Ochránce

Kapitola DEVĚTADVACÁTÁ

Velkou síní zněly kroky a hlasy. Příbuzní a přátelé se se slzami objímali. Profesorka McGonagallová tiše mluvila v rohu místnosti s Lupinovými. Levandule a Parvati se na sebe usmívali a povídali si o bezvýznamných věcech. Pomona hlídala žáky ze své koleje. Celou místnost naplnila aura štěstí a jejím centrem byla početná rodina objímající se pod stupínkem u učitelského stolu.

Všichni Weasleyovi brali Freda do náruče znovu a znovu a odmítali se od něj hnout na krok.

„No tak, no tak, umačkáte mě," odstrkoval je od sebe.

„Tohle je tak neuvěřitelné," pohladila svého syna Molly Weasleyová po tváři.

„Mami," protočil oči, ale nechal ji ať ho vezme znovu do náruče. Pohlédl na každou svou milovanou tvář a náhle mu došlo: „Kde je George?"

Okolo něj stojící si vyměnily ustarané pohledy. Odpověděl mu jeho táta. „Nezvládl tvou smrt a utekl někam do hradu."

„Musím ho najít," řekl rozhodně a zamířil k východu.

„Nikam!" ozvala se velitelsky Molly. „Ještě před několika minutami jsi ani nedýchal. Dokud tě madam Pomfreyová nezkontroluje, nespustím tě z očí."

„Ale..." pokusil se vyjádřit svůj nesouhlas.

„Souhlasím s tvou matkou," postavil se před něj Arthur Weasley.

Fred si s frustrací odfrkl a dosedl na schůdek.

***

„Takže Severus byl celou dobu na naší straně?" zeptal se pro jistotu znovu Remus, poté, co mu Minerva shrnula průběh druhé části bitvy.

„Vypadá to tak," zašeptala mu profesorka nazpět. Myšlenka na to ji tížila. Severus se jí to v průběhu roku pokusil několikrát naznačit, ale ona byla zaslepena zlobou a žalem.

„Nikdo to nemohl tušit, Minervo," snažil se vlkodlak utišit svou bývalou profesorku.

Minerva odmítavě zavrtěla hlavou a nechtěla už na tohle téma mluvit.

„A kde je Harry?" rozhlížela se kolem sebe Tonksová.

„To je dobrá otázka," odpověděla záhadně. Viděla otázky v očích svých přátel, ale od odpovědí ji zachránila Poppy.

„Jak to vypadá?" zeptala se Minerva, zatímco ošetřovatelka prohlížela Tonksovou.

„Všichni jsou dokonale v pořádku. Neuškodilo by jim několik hodin kvalitního spánku, ale nic víc nepotřebují," vrtěla Pomfreyová nevěřícně hlavou. „Je zajímavé, že všichni popisují, že zatímco byli... mrtví," pohlédla opatrně na Remuse a Nymfadoru, „no, že se setkali se svými blízkými, co už nežijí. A všichni říkají, že to bylo ve..."

„Vlaku," dokončili jednohlasně manželé a pohlédli na sebe.

„Viděla jsem se s taťkou," zašeptala Tonksová a sevřela manželovu ruku. „Byl pyšný, že jsme pojmenovali Teddyho po něm."

„Já viděl Jamese," pohlédl do prázdna. „Myslel jsem, že to byl jen sen. Takže to byla skutečnost?" zeptal se opatrně žen naproti.

„Je to možné, ale odpovědět s jistotou nedokážu," zamračila se Poppy.

Na Minervu to bylo už moc informací. Nechala Lupina a Tonksovou v Poppyině péči a přešla doprostřed Velké síně. Pomalu se otáčela a sledovala usměvavé tváře. Jak je tohle možné, nechápala. Z uvažování ji vytrhlo, když zaznamenala pohyb u vchodu do Velké síně.

Mezi dveřmi stál Harry Potter a... Severus Snape.

***

Zbytek cesty Severus s Harrym absolvovali potichu. Když procházeli Vstupní síní Severus v šoku pozoroval vzniklé škody. Jak kdyby se tu prohnalo stádo kentaurů, pomyslel si.

Harry rychle zamířil do Velké síně a lektvarista ho následoval.

Stanuli před necelou stovkou obránců, kteří si nezávazně povídali. Jakmile ale zpozorovali Vyvoleného zvuk hlasů pomalu utichl. Možná by i začali provolávat slávu, kdyby se za ním nezjevil Severus. Jeho příchod vyvolal opačnou reakci.

