Dotknout se dna ✓

31. kapitola

Jejich první oficiální rande začalo tím, že Andreas Kaie vyzvedl u něj doma. Na tom bylo všechno jako obvykle s jediným rozdílem, a to že ho Kai přivítal polibkem delším než jindy. Už se totiž jejich setkání nemohl dočkat.

Dojeli společně do aquaparku a tam se málem pohádali u pokladny ohledně toho, kdo bude platit. Kai se cítil špatně, když Andreas všechno platil za něj. Zvlášť, když šlo o něco tak drahého. Musel tedy chvíli přemlouvat, ale nakonec se dohodli, že za sebe každý zaplatí sám.

Šli se společně převléknout a Kaiovi neušlo, jak si ho Andreas prohlíží, jakmile se oblékl do plavek.

„Co je?" zeptal se s úsměvem a hlavou zvědavě nakloněnou na stranu. Opravdu nechápal, co je na něm tak zajímavého.

„Nic, nic," zavrtěl Andreas rychle hlavou. „Jenom mě překvapuje, že nemáš nějaký zajímavější plavky."

Kai shlédl na své obyčejné černé plavky, a pak pochopil. Andreas nejspíš očekával něco víc podobné jeho spodnímu prádlu. Musel se tomu usmát.

„Tys snad někde viděl plavky s krajkou?"

„Neviděl, ale to neznamená, že nejsou," odpověděl rovněž s úsměvem.

Kai zakroutil hlavou. „No, aspoň budeš mít snazší pořád nezírat."

Andreas ho políbil. „Pravda. Ale stejně teď víš, co se ti pokusím sehnat k Vánocům."

„Před tebou bych je i nosil," odpověděl Kai a snažil se nedávat najevo nadšení z toho, že Andreas nepřímo řekl, že spolu budou na Vánoce. Pokaždé ho neskutečně potěšilo, když Andreas nějak naznačil, že s ním plánuje zůstat.

Prošli ze šaten přes sprchy a konečně se dostali až k bazénům. Kai tu sice nikdy neměl rande, ale už tady párkrát byl. Věděl tedy, že je zde velký bazén a asi tři menší, které jsou vzájemně propojené něčím na způsob řeky, pár vířivek a samozřejmě nespočet tobogánů. I přes jeho ne příliš velkou zálibu ve sportech, sem chodil jednou za čas plavat opravdu rád. Nebylo to koneckonců ani tak o sportu jako spíš o zábavě.

„Co na takovým rande v aquaparku vlastně děláš?" obrátil se na Andrease tázavě. „Asi si tady těžko někde sedneš a začneš si povídat, to by bylo mrhání vstupným."

Pokrčil rameny. „Ještě jsem nikdy žádný rande v aquaparku neměl. Šel bych si prostě zaplavat."

Když viděl, jak všichni ostatní plavou, nebo se smíchem běží na tobogán, těžko se tu Kaiovi dál jen tak stálo. Nemohl tedy nic jiného, než s Andreasem s úsměvem souhlasit, a pak se rychle vydal do vody.

Nejdřív jen tak plavali pospolu. Rychle se ukázalo, že je Andreas rychlejší plavec než Kai, ale pokaždé na něj počkal. Když si proplavali celou trasu, která zde byla k dispozici, vybral Kai pořádně zatočený tobogán, který se mu líbil nejvíc a několikrát se svezli.

Když Kaiovi po několikáté vystříkla dole pod tobogánem chlorovaná voda do očí, uznal, že tahle zábava už by mu stačila. Andreas dojel dolů hned po něm, stále vysmátý, ale když viděl Kaiův výraz, zřejmě poznal, co světlovlasý cítí.

„Jdeme si dát na chvilku něco klidnějšího?" zeptal se.

„Jsem pro," souhlasil Kai. „Vířivka?"

„Tu jsem měl na mysli."

Museli obejít několik bazénů, než konečně našli volnou vířivku, ale Kai věděl, že to bude stát za to. Posadili se do horké bublající vody naproti sobě a udělali si pohodlí.

„Teď můžeme přistoupit k té části, kdy si budeme povídat," pobídl ho Andreas s úsměvem a pod vodou zavadil nohou o tu jeho.

Kai jeho úsměv napodobil. „Přijde mi, že toho vím o tobě strašně málo. Můžu se ptát?"

„To víš, že jo."

Vzpomínal na svou konverzaci s Henrym, protože teď už věděl, že měl jeho kamarád pravdu. Vzpomínal, co všechno si tehdy řekli, a zjistil, že jedna věc by ho opravdu zajímala.

