Ochránce

Kapitola DVANÁCTÁ

„... takže chci, aby měli Carrowovi volnou ruku. Už je nijak neomezuj, rozumíš, Severusi?" dokončil svůj příkaz Pán zla.

Blížil se konec října a uběhlo už několik dní od incidentu, kdy Voldemort projevil svou... nespokojenost. Naposledy měl jen špatnou náladu a byl netrpělivý. Jako vždy oba dělali jako by se nikdy nic nestalo. Hermioně řekl, že zažil i horší a přesně, tak to bylo. Nejhorší zážitky byly vždy, když Vy-víte-kdo, odhalil jednu z jeho polopravd, které měly za následek, že nebyl dopaden člen Řádu. Měl zlomenou většinu kostí v těle, zjizvená skoro celá záda. Jednou ho Poppy musela držet i v umělém spánku, když mu srůstala páteř. Zlomený nos byla opravdu jen nepříjemnost.

„Jistě, můj pane," poklonil se a v duchu skřípal zuby. Nevěděl, co to znamenalo pro jeho studenty, ale určitě to nebylo nic dobrého.

„Výborně," černokněžník nadzvedl horní ret a odhalil zežloutlé zuby. Měla to být jeho verze úsměvu předpokládal lektvarista.

„Taky chci, abys večer zašel za Šedohřbetem," zasyčel. „Jeho lapkové opět narazil na skupinu těch smrdutých šmejdů."

Severuse zamrazilo. „Jak si přejete, pane," znovu se poklonil a byl propuštěn. Ve dveřích se srazil s Bellatrix Lestrangeovou.

„Ááá, Severusi," pronesla slizce.

„Bellatrix," odvětil chladně a přidržel ji dveře. Pán zla ji ale nepustil dovnitř. Neměl na její lísání náladu. Bradavický ředitel se uchechtl.

„Je něco snad k smíchu, Snape," rozječela se.

„Samozřejmě, že ne, Bello," snažil se ji s falešným úsměvem uklidnit.

Co to sakra, zarazila se. Tenhle idiot se nikdy neusmívá.

„Jestli dovolíš, mám lepší věci na práci než tu s tebou postávat," utrousil Severus.

„Jasně, papírování na tebe nepočká co?" vysmívala se mu.

„To jsem neměl zrovna na mysli," odpověděl a rozloučil se.

***

Bellatrix Lestrangeová byla šílenec, který nesnášel, když o čemkoli nevěděl. Doslova ji to užíralo. Podepsaly se na ni roky v Azkabanu, ale nakročeno do blázince měla i předtím. To byl i jeden z důvodů, proč se jí její manžel už rok po svatbě raději začal vyhýbat. Snapeovo chování bylo přesně to, co jí teď strašilo v hlavě. Má něco za lubem a já to vím, pronásledovala ji myšlenka. A tak se přemístila na jediné místo kromě Bradavic, kam podle ní ten umaštěnec mohl jít. Do domu na Tkalcovské ulici.

***

„Výborně," zvolal Severus a čarodějce se rozzářil obličej. On mě pochválil, žasla. On mě skutečně pochválil.

„Myslím, že dnes už můžeme skončit, slečno," schoval svou hůlku.

„Děkuji," byla to jejich třetí lekce, vlastně čtvrtá, kdyby se počítalo i to fiasko před několika měsíci a ona už byla hodna slova Výborně. Měla chuť zahájit oslavný tanec, ale věděla, že by už pak žádnou další pochvalu nedostala. Prohodili s profesorem, ještě pár slov a ona ho vyprovodila ke dveřím. Jakmile se zavřely dveře, tak si přece jen poskočila. Dobře jenom si neposkočila, začala ztřeštěně pobíhat po domě.

Jakmile se uklidnila, rozhodla se, že je čas se najíst. Došla do kuchyně a vesele si pobrukovala. Akorát dojídala, když se ozvalo od dveří: „Kohopak to tu Snapík asi schovává," ozvalo se a Hermiona ztuhla. Tenhle hlas by se nedal nikde zaměnit. Byl to ten hlas, co naposledy slyšela na oboru záhad. Byla to Lestrangeová. „Vylez vystrč růžky," perverzně se zasmála.