Ochránce

Kapitola TŘIADVACÁTÁ

Prasklina se prohlubovala až Hermionino srdce nevydrželo a rozpůlilo se na dvě půlky. Její pohled se zúžil na Severusovi nepřítomné černé oči. Uchopila ležícího muže za ramena a zatřásla s ním. „Profesore, profesore, proberte se," sledovala, jak mu hlava bezvládně spadla na stranu. Znovu s ním zatřásla a vyslovila svou výzvu ještě naléhavěji.

„Hermiono," ozval se Ronův nervózní hlas a lehce vyvinul tlak na její rameno, aby ji odtáhl.

„Nech mě!" zařvala a prudce se na něj otočila. Viděla bolest v jeho očích. Nechápal, co se děje. Otočila se i na Harryho, zkoumavě ji sledoval se směsicí obav a pochopení.

Ať si myslí, co chtějí, sedla si vedle profesorovi hlavy a přitáhla si kolena k hrudníku. Zašmátrala vedle sebe až nahmatala nezvykle těžkou ruku a dala si ji do klína. Propukla v tichý pláč a pohroužila se do svého světa plného zármutku. Uvědomovala si, že se něco děje, protože Harry náhle prudce vyskočil na nohy. Netušila proč to udělal, ale bylo ji to momentálně jedno. Zavřela oči a vzpomínala na své zážitky se Severusem Snapeem. Vybavovala si jeho tvář, jak na ni shlíží ze své výšky. Ale nedokázala si vybavit nic jiného než poslední chvíli, kdy se viděli:

„Profesore," zavolala na něj uprostřed Deanovského lesa a ředitel se otočil. „Těším se na další setkání," smutně se usmála.

Snapeova lhostejná maska praskla. „Já také," vydechl a s prásknutím zmizel.

Takhle to být nemělo, otřásl s ní další vzlyk a přiložila své čelo na Severusovu ruku.

Cestovala svou myslí a snažila se vymanit ze stále opakujících slov. Já také, já také. Shodou okolností seděla kousek od místa, kde se před tolika měsíci objevilo světlo, které ji odvedlo zpátky k Ronovi a Harrymu. V téhle místnosti také cvičili společně nitrobranu a pokročilá kouzla.

„A znovu, slečno," útočil Snape a snažil se ji pomoci v procvičování kombinace mentálního a fyzického útoku. Hermiona s lehkostí mávala hůlkou a s lehkým úsměvem se bránila. Do její mysli se už bez jejího svolení nedostal.

Severus přestal vyvíjet tlak na její vědomí a sklonil zbraň. Stejně tak udělala dívka.

Profesor shlížel na svoji chráněnku, ale nebylo to jako dříve, když seděla v jedné ze školních lavic. Tehdy bylo v jeho pohledu vidět posměch a falešnou nadřazenost. V jeho očích šlo nyní rozpoznat jen pýchu.

„Už mě nepotřebujete," usmál se a sklonil hlavu na projevení úcty.

Viděla jeho usmívající tvář i když otevřela oči. Ano, už ho nepotřebovala. To ale neznamenalo, že ho po svém boku nechtěla. Zhluboka se nadechla a vydechla, setřela slzy z tváří. Zlehka políbila hřbet lektvaristovi ruky a položila ji na tichou hruď. Jestli by něco Severus Snape nechtěl, tak aby v čase blízkého nebezpečí seděla zhroucená a zdrcená jeho smrtí. Chtěl, aby se bránila.

Vstala a začala vnímat své okolí.

„...za tebe umírali přátelé, místo aby ses mi sám postavil. Budu na tebe hodinu čekat v Zapovězeném lese. Jestli za mnou do uplynutí té hodiny nepřijdeš a nevydáš se do mých rukou, bude bitva pokračovat. Tentokrát se do ní osobně zapojím, Harry Pottere, najdu si tě a potrestám každého muže, každou ženu i každé dítě, všechny, kdo se tě přede mnou pokusili schovat. Dávám ti na to hodinu."

Její smutek se změnil v zuřivost. Ta kreatura zneužívá Harryho lásku k jeho přátelům a rodině. Co ji rozzuřilo nejvíce, však bylo, že to fungovalo.