„Jaký byly tvoje předchozí vztahy?"

Andreas se pousmál. „No, na střední jsem chodil asi se dvěma holkama. Nevím, jestli se to dá počítat jako vztah. S každou to vydrželo jenom pár měsíců a já jsem pak až do závěrečnýho ročníku přemýšlel, proč to s nima nebylo ono.

Na to, že jsem gay, jsem přišel na výšce. Vlastně mi s tím někdo trochu pomohl. Chodili jsme spolu celou vejšku a to už bylo daleko vážnější, než ty dvě holky. Plánovali jsme budoucnost, chvíli jsme i žili spolu. Pak jsme přišli na to, že už se názorově neshodujeme. Začal jsem plánovat, že si otevřu svůj první klub, a jemu se to nelíbilo. Bál se, že spadnu do alkoholu nebo do drog a... zkrátka mu to nepřišlo jako vhodnej byznys pro slušnýho člověka, kterej jsem pro něj byl. Nechtěl, abych se do toho pustil, ale já jsem prostě věděl, že je to to, co chci dělat. Rozešli jsme se v podstatě úplnou náhodou.

Jednou jsme si o tom zkrátka znovu povídali a já řekl něco ve smyslu: Jestli mě nejsi ochotný přijmout s tím, co mě baví a co chci dělat, tak to asi na společnou budoucnost nevidím.

A než jsem stačil vymyslet další argumenty, on zkrátka přikývl a řekl: Asi máš pravdu.

Strávili jsme spolu jednu z nejtrapnějších nocí mýho života a druhý ráno se odstěhoval zpátky k rodičům."

„Co jsi dělal?" zeptal se Kai. „Muselo to bolet, když... miloval jsi ho?"

„Miloval," potvrdil s naprostou jistotou. „Ale pár dnů po našem rozchodu jsem to zpochybňoval, protože přece... Těch klubů bych se pro něj jinak vzdal. Pak mi ale došlo, že to je nesmysl. Řekl bych, že to byl takovej klasickej rozchod. Nesnášel jsem chvíli jeho, pak sebe, pak jeho, pak zase sebe, ale nakonec jsem se přes to dostal. Vlastně už si to ani nemáme za zlý. Asi rok potom jsme se sešli a promluvili si a zjistili jsme, že nám zkrátka bude každýmu dobře jinde. Z něj se stal šéf banky a vypadal stejně spokojeně jako já s Riviérou. Pak tu byl ještě ten kluk z klubu. Moje jedna jediná jednorázovka a víc toho nebylo. Pak jsi přišel ty."

Kai se usmál. „Díky, že jsi mi to všechno řekl."

„Kdykoli," odvětil Andreas. „Když budeš o mně něco chtít vědět, prostě se zeptej. Rád ti řeknu všechno."

Kai se k němu naklonil pro rychlý polibek, a pak vířivku opustili, aby se šli ještě chvíli bavit, než budou muset odejít.

Bylo to vynikající rande. Kai nikdy podobné nezažil. S Chrisem chodil ven jenom ze začátku jejich vztahu, a to si pokaždé jenom sedli do restaurace a povídali si. Bývalo to taky často trapné, protože se ještě pořádně neznali, a tak nevěděli, co můžou říkat. Tohle bylo daleko lepší.

Musel uznat, že Andreasův nápad jít do aquaparku byl jeden z jeho nejlepších, a zřejmě už chápal, co ho k němu vedlo. Byli spolu už tak dlouho, že by bylo divné zkrátka si někde sednout a povídat. Ani jednoho by to nebavilo a nejspíš by po chvíli neměli pořádně o čem. Tohle bylo daleko uvolněnější a zábavnější.

Cestou zpátky Andrease napadlo, že by se mohli stavit na zmrzlinu. Kaie to neskutečně nadchlo. On mu snad četl myšlenky.

Zastavili u jedné menší cukrárny, vlastně to byl spíš stánek se zmrzlinou, a každý se rozhodl dát si jeden kopeček. Andreas si poručil vanilkovou a Kai zelené jablko.

„Taková neobvyklá, jo?" divil se Andreas. „A to se pořád všude říká, že je nejoblíbenější vanilková."

„Já vanilkovej nejsem." Ušklíbl se. „To už bys vědět mohl."

Zhruba sekundu byl Andreasův udivený výraz k nezaplacení, ale celkem rychle se vzpamatoval.

„No jo, jak bych mohl zapomenout." Usmál se.

Jakmile slízali zmrzlinu, jeli zase zpět k Andreasovi domů. Program dne už měli totiž jako obvykle tak nějak vybraný.