Dotknout se dna ✓

39. kapitola

Následující den byl v podstatě celý věnovaný oslavě. Už k snídani byly Amyiny oblíbené palačinky, následoval rodinný oběd v restauraci a odpoledne proběhlo předání dárků a gratulace.

Andreas se zpočátku trochu obával, jestli nebude na obtíž. Přece jen součástí rodiny nebyl a kromě Kaie ho všichni sotva znali. Téměř okamžitě se téhle obavy ale zbavil, protože dokonce i Kaiova matka považovala za samozřejmost, že se bude Andreas účastnit všech částí programu. Největší radost z něj ale zřejmě měla Amy, kterou zaujalo cokoli, co Andreas povídal o svém klubu.

Rád se s Kaiovou sestrou bavil, ale občas si musel od jejích zvídavých otázek dát na chvíli pauzu, aby se věnoval také svému partnerovi. I Kaiovi se ale líbilo, jak si Andreas s jeho rodinou sedl, a tak se po celý den tvářil spokojeně. Andreas byl moc rád, že jim něco na způsob první společné dovolené tak skvěle vychází.

Jako poslední položka na seznamu aktivit dne zbývala k odškrtnutí rodinná večeře doma. Vařila Kaiova matka s pomocí svého přítele a v sedm hodin už bylo všechno nachystané na stole.

Hezky se oblékli a usadili se. V čele stolu seděla Amy, protože dnešek byl její den. Po její pravé ruce seděli vedle sebe Kaiova matka se svým přítelem a po její levé Kai s Andreasem.

Kaiova matka vařila výborně. Rajčatová polévka zmizela z talířů během pár minut a potom se pustili do kuřecí rolády s bramborami. Rodina byla zřejmě na matčinu kuchyni zvyklá, ale Andreas byl ohromený.

„Je to výborné," pochválil.

V tu chvíli si uvědomil, že snad poprvé vidí na ženině tváři úsměv. Příjemně překvapený tím byl nejspíš i Kai, protože se rovněž usmál a pod stolem jemně položil ruku na Andreasovo stehno.

No jo, s lidma to umím, proběhlo Andreasovi hlavou. Daleko větší uspokojení mu ale přinášelo hlavně vědět, že napětí mezi Kaiem a jeho matkou se trochu zmírňuje.

„Je nějaká trapná příhoda z dětství, kterou bych měl o Kaiovi slyšet?" zeptal se s pohledem na Amy.

Jeho partner po něm střelil ostrým pohledem, který měl nejspíš vyjadřovat: Co to sakra děláš?

Andreas ale couvnout nehodlal. Nenápadně a něžně Kaie pohladil po ruce, aby ho zklidnil, a doufal, že mu světlovlasý věří. Neplánoval u tohohle stolu jen vzorně sedět a tiše jíst. Vždy měl raději veselou konverzaci. Uvolňovala atmosféru a všem hned i chutnalo daleko víc. Plánoval to tady trochu rozproudit a prolomit ledy. V tom měl koneckonců spoustu praxe z Riviéry.

Zdálo se, že blondýnka jeho záměr pochopila. Po jeho otázce se hned celá rozzářila a pořádně se nadechla k odpovědi.

„Kai byl vždycky to hodnější dítě. Hlavně já jsem dělala problémy, on se nikdy moc do ničeho nepouštěl. Někdy byl ale právě až moc hodný. Když se mu jeden z jeho kamarádů zmínil, že táta zrovna nemá práci, Kai vzal pět dolarů ze svýho našetřenýho kapesnýho a donesl mu je.

To by ještě nebylo tak hrozný, kdyby teda nezazvonil u nich doma a nedal mu těch pět dolarů před jeho matkou se slovy: Nerad bych, abyste teď byli bezdomovci.
Naše máma toho musela přijít hodně vysvětlovat."

Andreas si nedokázal zabránit v úsměvu a podíval se na Kaie. „Ale to je náhodou ještě docela hezký."

„Ale chudák máma, která musela přijít vysvětlit, že nám doma opravdu neříká, že jsou jejich rodina pomalu žebráci," přidala Amy.

„To opravdu nebyla moje oblíbená konverzace," potvrdila Kaiova matka s úsměvem.

„Aspoň jsem nechodil ve čtrnácti na party s pochybnýma dospělýma kamarádama," vrátil Kai své sestře.