Dotknout se dna ✓

25. kapitola

Andreas zůstal u Kaie celý den. Chvíli si sice na notebooku musel vyřizovat něco do práce, ale jinak pouze odpočívali. Převážně se povalovali v posteli nebo na gauči a sledovali Netflix.

Krátce po tom, co uklidili nádobí po večeři, seděl Kai s mobilem v obýváku. Když za ním přišel Andreas, Kai si nemohl nevšimnout, že se tváří trochu nejistě. Lehce se tedy usmál a věnoval mu tázavý pohled.

„Jak se cítíš?" zeptal se Andreas a přišel blíž. Starostlivým pohledem si přeměřoval Kaiovy obvazy.

„Už je mi dobře," uklidnil ho.

„Nemělo by se to převázat?" ptal se Andreas opatrně dál.

Kai mírně pokrčil rameny. „Asi by mohlo."

„Můžu ti s tím pomoct?"

V minulosti si Kai na tyhle rány nikdy nenechal sahat někým jiným. Raději si je ovázal sám, i když to šlo dost špatně, ale pořád to bylo lepší, než mít u toho jinou osobu. Pak si ale vzpomněl, že Andreas už je stejně jednou viděl, a navíc se mu zdálo, že to potřebuje víc než on sám. Potřebuje se na vlastní oči ujistit, že to opravdu není tak zlé.

„Můžeš," souhlasil.

Andreas došel do koupelny pro obvazy a lékárničku. U pohovky poklekl k sedícímu Kaiovi, aby se nemusel předklánět a Kai k němu natáhl ruku.

Úzkostně sledoval každý Andreasův pohyb, když mu muž odmotával obvaz. Věděl, že se od něj nemusí ničeho bát, ale byl to zkrátka nezvyk. Přiměl se přestat soustředit na jeho prsty a raději si prohlédl své zranění. Měl na předloktí několik rudých škrábanců, z nichž některé vypadaly vážnější než jiné, ale nic už nekrvácelo. Zdálo se, že to trochu ulevilo i Andreasovi.

„Už to vypadá daleko líp," konstatoval. „Chceš to namazat?"

Věděl, že to bude znamenat více dotýkání, ale zároveň měl zkušenosti s tím, že chladivá mast jeho ranám ulevovala. A musel přiznat, že úplně nebolestivé ještě nebyly.

„Chci, prosím," požádal.

Andreas si jednou rukou zlehka přidržel Kaiovo předloktí a tou druhou mu začal roztírat mast po ranách. Byl nesmírně opatrný. Na některých místech se ho dotýkal jen zlehoučka jedním prstem, aby rány znovu neotevřel, a Kaie donutila jeho péče přivřít oči. Mast mu krásně chladila bolavá místa a Andreasův něžný dotek mu vysílal po těle příjemné mrazení.

Když skončil na prvním předloktí, přesunul se na druhé, a tam už ho Kai nechal pracovat i bez neustálé kontroly. Jakmile mu začal kůži potírat chladivou mastí, donutilo to světlovlasého spokojeně zamručet. Přesně takovou úlevu potřeboval.

Andreas k němu vzhlédl a lehce se usmál. „Chceš to ještě zavázat?"

„Ještě radši jo," odpověděl. Zítra to už nejspíš zvládne bez obvazů, ale přes noc si je chtěl raději nechat. Už se mu jednou stalo, že si čerstvě zahojené rány rozškrábal.

Andreas dokončil obvazy na obou jeho předloktích, načež nadzvedl jeho ruce a něžně ho políbil na jejich hřbety. Kai na něj překvapeně shlédl.

Andreas to ale nijak nekomentoval. Jediné co řekl, bylo: „Jsem rád, že už je ti líp." Potom se zvedl ze země a posadil se vedle Kaie. „Co máš v plánu na zítra?"

„Musím do práce."

„Jsi si jistý? Budeš v pohodě?"

Přikývl a krátce si přeměřil své ruce. „Vezmu si dlouhý rukávy."