Prolog

1.1K 41 8
                                    

Nejdříve bych ráda pár vět úvodem. Tento příběh je má prvotina, tak budu vděčná za jakoukoliv konstruktivní kritiku. Kapitoly se budu snažit vydávat pravidelně každý týden a nenechat příběh jen tak ležet. Doufám, že se Vám bude líbit.

             „Takže ten kluk... bude muset zemřít?" zeptal se chladnokrevně Snape.

            „A musí ho zabít sám Voldemort, Severusi. Je to nezbytné," odvětil Brumbál.

            Následovala dlouhá chvíle ticha. Snape nakonec promluvil: „Myslel jsem... po celá ta léta... že ho chráníme. Kvůli Lily."

            „Chránili jsme ho, protože bylo důležité a nezbytné dohlédnout na jeho výuku, vychovat ho a umožnit mu, aby vyzkoušel svoje síly," vysvětlil ředitel se zavřenýma očima. Když je otevřel uviděl zděšený pohled mistra lektvarů.

            „Udržoval jste ho naživu jen proto, aby mohl ve správnou chvíli zemřít," nevěřícně řekl, „Celou tu dobu jste mě zneužíval. Vše jsem dělal jen, abych ochránil syna Lily Potterové a vy mi teď řeknete, že jste ho choval jako vepře na porážku," rozkřikl se Severus.

            „To je však dojemné, Severusi. Že by vám nakonec chlapec přece jen přirostl k srdci?" zeptal se ředitel.

            „Ten chlapec?" zaječel Snape. „Expecto patronum!"

            Ze Snapovy hůlky vyrazila stříbrná laň. Přehnala se přes pracovnu a proběhla oknem, za kterým se ztratila do noci. Brumbál sledoval, jak utekla a otočil se znovu ke Snapeovi s očima plných slz.

            „Po takové době?"

            „Navždycky," ujistil ho Snape. Bez dalších slov se vydal opustit Brumbálovu pracovnu.

            „Počkej, Severusi," zastavil ho profesor Brumbál, „mám pro tebe ještě jednu poslední prosbu."

            „Co po mně můžete ještě chtít?" rozkřikl se přes celou místnost. „Chcete abych poslal syna ženy, kterou jsem miloval na smrt. Obětoval jsem vám posledních několik let svého života. Byl jsem váš špion. Byl jsem profesor. Musel jsem sloužit Pánovi zla. Nechal jsem se kvůli vám mučit. Mučit! Chcete abych vás zabil, proti své vůli. Co po mně můžete ještě chtít?" opakoval rozzuřeným hlasem a dával důraz na každou hlásku.

            Brumbál ho smutně sledoval. Věděl, že poslední roky na jeho ramena nakládal nemalou zátěž a budoucnost bude nejspíše ještě horší. Ale lidé, kterým by mohl svůj úkol uložit, jaksi došli.

            „Už nemůžu," prohlásil Severus zlomeně a opustil pracovnu. Brumbál ho nechal jít. Potřeboval svůj čas.

            Severus prošel okolo chrliče, chránicí ředitelovu pracovnu. Prošel celým hradem až sešel do sklepení do svých komnat. Zapálil krb a došel si pro láhev whiskey. Sedl si do křesla před krb a snažil se při popíjení na nic nemyslet. Jenže byl zničený. Zjištění, že Brumbál chce nechat Harryho Pottera zabít, bylo zdrcující. Potter byl jediný důvod, proč se z něj stal špeh. Aby ochránil dítě jeho milované Lily.

            Seděl se svými myšlenkami a lahví. Když z lahve zmizela třetina kapaliny ozvalo se zaklepání. Neodpověděl. Věděl, kdo to je a nechtěl už slyšet ani slovo.

            Brumbál bez vyzvání vstoupil do místnosti.

            „Je neslušné, vcházet do místnosti bez pozvání, Albusi," řekl sarkasticky a napil se ze sklenice.

            „Já vím... jenže jsme nedořešili tu poslední záležitost," odpověděl Brumbál nehledě na ironii v Severusově hlase. Došel k druhému křeslu a posadil se naproti profesoru lektvarů.

            „Co chceš, Albusi?" zeptal se rezignovaně Snape.

            „Harry Potter není jediný, kdo potřebuje ochranu."

            Brumbálova slova zůstala viset v místnosti. Snape ho s chladnou maskou, kterou léta děsil své studenty, sledoval. Brumbál se nenechal rozhodit. Dál se na profesora díval a čekal na jeho reakci.

            „A dál? To snad všichni víme, že Potter není jediný, kdo potřebuje ochranu. Potřebují ji všichni."

            „Já mám, ale na mysli někoho konkretního. Pokud si dobře vzpomínám, tak Voldemort má pro některé osoby speciální plány. Převážně pro některé z okruhu Harryho přátel," zdůraznil Brumbál.

            „Ano. Má v plánu chytit Grangerovou a díky ní nalákat Pottera," přisvědčil Snape.

            Brumbál na něj chvíli koukal a čekal až Snapeovi vše dojde. To se také stalo.

            „Grangerová," zděšeně vyprskl, „to nemyslíte vážně, Albusi."

            „Ale myslím, Severusi," odpověděl Brumbál s lehkým úsměvem.

            „Ne, to odmítám. To už je moc. Co bych měl asi tak dělat se šprtkou, která pozřela celou knihovnu. Ta se o sebe dokáže postarat sama."

            „Podle čeho soudíš, Severusi. Myslíš si, že až na ni zaútočí tlupa smrtijedů, má sebemenší šanci?" podíval se na Snapea. „Na Hermioně sice nezávisí osud nás všech jako na Harrym, ale zavisí na ni osud Harryho Pottera."

            Snape na něj koukal a po nemalé chvíli musel uznat, že měl Albus pravdu. Bez Grangerové nemá Vyvolený sebemenší šanci.

            „A proč to mám být já?" zeptal se. „Až vás zabiji, myslíte, že by mi mohla věřit? Proč ji nedáte na starost Řádu a co takový Weasley?"

            „Ti už mají za úkol chránit Harryho. Myslím, že je to dostatečně zaměstná. A když se jedná o pana Weasleyho, tak tam přece jenom za ním stojí jeho početná rodina. Ty v té době už v Řádu nebudeš a budeš mít možnost ji nejlépe ochránit před Voldemortem, protože budeš znát každý jeho plán a další krok. A určitě ti, jak si to říkal... ta šprtka, bude i nápomocná," domluvil s trochou ironie v hlase.

            Chvíli nad tím Snape přemýšlel, musel uznat, že Brumbálův plán má logiku, ostatně jako vždycky.

            „Takže po mně chcete, abych chránil Hermionu Grangerovou?" ujišťoval se.

            „Ano, chci, abys chránil Hermionu Grangerovou."

OchránceKde žijí příběhy. Začni objevovat