Ochránce

Kapitola DESÁTÁ

Nevěděla, co ji na tohle místo přitáhlo. Možná to byl pár minut starý rozhovor, ale nyní stála před domem v Tkalcovské ulici. Bez přemýšlení prošla brankou, došla k domovním dveřím a vešla do domu. Uvnitř to vypadalo stejně jako když toto místo opouštěla, jen s větším množstvím prachu. Jako ve snu prošla verandou a došourala se do obývacího pokoje. Před očima stále viděla Harryho rozzuřený výraz. Věděla, že kdyby neměl tak dlouho na krku Zmijozelův medailon, nikdy by ji neposlal pryč, a ne určitě tímto způsobem.

„Odpověz!" slyšela znovu v hlavě Harryho výkřik. Dopadla na pohovku až se okolo ní zdvihl oblak prachu a znovu ji začaly po tvářích téct slzy. Přitáhla si kolena k hrudníku a zabalila se do klubíčka. Slzy přerostly v hysterický pláč, který neustával. Bouchala se do spánků, aby dostala z hlavy obrazy proběhlé situace. Viděla Ronovu smutnou tvář. Proč se ji nezastal. Co se stalo, že se všechno, tak pokazilo, zoufale přemýšlela. Proč jsem, tak ochotně odešla, proč, proč, proč,...

„PROČ?" zakřičela zoufale a sesula se na bok.

Brečela dlouho, tak dlouho dokud neusnula vyčerpáním.

***

To už snad není možný, pomyslel si Severus. Už před třemi hodinami, na začátku zasedání školní rady, se spustilo jedno z jeho ochranných kouzel v Tkalcovské ulici. Snažil se na sobě nedat nic zdát, ale měl pocit, že Minevra na něm chvilkový neklid rozpoznala. Potřeboval schůzku, co nejdříve ukončit, ale jeho dva zástupci a členové z ministerstva se snažili prosadit další omezení pro studenty se smíšeným původem. Tomu samozřejmě oponovali všichni původní profesoři Bradavic. Měl pocit, že se porada protáhne do sobotního večera, když už konečně všechno dohadování skončilo. Zvedl se a předstíral klid. Ve dveřích se srazil s profesorkou přeměňování.

„Jste nějak neklidný, pane řediteli," poznamenala jízlivě.

Severus spolkl jedovatou poznámku a raději ji ignoroval a pokračoval, co nejrychleji ze školy.

Objevil se před místem, kde prožil své dětství a připravil si hůlku. Pomalu otevřel branku, aby nenadělal zbytečný hluk. O místě, kde se nacházel jeho dům vědělo velmi malé množství lidí. Ti, co ho trápili nejvíce byli Červíček, Narcissa Malfoyová a Bellatrix, který dům navštivili předchozí léto. Bellatrix mu dělala největší starosti. Aby se někdo dostal dovnitř, musel obejít jeho bariéry. Nikdo se do jeho domu nemohl dostat bez jeho svolení, proto se muselo jednat o mocného čaroděje.

Pootevřel dveře a potichu zamumlal: „Homenum Revelio."

Jak se obával, někdo v domě byl. Ozval se v něm instinkt, který se vytvořil v průběhu let, kdy jako špeh pracoval pro Brumbála. Seslal na sebe Zastírací kouzlo a když zmizel pocit roztékajícího se vajíčka po jeho těle, vešel do verandy. Kráčel pomalu a potichu. Jeho oči sledovaly všechny kouty a čekal, kdy zaznamenají pohyb. V domě bylo ale ticho a klid. Nic nenasvědčovalo tomu, že by se někdo v domě nacházel. Vkročil do obývacího pokoje a tam to zahlédl. Přes okraj pohovky se houpala dlouhá hnědá kudrlina. Hned mu došlo, o koho se jedná, ale nechtěl uvěřit, že by se dívka uchýlila se svými přáteli zrovna sem. Přece nemohla být tak hloupá, pomyslel si a obešel pohovku. Čekal, že na zemi před pohovkou bude ležet černovlasý a rusovlasý chlapec, ale našel jen samotnou čarodějku. Držela obtočené ruce kolem svého hrudníku jako by se snažila nerozpadnout. Obočí měla i ve spánku stažená a celý obličej byl nateklý a lehce zarudlý. Pláč? zarazil se. To nevěstilo nic dobrého. Zrušil Zastírací kouzlo a sklonil se k dívce. Musel zjistit, co se stalo s Potterem a Weasleym.