Dotknout se dna ✓

40. kapitola

Matka ostře protestovala celou dobu, co se Kai s Andreasem balili. Říkala Kaiovi, ať přestane všechno dramatizovat, že se přece nic nestalo. Potom mu rovnou zkusila přikázat, ať
se vrátí sednout si ke stolu, ale Kai na ni prostě nereagoval.

I Greg uznal, že už by to stačilo, a snažil se svou partnerku mírnit, ale moc platné to nebylo. Amy jen tiše seděla v rohu místnosti a přelétávala pohledem z jednoho člena své rodiny na druhého. Že tu nezůstanou, mrzelo Kaie vlastně jen kvůli ní. Amy ho tu jediná skutečně chtěla. Tedy Greg možná taky, ale Kai k němu neměl téměř žádný vztah. Dal se totiž s matkou dohromady jen chvíli před jeho stěhováním.

Kai se těšil na chvíli, kdy mu Amy zavolá, že se odstěhovala od rodičů, a on tak za ní bude moct v klidu přijet na návštěvu. Na tohle rodinné drama už totiž znovu nepřistoupí. Ani bez Andrease ani s ním.

„Ještě ti zavolám, Amy, promiň," rozloučil se se svou sestrou ve dveřích.

„Ahoj," řekl Andreas a pokusil se o úsměv. Amy se na ně usmála nazpět.

„Ahoj, Gregu! Ahoj, mami!" zavolal do bytu Kai čistě ze slušnosti, i když měl sto chutí odejít beze slova.

„Na shledanou!" zavolal Andreas, ale odpovědi se dočkali jenom od Grega.

Jakmile vyšli ven před dům, Kai se zachvěl. A nejspíš to nebylo jen zimou. Necítil se nejlépe. Mrzelo ho, že byl Andreas svědkem matčina výstupu.

Andreas si musel jeho nálady všimnout, protože ho najednou pevně chytil za ruku. „Najdu na mobilu nějaký hotel. Poradíme si," uklidňoval ho.

Kai se pokusil usmát. „Já vím. Jenom je mi to občas líto, víš? Že moje rodina prostě nemůže být normální."

„Vím, že tohle je horší," reagoval Andreas, „ale třeba ti pomůže vědět, že žádná rodina není úplně normální. Ať už je to nějaká divná babča nebo vzdálenej strejda."

„S tebou nebudu nikdy ztracenej," šeptl Kai.

Věděl, že se jeho partner snaží dělat, co může, aby mu pomohl necítit se mizerně. I když zrovna teď mu jeho slova náladu nezvedla. Nechal se jím přivinout do objetí, ale Andreas kupodivu už nic dalšího neříkal. Ani pro ten mobil zatím nesáhl.

Kai se mu podíval do očí, aby zjistil, nad čím přemýšlí. Objevil, že se Andreas se zvláštním výrazem dívá na něj.

„Taky s tebou nebudu nikdy ztracenej, abys věděl," šeptl po chvíli.

Kaie jeho slova nejprve zmátla, ale pak si uvědomil, že to samé svému partnerovi pár sekund nazpět řekl on. Prostě vyslovil, co měl na jazyku. Nijak nad těmi slovy nepřemýšlel. Pro Andrease ale nejspíš znamenala hodně.

Usmál se a jemně tmavovlasého políbil.

Andrease zjevně stálo hodně přesvědčování se od něj odtáhnout, ale nakonec musel, aby vylovil v kapse mobil. Zatímco na něm hledal, kde by se dalo přespat, Kai seděl na kufru a opíral se o svého partnera zboku. Byl rád, že tuhle starost vzal na sebe Andreas, jelikož sám se teď necítil na nic.

„Tak jo, něco mám," oznámil po chvíli. „Tady rovně a za dvě ulice do prava."

Kai vzal svůj kufr, chytil Andrease za ruku a následoval, kam ho tmavovlasý vedl. V okolí domu to ještě znal, ale když došli o kousek dál, už si na okolní budovy vzpomínal jen matně. Pochopitelně tu to prošlo mnoha změnami od chvíle, co rodinu navštívil posledně.

„Tady do leva," instruoval ho Andreas dál, a jakmile zatočili, uviděl Kai před sebou velký most.

Zrovna na tohle místo si vzpomínal. Bylo jedno z těch, které navštívit vážně nechtěl. Hlavně ne teď.