Ochránce

Kapitola OSMNÁCTÁ

Neopouštějte mě, Hermiona otevřela oči. Viděla nad sebou hvězdnou oblohu a cítila slaný vzduch. Neopouštějte mě, zamrkala. Cítila, jak ji někdo stiskl v náruči. Ten slabý tlak znovuvyvolal bolest, kterou prožívala ještě před několika minutami. Neopouštějte mě.

„Profesore," zasténala tiše a začaly ji téct slzy.

„Co?" nahla se nad ní zrzavá hlava. „Hermiono, Merline jsi vzhůru," radoval se Ron.

„Profesore," zašeptala znovu Hermiona.

„Hermi, co to říkáš, jaký profesor," ptal se chlapec vyděšeně. Chtěl ji pohladit po tváři, ale musel by ji pustit. Už byl u dveří Lasturové vily na okraji Plechové Lhoty. Bylo jediné štěstí, že se jeho nejstarší bratr zmínil, kde budou jako novomanželé trávit čas po svatbě.

Dvakrát kopl do dveří místo zaklepání a zakřičel: „Bille! Fleur! Prosím, potřebuju pomoc," a znovu kopl do dveří.

Uslyšel rychlé dupání a před ním se prudce rozevřeli dveře.

„Rone," vykulil oči nejstarší ze sourozenců Weasleyových. „Zatraceně, to je Hermio..."

„Ano, prosím potřebujeme pomoc," žadonil Ron.

„Profesore," vydechla téměř neslyšně dívka v chlapcově náručí.

„Co se jí to..." nechápal Bill Weasley.

„Můžeme nechat vysvětlování na později? Vždyť už tu měl být Dean s Lenkou, to vám nic neřekli?" křikl Ron se slzami v očích.

Bill mu ustoupil, aby mohl projít dovnitř. Když vyhlédl na pláž před domem, viděl na ní skupinku postav. „Řekni Fleur, ať co nejdříve přijde za námi," křikl za ním.

Ron odnesl Hermionu na pohovku v obýváku. Když procházel kolem kuchyně slyšel Fleuřinin výkřik: „Rrrone?" Ignoroval ji a položil blouznící dívku. Nyní ji už mohl začít hladit po tvářích a prohlížel si její nepřítomné oči.

„Profesore," znovu zašeptala.

„Hermiono," hladil ji chlapec a tekly mu slzy. „To bude dobrý," sliboval spíš sobě, než jí.

„Mon Dieu!" přišla k nim Fleur a přiklekla si k pohovce.

Ron si setřel slzy z tváří a řekl ženě vedle sebe: „Bill chtěl, abys šla za ním."

Fleur přikývla, zvedla se a řekla: „Svlékni ji do trrrička a kalhotek, pak ji prrrohlédnu," slíbila a vyběhla do chodby.

Ron zaražený začal sundávat dívce svetr. K hnědovlásce už dlouho choval hluboké city, které považoval za lásku, ale nebyl si jistý. Nechtěl ji vidět takto. Nejhorší pohled se mu naskytl, když se odhalilo levé předloktí.

„Co ti to udělala," zavzlykal při pohledu na označení Mudlovská šmejdka.

„Profesore," zamumlala Hermiona.

„Prosím, prober se," utřel si slzy.

Opatrně ji stahoval kalhoty a snažil se nezkoumat rány, co měla na těle. U kotníku se ale zasekly. Znovu zatáhl a ze sundaných nohavic na zem spadla Hermionina korálková kabelka.

„Jak jsi to..." vydechl a usedavě se rozplakal. Padl vedle pohovky na kolena a objal ji kolem krku. Přes všechno nebezpečí tato úžasná dívka v jeho náručí dokázala uchránit jejich majetek.

„Hermiono, ty jsi to nejúžasnější stvoření," vzlykal ji do ucha. „Jsi nejstatečnější, nejchytřejší."

„Profesore," apaticky znovu vyslovila.