Ochránce

INTERMEZZO - druhá část

Vlákna příběhu během Severusovi dospělosti měla tmavší odstíny, ale nebyla zcela černá.

Hermionu bavilo sledovat, jak se nejednou její profesor krčil v křesle kabinetu Minervy McGonagollové a žmoulal mezi dlouhými prsty sušenku. Časem se mezi nimi vytvořil zvláštní vztah, který dívka nedokázala úplně pochopit. První roky v roli profesora se Severus nejednou obrátil na hlavu nebelvírské koleje. Už během studia k ní měl určitý obdiv, ale každé jejich setkáním úctu k starší dámě prohlubovalo. Nikdy mu nešly věci jako úředničina a papírování a zástupkyně s ním byla trpělivá a byla k němu laskavá jako v jeho životě málokdo. Hermiona pozorovala, jak po každém otevření dveří kabinetu v nebelvírské věži se v očích černovlasé čarodějky zablesklo, když za nimi stál právě Severus s náručí plnou papírů. Chová se k němu jako k synovi, pomyslela si Hermiona při sledovaní vzpomínky, kde profesorka už poněkolikáté vysvětlovala, jak se vyplňuje jeden z formulářů pro ministerstvo o výdajích Zmijozelské koleje. Věděla, že profesorka nemá děti, ale nikdy ji nenapadlo se zamyslet proč. Je možné, že po nich toužila, ale její touhy se nikdy nenaplnily. A pak se objevil tichý, o pětadvacet let mladší muž, který potřeboval její pomoc a radu.

Co Hermiona neočekávala bylo, jak se vyvinul vztah mezi Severusem a Albusem Brumbálem. Z toho, jak o zesnulém nadřízeném mluvil, vyvolal v dívce pocit, že mezi nimi bylo silné pouto přátelství. Nechápala, ale jak mohlo vzniknout, když tak pokřiveně začalo. To že byl Severus Snape donucen k roli bradavického profesora byla totiž jen špička ledovce.

Ředitel měl jasnou představu, jak by měl Severus na své okolí působit. Nikdo si nesměl být jistý na jaké straně se profesor Snape nachází. Jestli je Brumbálův nebo Voldemortův člověk.

Severus se následující letní měsíce pohyboval mezi hradem a stínem Pána zla. To, že mu bylo nabídnuto místo v Bradavicích a že ho také přijal, považoval Voldemort ze začátku za zradu. Tak jak Brumbál předvídal. Jeho zlost také Severus náležitě pocítil, jakmile se ale Temný pán uklidnil a vyslechl si lektvaristovo vysvětlení, to že bude u zdroje informací a mohl by být pánovi prospěšný, byl jeho čin uvítán.

Brumbál podstrkával pomocí Severuse Voldemortovi na první pohled užitečné informace a sám získával pro sebe ty klíčové.

Začalo vyučování a novopečený profesor lektvarů se svým novým zaměstnáním zápasil. Dost složité pro něj bylo i plnit Brumbálova ‚přání'. Dostal za úkol nadržovat Zmijozelu a hlavně potomkům Smrtijedů. Severus sice pociťoval jisté antipatie vůči Nebelvíru, ale nebylo mu příjemné vtírat se do přízně mladým ignorantům, kteří by dohromady nedaly ani dvě mozkové buňky. Ale plnil svůj slib a Brumbálovi se podvolil. Hermiona vždycky věděla, že Snape protěžuje zmijozelským, ale v životě ji nenapadlo, že je to kvůli řediteli. Podle ředitele měl Severus dále působit chladným a zastrašujícím způsobem. Lektvarista byl od přírody odtažitý, ale jako mladý dospělý ještě nedokázal působit tak děsivě jako za dívčina studia. Bylo to pro něj i obtížné, protože některé své studenty, znal před pár lety jako spolužáky z nižších ročníků. Ale snažil se. Snažil se pro Lily.

Lily, která zemřela na konci října 1981. Hermioně stékaly po tvářích tiché slzy, když sledovala zlomeného Severuse Snapea. Zprávu o úmrtí manželů Potterových mu sdělil sám Albus v ředitelně a zarmouceného ho hned přesvědčil k ochraně Harryho Pottera. Severus se zapřením souhlasil, aby smrt Lily Potterové nebyla zbytečná.

Kouzelnický svět slavil pád lorda Voldemorta a veselí se z celé společnosti přeneslo i na jejich potomky. Bradavičtí studenti byli nesnesitelní. Povídali si, posílali si vzkazy a celkově byli rozjívení. A přesně tohle Severusovi nesvědčilo. Začala se projevovat jeho cholerická stránka. Strhával neuvěřitelné množství bodů (hlavně Nebelvíru), křičel na žáky a za banálnosti dával nepřiměřené tresty.