Dotknout se dna ✓

28. kapitola

Když mířili Kai s Andreasem domů, venku už byla tma. Šli ruku v ruce na zastávku autobusu a oba se usmívali.

Andreasovi bylo nádherně lehce. Klidně by takhle trávil každý víkend. Nejdřív by spolu s Kaiem zašli na nějakou pěknou akci, a potom by ho doprovázel domů. Cestou by mu ještě mohl koupit něco k jídlu, a pak by se díval, jak si na tom spokojeně pochutnává. Jako tehdy na těch hranolkách. Zvlášť potom, co viděl Kaie na dně, toužil dělat všechno, co věděl, že ho přiměje k úsměvu. Nechtěl, aby se musel světlovlasý znovu vypořádávat s takovou bolestí.

„Jak se ti to vlastně líbilo?" přerušil jeho myšlenky Kai a zvědavě se na něj zadíval.

„Bylo to super. Netušil jsem, že nechozením na koncerty o tolik přicházím."

Kai se usmál a stiskl jeho ruku pevněji. To už byli na autobusové zastávce.

„Kam jedeme?" dotázal se světlovlasý.

Andreas se musel zamyslet, protože to vlastně sám nevěděl. Byla pravda, že víkendy trávili pokaždé spolu, ale chápal by, kdyby si Kai po takovém povyražení chtěl odpočinout ve vlastní posteli.

„Nevím." Pokrčil rameny. „Chceš k sobě domů?"

Kai vystrčil spodní ret, aby zdůraznil svůj smutek. „To k tobě nejsem zvaný?"

„Jasně, že jsi." Usmál se. „Jen jsem třeba myslel, jestli ode mě teď nechceš mít na chvíli pokoj, to je celý."

Zavrtěl hlavou, a pak se naklonil blíž, aby šeptl: „Jedinej pokoj, o kterým chci dneska ještě něco slyšet, je tvoje ložnice."

Andrease ta poznámka dost překvapila, ale vzápětí se sám podivil proč vlastně. Od Kaie už mohl očekávat, že přijde čas na takové narážky úplně náhodně. Oceňoval, že je s nimi tentokrát o něco diskrétnější než tehdy u stánku s hranolky.

„A co přesně si představuješ, že se stane, až budeme v mojí ložnici?" zeptal se rovněž tiše.

Tentokrát se zdál na chvíli vyvedený z míry Kai, protože zřejmě nečekal, že Andreas na tuhle hru na veřejnosti přistoupí, ale rychle se usmál a odpověděl: „To jediné, co jsem kdy chtěl v ložnici, je podřídit se všem přáním svého pána."

Kai to rozhodně uměl s volbou slov. To se mu muselo nechat. Andreas se musel snažit, aby na sobě nedal znát, jaký na něho ta věta měla vliv, ale nakonec se nedokázal ovládnout úplně a musel alespoň dát Kaiovi ruku do zadní kapsy kalhot.

„Tak to máš štěstí, že přesně vím, co po tobě budu chtít," odpověděl. „Nedávno mě totiž napadlo něco, co se ti bude líbit."

Kai se k němu naklonil ještě o něco blíž. „Doufám, že to bude zahrnovat část, kdy se konečně zbavím toho těsnýho spodního prádla."

Andreas se podíval na jeho rty, které byly roztažené do spokojeného úsměvu, a napadalo ho pouze to, že už musí svého partnera vážně umlčet. Jinak hrozilo, že se nezvládnou ani dostat domů.

Lapil jeho ústa do polibku a okamžitě mu skousl spodní ret, čímž si nekompromisně vydobyl vstup dovnitř. Kai nijak neprotestoval a jeho horké poddajné rty perfektně spolupracovaly, čímž jen přispěl k tomu, že se Andreas polibku nemohl dostatečně nasytit.

Když se se sebezapřením konečně odtrhl, snažil se sice působit naprosto nerozhozeně, ale ruku stále ponechával v kapse Kaiových kalhot. „Nesmíš pořád tak předbíhat," pokáral ho. „Co se s tebou chystám udělat, se dozvíš až doma. Nech se překvapit."

Pousmál se. „Opravdu mi nemůžeš nic prozradit?" zkusil to ještě jednou.

„Jediné, co ti můžu říct," odpověděl Andreas, „je, že ti po tom na tý tvý krásný kůži zůstane nějakou chvíli památka."