Dotknout se dna ✓

38. kapitola

Ráno seděli vedle sebe v taxíku a mířili na letiště. Andreas byl trochu nervózní a pohled na Kaie mu napověděl, že on je na tom stejně. Tušil, že světlovlasý se tak cítí kvůli setkání s rodinou, což byl i jeden ze zdrojů Andreasova stresu, ale on měl ještě navíc v hlavě stále tu událost ze včerejšího večera v klubu. Doufal, že se všechno brzy nějak vyřeší a on si tak bude moct trochu víc užívat výlet.

Položil Kaiovi ruku na stehno a jemně ho pohladil. „Všechno bude v pohodě, uvidíš. Ještě na to budeme vzpomínat jako na pěkný výlet."

Kai se pousmál. „Doufám, že máš pravdu."

Na letišti šlo kupodivu všechno hladce. Nějakou dobu počkali, nechali si odbavit věci, a pak nastoupili do letadla. Dokonce snad i vzlétli včas. Měli by tedy v klidu stihnout večeři, jak psal Kai svým rodičům před odletem.

Dali si něco z nabízeného jídla, a pak šel Kai sledovat nějaký film. Andreas se díval jen tak na jedno oko. Chtělo se mu spát, ale stále přemýšlel o klubu. Po přistání čekal telefonát od Jarretta ohledně toho, jak se situace vyvíjí, a tak byl neustále napjatý.

„Zlato?" oslovil ho Kai. „André, posloucháš mě?"

Potřásl hlavou a obrátil se ke svému partnerovi. „Promiň, co jsi říkal?"

Kai si ho starostlivě změřil. „Co se děje? Už od včerejška jsi mimo."

„To nic," povzdechl si. „Včera se něco posralo v práci, ale... Vyřeší se to. Zvládám to."

Kai ho jemně políbil. „Co se stalo? Chceš mi to říct? Třeba pomůžu."

Nechtěl, aby si Kai musel dělat starosti, ale věděl, že mu je spíš přidělá, pokud bude tajnůstkářský. „Jedný holce se tam udělalo blbě. Nejspíš jí někdo hodil něco do pití." Odvrátil pohled stranou. „Chci, abych mohl říkat, že je v Riviéře bezpečno."

„Třeba už se tam ten člověk nikdy neukáže," pokusil se ho uklidnit Kai. „A kdyby jo, určitě si někdo z tvejch vyhazovačů všimne, kdo to je, a postará se o to."

„Doufám," zamumlal Andreas, a pak se zase otočil ke Kaiovi. „Nechci se tím teď zabývat. Teď jsem tady pro tebe, abych tě podpořil před rodinou. Budeme se oba snažit na to nemyslet, hm?"

Kai ho s úsměvem pohladil po tváři. „Dobře. Ale kdybys něco potřeboval, řekni."

Za chvíli světlovlasého zřejmě přestal bavit film, na který se ze začátku díval, a vypadal teď spíš unaveně. Nejdřív jen seděl s přivřenýma očima, ale rychle ho napadla pohodlnější pozice a on si opřel hlavu o Andreasovo rameno.

Pohled na něj Andrease donutil se pousmát. Jemně prohrábl Kaiovi vlasy, a pak přehodil svou paži přes jeho tělo. Netušil, jestli opravdu usnul, nebo jen odpočívá, ale vypadal zkrátka tak klidně a uvolněně. Myšlenky na všechno nepříjemné Andrease v tu chvíli alespoň dočasně opustily a on si byl jistý, že ať už setkání s jeho rodinou proběhne jakkoli, společně to zvládnou.

~°°°~

O pár hodin později přistáli v Minnesotě a na cestu z letiště si opět zavolali taxík.

Andreas v tomto státě už jednou byl, ale nijak zvlášť si to nepamatoval. Město, kde žila Kaiova rodina, mu bylo dočista cizí, a tak spoléhal na to, že se světlovlasý vyzná.

Zastavili před vysokým panelovým domem, zaplatili řidiči a vyndali si věci z kufru taxíku. Kai si dům prohlížel, jako by se chystal vstoupil do nějakého doupěte mafiánů.