Ochránce

Kapitola PĚTAČTYŘICÁTÁ

„Vážně jste mě nemuseli doprovázet," křikla Hermiona za dvojčaty, když akorát vcházeli do nádražní budovy.

„Hele holka nám pomáhá pár týdnů v krámě a hned si myslí, že je všechno o ní," houkl na bratra George.

„A my se přitom jdeme rozloučit hlavně se sestřičkou," přisadil si Fred.

Dívka vrtěla hlavou a se smíchem se je snažila dohnat.

Bez problému prošli na nástupiště devět a tři čtvrtě a vydali se hledat jejich blízké. Během kličkování mezi studenty a jejich rodinami slyšela za svými zády vzrušený šepot.

„Máš spoustu obdivovatelů," poukázal Fred.

„Asi jsme tu brzo," přešla jeho slova a zamumlala, když prošli kolem celého vlaku.

„Nebo oni jdou klasicky pozdě, mamka určitě šílí," odvětil ji George.

„Frede Weasley! Jak to mluvíš o vlastní matce?" ozvalo se mu za zády.

„Jo, Frede Weasley!" otočil se George na své dvojče a dal si s přísným pohledem ruce v bok. Fred je naopak rozhodil do vzduchu.

Molly Weasleyová vydechla a pohlédla do země. „Promiň, zlatíčko," přešla k synovi a pohladila ho na tváři.

„A teď jsem zlatíčko?" obrátil se k Hermioně, která se právě zdravila s Ginny a Harrym.

„Je to zvláštní, že už jsem si na tohle hašteření zvykl?" zamumlal Harry.

„Vůbec ne, budoucí bráško," vzal Fred nového bystrozora kolem ramen.

„Nepředbíháme trochu?" založila si paže Ginny.

„Pche," odfrkl si George. „Jako by mamka dovolila jiný výsledek."

„Georgi, nech těch řečí," hubovala ho matka, i když její tvář ozdobil blažený výraz.

„Kde je vůbec Ronánek?" ignoroval její slova.

„Zaspal, tak jsme se rozloučili spěšně mezi dveřmi," odpověděla mu sestra.

„Přeje ti příjemný školní rok," zašeptal Harry Hermioně. „A prý ti napíše."

„Tomu uvěřím až to uvidím," usmála se.

Harry ji zatahal za paži a ona ho následovala stranou.

„Bude se mi po tobě stýskat," řekl tiše.

„Harry," řekla Hermiona dojatě.

„Poprvé, co nebudeme trávit většinu roku spolu," konstatoval.

„Já vím," zesmutněla. „poprvé budu psát jen své úkoly," přehnaně si povzdechla.

„Hele, nebyly to přece všechny úkoly," bránil se nepřesvědčivě.

„Jo, do Věštění jste si je vymýšleli sami," odvětila s úšklebkem.

Harry zavrtěl hlavou a sáhl si do vnitřní kapsy hábitu. „Něco ti chci dát," a vytáhl složený pergamen. „Původně jsem měl v plánu si ho nechat, abych vás mohl čas od času zkontrolovat a věděl, že jste v pořádku."

„To je ...?"

„Pobertův plánek," vložil ji ho do dlaně. „Asi se ti bude hodit víc než mně," dodal a mrkl. 

Hermiona nechápavě zavrtěla hlavou, ale to se ztratilo, když ji kamarád sevřel v objetí.

„Budu ho ale chtít vrátit, jasné?" pustil ji.