Jeden ze studentů rychle vyslal kletbu Snapeovým směrem. Než stačil reagovat ucítil, jak ho někdo strhnul k zemi.

„Slezte ze mě, Pottere," zasyčel na chlapce.

„Ano, ano, jistě," mumlal zachránce kouzelnického světa a zvedal se. „Zapomněli jste, co jsem říkal?" rozkřikl se přes místnost a stoupl si před Severuse. „Je na naší straně," ukázal palcem za svá záda. V sále byla dále cítit nervozita, ale i tak se přítomní lehce uklidnili.

„Vy jste jim o mně něco říkal," zavrčel Severus, když obcházel Harryho.

„Možná," odpověděl chlapec opatrně.

Dříve než mohl, ale Severus zjistit více, někdo mu skočil kolem krku.

„Omlouvám se," šeptala Minerva a z jejích slov byl slyšet náznak počínajícího pláče.

Jakmile Severus poznal hlas, chytil svou starou přítelkyni kolem pasu. „V pořádku," odpověděl a snažil se ignorovat pohledy přihlížejících.

„Ne, měla jsem ti věřit," odtáhla se profesorka a setřela si slzy.

„Byla bys jediná," odpověděl s pokrčením ramen.

Harry se rozhodl, že se vzdálí. Zahlédl přes místnost Ginny a zamířil jejím směrem. Po cestě si všiml, jak Fred využívá rozruchu a plíží se od své matky. Když si všiml Harryho zvědavého pohledu udělal za sebou dvě gesta. Jedno žádalo prosbu a druhé, aby ho neprozradil. Harry se při pohledu na oživeného kamaráda usmál a přikývl.

Došel k Weasleyovým a vzal Ginny kolem pasu. Ta se na něj usmála.

„Proč mám pocit, že za tohle," poukázala na celou místnost, „můžeš ty?"

„Proč myslíš?" zeptal se a všiml si, že je poslouchá více lidí.

„Vždycky za všechno můžeš ty," pohlédla na něj skepticky.

„Asi máš pravdu," ušklíbl se.

„Tak co jsi zas provedl, Harry?" zeptal se Ron a když se setkal s kamarádovým pohledem, nadzvedl obočí.

„Ehm, no setkal jsem se se Smrtí," poškrábal se nervózně na zátylku.

„Se Smrtí!" ozval se vícehlasný výkřik překvapení.

***

Od chvíle, kdy George slyšel hlas profesorky McGonagallové zněl hradem šum a rozruch. Zrzek ho, ale naprosto ignoroval. Stejně, tak i profesorčino oznámení, takže neměl páru, co rozruch vyvolalo. Byl naprosto pohlcen svým odrazem, na kterém měl položené dlaně. Už nemluvil, jen pozoroval detaily ve tváři odrazu. Muselo mi přeskočit, pomyslel si, když se zaměřil na jednu z pih, kterou věděl, že měl v tváři jeho bratr a on nikoli. Vidím jen, co chci vidět. Věděl, že je jeho dvojče mrtvé a že by se měl vrátit k rodině, ale nemohl se od obličeje odvrátit. Ani když zaslechl, že někdo vešel do místnosti.

„Georgi," ozval se hlas, který znal lépe než svůj vlastní.

Uchechtl se. „Já se asi doopravdy zbláznil, když slyším tvůj hlas." Za jeho zády dopadaly rychlé kroky.

„Blázen jsi určitě, teď se ale otoč ty troubo!" rozkázal mu hlas plný emocí.

Ten tón George donutil se od odrazu odtrhnout. Opatrně pohlédl na osobu, co vešla do místnosti. Začal vrtět hlavou. „Ne, ne, ne. To není skutečné," před ním stál Fred. Živý a nezraněný. Do očí se mu nahrnuly slzy a obličej sklonil do dlaní. Zbláznil jsem se.

Na rameno mu těžce dopadla ruka a byl vtažen do drtivého obětí. „Je to skutečné," šeptal hlas mrtvého dvojčete. „Jsem to já."

George pustil svůj obličej a s námahou sevřel tvář Fredovi. Pod prsty cítil slzy. Rozesmál se. Jestli jsem blázen, tak ať.

„Grede?" zeptal se trhaně. Smích se změnil v pláč úlevy.

„Jsem to já, Forgi," opakoval a ujišťoval bratra v objetí. „Jsem tady a už se mě nezbavíš."

Omlouvám se za zpoždění. Kapitola za týden zase v pět (snad 😅) El😬