Ochránce

Kapitola TŘIAPADESÁTÁ

Otevřela oči a rozeznala obrys Bradavického hradu, zahaleného v temnotě noci. Pocítila obrovskou úlevu. Ze zajímavého dne, jak očekávala, se stal strašný den. Dnes neviděla jen člověka, který ji v minulosti velice ublížil, ale sledovala i jeho smrt. Bylo hrozné to sledovat, ale větší starosti, ji dělala slova před jeho odchodem.

„Tak to bychom měli," Severus pronesl tichým hlasem.

Muž byl celý den nepředstavitelně klidný a vynervovaná Hermiona měla chuť se na něj rozkřičet jen, aby se dostala za tu jeho neprostupnou netečnou zatracenou masku.

V budově, kde se nacházelo druhé hnízdo, zůstali ještě hodinu. Steel je po prozkoumání patra poslal zpět k vchodovým dveřím a dal profesorovi rozkaz, aby se pokusil z domu sejmout neprostupnou ochranu. Hermiona se mu ze začátku snažila pomoc, ale nakonec ho nechala pracovat samotného. Možná byla jedna z nejchytřejších studentek, která kdy navštěvovala Bradavickou školu, ale byla ještě mladá a chyběly ji zkušenosti. Ty Severusovi naopak nescházely.

Mistr lektvarů kouzlo nakonec chytře obešel a připojil krb v hale k jednomu z ministerských. Steel poté dal další prohledání domu na starost svým kolegům a odvedl dvojici na třetí místo. To bylo stejně jako přístřešek ve Walesu slepou uličkou. Jediné, co se Severusovi nelíbilo, byla jeho blízkost k Bradavicím.

„Jsi v pořádku?" zeptala se Hermiona, když muž otevíral bránu na Bradavické pozemky.

„Jistě, proč bych nebyl?" položil nazpět otázku monotónním hlasem a nechal ji projít dovnitř.

„Kvůli dnešku? Kvůli tvému Patronovi? Kvůli tomu, co řekl Prašivec?" pokládala Hermiona otázku za otázkou stále zvyšujícím se tónem.

„Ššš," snažil se ji zklidnit. Povzdechl si a rozhlédl se. Nikdo v okolí nebyl a ochranitelsky je halila tma. Rychlým pohybem si bez dalšího rozmýšlení přitáhl Hermionu do náruče.

Dívka nejdříve vykulila oči překvapením, ale rychle se uvolnila.

„Věř nebo ne, ale tohle nebyl zase, tak šílený den," zašeptal ji do vlasů.

Hermiona se uchechtla. „Radši se ani nebudu ptát," lehce zvýšila stisk kolem jeho pasu.

Severus natočil hlavu a věnoval ji polibek na hranu čela a vlasů. Chyběla mu. Tak moc mu chyběla. Ovládl se a pustil ji.

„Slyšel jsem už horší výhružky," rozešel se po cestě.

„Jo," sledovala jeho záda. Proč s tebou musí být vše tak složité, pomyslela si a následovala ho.

„Jak se máš?" položil jí jednoduchou otázku v půli cesty.

„Vážně?" zeptala se nevěřícně. „Ptáš se mě, jak se mám?"

„A proč by ne?"

Zavrtěla hlavou a rozhodla se z její odpovědi vynechat dnešek. „Škola je až podivně uklidňující. Užívám si plnění obyčejných úkolů. Chybí mi přátelé z mého ročníku, nejen Harry s Ronem," mluvila prostě a koutkem oka zahlédla, jak se při zmíněných jménech kouzelník ušklíbl. „Jen bych si přála, aby mě všichni nechali na pokoji. Vím, že si na to v poslední době ztěžuju pořád, ale nezvládám tu pozornost. Jediné místo, kde mám klid je má a Ginnyina ložnice, ale i tam se na mě už mladší holky doklepávaly. Skončí to někdy?" zvolala, aniž by čekala odpověď.

„Jo, skončí," slíbil ji a viděl záblesk naděje v hnědých očí. „V červnu," dodal a viděl, jak ten záblesk zmizel.

„Jupí," zamumlala Hermiona a kráčela dál po jeho boku.