Ochránce

Kapitola PADESÁTÁ

„Tady jste," vydechla zpocená Ginny. Byl čtvrteční večer druhého školního týdne a dívky si užívaly společnou chvíli. Hermiona seděla opřená o strom a napůl ucha poslouchala rozhovor mezi Lenkou a Azrou. Havraspárky si spolu jen notovaly, ale hnědovlásku překvapilo, že se neznají, i když byly ze stejné koleje.

Zrzka dopadla mezi Lenku a Hermionu a položila se na zem do měkké trávy.

„Jaký byl trénink?" zeptala se Lenka a na krátký moment vzhlédla od kůroleza, kterého objevila dnes po hodině bylinkářství a chovala ho v dlaních.

„Strašný," rozhodila Ginny rukama. „Jako kdyby všichni seděli na koštěti poprvé," sténala. Několikrát vydechla, aby popadla dech a zamávala na Azru. „Čau, Ginny, uff."

„Těší mě," zasmála se druhá havraspárka a tvář se ji rozzářila. U toho se zatahala za světle blonďatou kudrlinu, o několik odstínů světlejší než Lenčina blond.

„Určitě to nemohlo být, tak strašné," pronesla klidným hlasem Hermiona.

„U nás je to stejné. Kratiknot měl problém sehnat dokonce kapitána, protože všichni z posledního týmu už dostudovali," řekla Lenka.

„Tak máme šanci aspoň někoho porazit," mrmlala mladší Nebelvírka. Přetočila se na bok, aby se podívala na Hermionu. „Co to čteš?" nadzvedla obočí nad několika listy pergamenu, které kamarádka držela v ruce.

Hermiona roztáhla ústa do pobaveného úsměvu a zvedla první nejkratší list. „Tohle je dopis od Rona, kde píše, jak je bystrozorský výcvik skvělý a jak všechno zvládá." Vyměnila psaní za druhé, delší a popsané z obou stran. „Tady zase Harry píše, že jsou úplně v háji a napsal mi spoustu otázek, se kterými potřebují poradit," uchechtla se. „A nakonec mi Fred píše nějaké informace k našemu letnímu projektu," zamávala několika hustě popsanými stránkami.

„Takže ti jinými slovy píše můj přítel a mý dva bratři," Ginny se nadzvedla a zapřela se o lokty. „Nevědět, že jsi to ty, tak bych snad začala i žárlit," našpulila rty.

„Prosím tě," zavrtěla hnědovláska hlavou. „Vždyť ti Harry píše skoro každý druhý den," dodala a snažila se, aby v jejím hlase bylo slyšet, jak je z toho překvapená.

„To ano, ale od bratrů jsem ráda, když vidím tak jeden dopis do roka."

„Co za projekt?" ozval se čtvrtý hlas. Čtveřice dívek se za ním otočila.

Na cestě stál William Steel, ruce překřížené na hrudi.

Hermioně ztvrdl výraz. „Pane Steele," mračila se. „Copak děláte v Bradavicích?"

„Potřebuji mluvit s panem Snapeem," odpověděl Steel prostě. „zároveň ho mohu u toho zkontrolovat," nadzvedl jeden koutek. „Nepředstavíte nás?" přiblížil se k dívkám.

„Ginny, Lenka, Azra," odpověděla stroze. Od ředitele Azkabanu zrak neodvrátila.

„Těší mě, slečny," pokynul Američan hlavou. „Vadilo by vám, kdybych si slečnu Grangerovou ukradl? Rád bych, kdyby mi pomohla najít cestu. V hradu je snadné se ztratit."

Ginny se otočila ke kamarádce a snažila se zachytit její pohled, ale hnědovláska dál propalovala bystrozora pohledem.

Zrovna on potřebuje pomoc. Hermiona se postavila a dala druhé nebelvírce své věci. „Vezmeš mi to prosím do ložnice?" zeptala se tiše.

„V pořá...?" začala Ginny otázku, ale Hermiona ji nenechala domluvit.

„Jo, uvidíme se u večeře," poprvé od chvíle, kdy je Steel oslovil, se od něj odvrátila a věnovala spolubydlící lehký úsměv.