Ochránce

Kapitola PĚTAPADESÁTÁ

„Není tu žádný důvod mít strach, Harry," oslovila ho Smrt familiárně. „Nejsem tu, abych komukoli ublížila."

„Proč jste tady?" vyhrkl kouzelník netrpělivě. Rozrušením mu cukalo v čelisti.

Malé dívce vyjelo obočí. „Opakuji, že nemusíš mít žádné obavy," usmála se. „Já nejsem žádný záporák, jak si můžeš představovat. Doufala jsem, že ti to už po našem minulém setkání došlo," nahnula hlavu a zamrkala na kouzelníka před sebou.

Harry polkl a uhnul procházející skupince. Rozhlédl se a poznal, že je sledují nejedny zvědavé oči. Aniž by bytost před sebou vyzval, obešel jeden z domků a počkal dokud se k němu Smrt nepřidala. Během svých kroků se rozpomněl na výsledek jejich posledního rozhovoru. „Děkuji ti, že jsi mi vrátila přátele."

„Není třeba děkovat, byl to férový obchod," sklonila hlavu a zvážněla. „A je lepší, že stráví více času na světě. Budou mi toho pak moci více vyprávět."

„Neodpověděla jste mi na otázku," narovnal mladý kouzelník ramena.

„Jsi drzejší než posledně, Harry Pottere," poznamenala Smrt.

„I vy působíte... jinak."

Dívku jeho slova pobavila a tvář jí znovu ozdobil široký úsměv. „To je důvod, proč jsem chtěla zpět mezi živé," rozhodla se mu dát upřímnou odpověď. „Není pro mne snadné dostat se z mé říše, sem mezi vás," přiznala. „Přišly podmínky, které mi cestu usnadnily a já je využila. Vždy je využiji, protože poslouchat o životě není takové jako ho sledovat."

Harry mlčel. Slova mocné bytosti nechápal.

„Stále jsem tě svými slovy neuklidnila?" ptala se.

„Proč... proč jsi tu s Ginny a Hermionou?" z jeho slov byla slyšet úzkost.

Dívka vydechla a několika pomalými kroky k mladému kouzelníkovi přistoupila. Stejně opatrně i natáhla ruku a položila ji na napjatou tvář. Vyvolený rozpoznal, co má bytost v plánu, a proto s sebou necukl. Dívka cítila, jak se mu napínají svaly. „Přísahám, že tvým přátelům neublížím," na každé slovo dala důraz a stáhla ruku. „Teď jsou i mými. Jsou to milé a nadané dívky a přináší mi radost být v jejich společnosti. Neublížím nikomu, slibuji."

„Dobře," vyslovil Harry po krátké chvíli ticha.

„Skvělé, když už máme jasno, měli bychom se vrátit. Už na nás určitě čeká pití na stole," prudce se otočila a rozešla se z uličky.

„Počkej... te," zarazil ji Harry.

„Říkej mi Azro a ideálně se ke mně chovej jako ke studentce šestého ročníku a ne jako k bytosti, která by lusknutím prstu mohla vyhodit tuhle vesnici do vzduchu," široce se usmála.

„To byst... bys vážně zvládla?"

„Nevím," pokrčila rameny. „Ještě nikdy jsem to nezkusila. Co dalšího chceš slyšet, Harry?"

„Prosím, řekni jim, kdo skutečně jsi," řekl tiše.

Dívka se zamračila. „Proč?" zeptala se tvrdě.

„Nechci jim lhát a slibuji, že jim to sám neřeknu, ale i pokud chceš poznat skutečně jaké je přátelství, nesmíš tajit nic takto důležitého, věř mi," došel k ní a sledoval její tvář, ve které se střídaly emoce.

„Zvážím to, víc ti neslíbím," řekla a rozešla se ke Třem košťatům.

***