Ochránce

Kapitola DVACÁTÁ

Nádech, výdech, upomněla se v duchu. Zacpala si nos a otočila si flakon s Mnoholičným lektvarem do úst. Obličej se ji zkřivil pachutí tekutiny klouzající ji hrdlem. Musela si dát ruku před pusu, aby lektvar nevyzvracela. Začaly se ji kroutit střeva a začala se kuckat.

            „V pořádku?" ozval se Ronův hlas z chodby před koupelnou.

            „Hmmm," zahučela Hermiona se zavřenými ústy. Zapřela se rukami o umyvadlo a pohlédla do zrcadla. Pod jejími dívčími rysy probublávala podoba Bellatrix Lestrangeové. Vyrostla několik centimetrů, prodlužovaly se ji vlasy a zároveň tmavly.

            Proměna se kompletně dokončila a Hermionu zarazilo, jak se podobala spíše Andromedě Tonksové. Bylo to ale jejím výrazem. Chybělo to šílenství a nebezpečí.

            Začala ji naplňovat panika. Ty špíno! ozývalo se ji v hlavě a pevně zavřela oči. Promnula si předloktí, na kterém se momentálně nenacházely žádné jizvy. Měla to v poslední době ve zvyku, paradoxně ji to začalo časem uklidňovat. Upomínalo ji to, že přežila.

            Zhluboka se nadechla a vzpomněla si na svého profesora. Zvládl roky přetvářky, mučení a strádání pro dobro ostatních. Kdysi ji šikanoval a byla rozhodlá, že až se znovu setkají bude chtít vysvětlení. Věděla, že pod vrstvami nadávek, úštěpných poznámek a nadávek se celou dobu skrýval dobrý člověk. A přesně Severusem Snapeem se teď potřebovala inspirovat. Kdyby ho za ty měsíce lépe nepoznala asi by svou roli nezvládla. On to ale zvládl chovat se chladně a nadřazeně. Napřímila se a roztáhla tvář do nepřirozeného šklebu. Ať je na tebe profesor hrdý, rozkázala si a opustila koupelnu.

            „Ať to máme za sebou," zavrčela, když procházela kolem zrzka na chodbě a vyrazila rychle z domu.

            Ron s sebou cuknul. Věděl, že kolem něj prošla Hermiona, ale stejně na to nebyl připravený.

            Hermiona dupala směrem k Harrymu, který stál na okraji pozemku. Zase mířili za dobrodružstvím i když jiný by to asi nazvali bláznovstvím.

            Změnila Ronovu podobu přesně, jak si to nacvičovali a přenesli se do Děravého kotle a prošli na nejznámější ulici v britském kouzelnickém světě. Procházela s hlavou vztyčenou a nenechala na sobě znát nejistotu ani když narazili na Traverse. Celou dobu její obličej korunoval chladný znechucený výraz a s pomocí jejího doprovodu, který používal k podrobení si překážek kletbu Imperius, se dostali do podzemí Gringottovic banky. Myslela si, že už skoro mají vyhráno, ale jako vždy vzali jejich plány svůj vlastní směr.

***

            Od vstupu do Tajemné komnaty se ozvalo hlasité písknutí. Dveře se zabouchly a obyvatelům místnosti se naskytl pohled na Anthonyho Goldsteina a Terryho Boota táhnoucí bezvládného Seamuse mezi sebou.

            Zatímco dvojice havraspárů pokládala chlapce na zem připojila se k nim skupinka členů Brumbálovy armády.

            „Carrowovi?" zeptal se při pohledu na Seamusovu tvář Neville.

            „Ano, Amycus," odpověděl Terry a odstoupil dál, aby se chlapci dostala první pomoc.

            Neville si povzdechl a zajel si rukou do vlasů. Sám měl v obličeji pomalu hojící se rány od zvracených sourozenců, ale jeho kamarád vypadal mnohem hůř než předtím on. Začal přecházet po komnatě, kde se skrýval už skoro přes dva týdny. Zahnali ho sem Carrowovi a stejně tak i zbytek zvětšující skupiny jeho přátel.