostěžoval na nedostatek Andreasovy pozornosti a snažil se nevšímat si své erekce. Nic z toho nebylo jednoduché, když byl vzrušený, ale Kai v tomhle nebyl úplný amatér.

Jeho trpělivost se nakonec vyplatila. Když se dostali do méně frekventované ulice, Andreas si nechal na volantu jen jednu ruku a tou druhou se začal věnovat Kaiovu vzrušení. Dokonce zajel i pod jeho spodní prádlo a Kai tlumeně vzdychal. Tak nějak mu bylo jasné, že ho Andreas nenechá se teď udělat, ale to neznamenalo, že by si to neužíval.

Konečně zastavili před Andreasovým domem. Kai si zapnul kalhoty, aby mohl vůbec vylézt z auta, ale donutilo ho to nespokojeně zamručet. Kostka ledu v jeho kalhotách už se dávno rozpustila, ale ta koneckonců nebyla tím, o čem přemýšlel.

Jakmile vešli dovnitř, Andreas mu dal jasné instrukce: „Běž do ložnice, svleč se a počkej na mě. Chci si ještě něco připravit."

Kai poslechl a všechno splnil do puntíku. Byl zatraceně vzrušený a věděl, že aby dostal, co chce, musí nejdřív Andrease potěšit. Věřil si, že v tom je dobrý.

Andreas se ukázal během chvilky a s sebou nesl misku s ledem. Kai se pousmál.

„Copak?" vyzvídal Andreas. „Líbí, nelíbí?"

„Jen jsem zvědavý, co s tím chceš dělat."

„Myslím, že tušíš," ušklíbl se. „Ale to počká. Teď by mě zajímalo, kolik ran tak běžně zvládneš."