Ochránce

Kapitola JEDNAATŘICÁTÁ

„... pak jsem narazil na Snapea a věděl jsem, že to všechno je pravda," dokončil Harry své vyprávění.

Nastalo ticho, každý ponořen do svých myšlenek. Stáli v nepravidelném kruhu s profesorkou McGonagallovou stojící před stolem. Hermiona se krátce ohlédla na Severuse. Stále se musela přesvědčovat, že vedle ní stojí. Naproti ní stáli Weasleyovi s Harrym. Uvědomovala si, že po ní a profesorovi Ron pokukuje. Trvalo to už od chvíle, kdy vešel do místnosti. Nic neřekl, ale cítila z něj napětí. Věděla, že ji čeká nepříjemný rozhovor.

Znovu se ohlédla na Severuse. Měl svůj typický kamenný odtažitý výraz. Nijak se nevyjadřoval pouze poslouchal. A přesto vypadal víc uvolněně.

Slova se ujal Pastorek, který přišel jako poslední a začal vyjmenovat, co vše by měli projednat.

Mluvili o převzetí ministerstva, zbytku školního roku a opravě Bradavic. Záměrně se vyhýbali otázce obětí. Rozdělili si úlohy. Opravu Bradavic logicky dostala na starost ředitelka a Kingsley otázky ministerstva. Každý si vybral několik lidí na pomoc. Severus měl zůstat na pomoc v Bradavicích. Nijak profesorčinu žádost nekomentoval, jen přikývl. Jediný, kdo žádný úkol nedostli byli Harry, Ron a ona.

„Co se bude chtít po nás?" zeptal se Harry s přimhouřenýma očima.

Několik starších členů skupiny si vyměnilo pohledy, slova se chopil, ale Lupin.

„Harry, možná by teď bylo lepší, kdybyste se na aspoň několik týdnů... stáhli," upřeně hleděl na svého bývalého studenta.

„Nechcete snad po nás, když je třeba každá ruka, abychom se někde schovávali," rozhlédla se Hermiona po místnosti.

„To ne, to ne. Musíte, ale pochopit, že se na vás bude teď upírat hodně pozornosti," Lupin se snažil vysvětlit obavy všech v místnosti.

„Jako by to bylo poprvé," zamumlal Harry tak, že ho stejně všichni slyšeli.

„My víme, že byste to zvládli, Harry," odpověděl na jeho poznámku stále trpělivě Remus. „Ale kouzelnická společnost by nemusela. Padne spousta otázek, na které budete dokázat odpovědět jen vy. Už tak to bude složité a myslím, myslíme, že by bylo lepší, kdyby se situace nejdříve trochu zklidnila."

Nastalo ticho a trojice se rozhlédla po ostatních tvářích nikdo nic nenamítal.

„Můžete zůstat v Bradavicích, jestli si přejete," navrhla profesorka McGonagallová. „Jsme tu dost odřízlý od světa na to, aby tu byl větší klid. Nebo se samozřejmě můžete vrátit k rodině," pohlédla na Weasleyovi a ignorovala Harryho odfrknutí.

Rodině, pomyslela si Hermiona.

„Mohla byste jet vyhledat rodiče," zašeptal Severus, tak aby to slyšela jen ona. Jako by slyšel její myšlenky. Pohlédla na něj a jemně přikývla. Nakonec souhlasil i Harry a Ron, který už pevně zíral na Hermionu.

„Necháme to samozřejmě na vás, ale teď už musíme doopravdy vyřešit, jak vysvětlíme, to že tu i mezi námi stojí lidé, co ještě před třemi hodinami nedýchali," ředitelka obrátila pozornost na tu nejdůležitější překvapivou otázku.

Všichni ztichli a střídali pohled jeden z druhého.

„A musíme to nějak vysvětlovat?" ozval se poprvé nahlas Severus. Obrátilo se na něj několik zmatených pohledů. „Prostě to necháme na lidské fantasii," pokračoval.

„Jak to myslíte, Severusi?" zeptal se Kingsley. „Řešíme to přece proto, že to ví příliš mnoho lidí, roznese se, co se stalo."

„Ano, roznese. Ale až sem začnou přicházet lidé pro těla, proč jim prostě neřekneme, že je to nevysvětlitelné, že je to zázrak," vysvětloval svou myšlenku Severus.