Ochránce

Kapitola TŘINÁCTÁ

Tuto kapitolu věnuji  @zdkurkova, ona ví za co 💚

Severus se poprvé v životě cítil vděčný za léta, která strávil jako zvěd. Nedat na sobě znát jedinou svou myšlenku, jeho radost či smutek. Byl rád, že momentálně na jeho tváři nebyla vidět starost a strach o jeho svěřenkyni. Bezmyšlenkovitě zkoumal mysli jednotlivých zajatců a propouštěl je s tím, že nemají žádné důležité informace. Úplněk byl až za tři týdny a všichni ve skupině byli muži. Byla šance, že se mu povede o úplňku Šedohřbeta nějak zaúkolovat a muže ochrání o měsíc déle.

„Nic neví," vyřkl verdikt nad posledním zajatcem a sledoval, jak ho jeden ze Smrtijedů vyvádí z místnosti. Uklidil hůlku zpět do rukávu a otočil se k odchodu.

„Slyšel jsem, že si měl doma ženskou návštěvu," zastavil ho vlkodlakův hlas.

Snape zaskřípal zuby. Ta Bellatrix nemůže nechat zavřenou pusu.

„Do toho ti vůbec nic není," zasyčel.

Šedohřbet zvedl ruce v obranném gestu. „Jsem jen rád, že se konečně ukázalo, že si taky člověk a ne netopýr," zasmál se.

Netopýr, kde jsem to už jen slyšel, vzpomněl si na jistou hnědovlásku. Na vlkodlakovu poznámku neodpověděl a otočil se k odchodu. Neudělal ještě ani dva kroky, když se otevřely dveře. Mezi nimi stál Prašivec s jedním z jeho lapků a každý ze strany drželi ženu s pytlem přes hlavu. Zpod něho ji čouhal blonďatý pramen.

„Vedeme vám ještě jednu," konstatoval lapka. „Našli jsme ji jen tak sedět u vody, je to celkem... kočička," zapředl poslední slovo a přitáhl si ženu blíže k sobě. Ta se začala vzpouzet a (ne)chtěně mu dala loktem do žeber.

„Ty mrcho," zahřměl, shodil ženu na zem a připravil se k ráně.

„Dost," řekl tvrdě profesor. Žena se prudce otočila jeho směrem.

„Posaď ji," rozkázal směrem k Prašivci. Na lapkovi viděl, že zvažuje, koho by teď radši praštil, proto tvrdě dodal: „Hned."

Tvrdě usadil dívku na dřevěnou židli a strhl ji pytlovinu z hlavy. Blondýnka hleděla do svého klína, vlasy spadlé kolem tváře. Bradavický ředitel si ji prohlížel. Něco mu na ní bylo povědomého. Ale takovouto barvu vlasů ještě nikdy neviděl. Vytáhl hůlku a čekal až zajatkyně vzhlédne. Když to trvalo už skoro minutu, kopl ji Šedohřbet zezadu do židle. Severuse v tom okamžiku propálily hnědé oči a on se ocitl ve své několik týdnů staré noční můře. Před ním seděla Hermiona. Měla jiné rysy, ale ty oči byly její. Nikdo jiný to být nemohl.

Do prdele, do prdele a tisíckrát do prdele, úpěl Severus v duchu. Hermiona na něj upřeně hleděla a třásla se. Dobře, uklidni se, poručil si. Zvažoval své možnosti. Nemohl zneschopnit ostatní smrtijedy v místnosti. Později by to nedokázal vysvětlit. Neměl dost času na to vymýšlet žádný plán. Musel zachovat tvář a pokračovat podle zaběhnutého scénáře výslechu. Pozvedl tedy hůlku a zašeptal: „Legilimens." Dívka se naštěstí nebránila, a tak bez problému navázali bezeslovnou konverzaci.

Profesore, zanaříkala dívka.

Slečno Grangerová, oslovil ji. Snažte se zůstat v klidu prosím a řekněte mi, jak jste se proboha dostala sem.

Hermioně proběhly hlavou události posledních pár hodin. Útěk před Bellatrix a přemístění se na oblázkovou pláž. To, jak ji našli lapkové a chtěli po ní ať prokáže svůj původ.