Ochránce

Kapitola ŠĚSTAČTYŘICÁTÁ

Nasedly do kočáru. Hermiona se snažila ignorovat děsivé i když majestátní testrály. Věděla, že je uvidí, ale snažila se na to předtím nemyslet.

„Já mám takový hlad," opřela se Ginny do sedadla.

„Víš, že jsi doopravdy občas podobná bratrovi?" naklonila hlavu Hermiona.

„To odvoláš!" zhrozila se zrzka.

„Hmmm, ne," odpověděla po předstíraném zamyšlení.

„Potvoro!" Ginny proti ni vyrazila, připravena bránit svou hrdost.

Celou cestu se smály, i po cestě do síně.

Hermiona Severuse okamžitě zahlédla a on ji také. Rozpustile na něj mrkla.

Nech toho, ozval se jí jeho přísný hlas v hlavě. Ale na jeho tváři i na dálku bylo vidět, jak mu cukají koutky.

Lenka se oddělila od trojice a zamířila k vlastní koleji. Nebelvírky si sedly ke svému stolu. Hnědovláska se usadila naschvál tak, aby viděla učiteli lektvarů do tváře.

„To jsou...?" vykulila oči Ginny.

„Remus a Tonksová," rozzářila se Hermiona.

„Myslíš si, že budou učit? Proč nám nic neřekli? " rozhlížela se. „ A kde mají Teddyho?" hledala kmotřence svého přítele.

„Určitě budou, proč by byli jinak s ostatními vyučujícími. A určitě je někde poblíž."

Snažila se zadržet pobavený výraz, když poznala, jak je Severus mrzutý a začala se rozhlížet kolem sebe. Hledala spolužáky z jejího ročníku, ale viděla jen Hannah Abbotovou se Susan Bonesovou z Mrzimoru a samozřejmě Malfoye. Ten se krčil na nejvzdálenějším kraji zmijozelského stolu, okolo něj bylo na všechny strany několik volných míst a snažil se nepoutat pozornost. Šlo mu to ještě hůř než Hermioně. Ucítil, že ho dívka pozoruje a vzhlédl. Jakmile se jejich oči střetli, rychle uhnul a opřel se rukou o čelo. Chtěl se, alespoň trochu skrýt. Měl pro něj netypicky krátké vlasy.

„Nevypadá moc dobře," konstatovala Ginny tiše, když následovala Hermionin pohled.

„Divíš se?" odpověď ale nedostala, protože zaslechla rozhovor dvou studentů Nebelvíru.

„Musím napsat mamce, nechci tady být s ním," říkala mladší dívka. Poslední slovo nepřirozeně protáhla.

„Ani já ne," souhlasila její přítelkyně. „Nechat učit Smrtijeda a dokonce toho, co byl ve vnitřním kruhu."

Ginny stáhla Hermionu zpátky na místo, když ucítila, jak se zvedá. Její oči jasně křičely a přikazovaly slovo: Seď.

Sladce se usmála na dvě mladší dívky. „Nemluvíte náhodou vy dvě o profesoru Snapeovi?"

Dívky horlivě přikývly a doufaly, že s nimi rusovláska bude souhlasit.

„A víte, že jen díky němu jsme vyhráli Bitvu o Bradavice, že celý minulý rok chránil všechny studenty před Carrowovými, že jednal dle přání Brumbála," s každým slovem se více mračila a tvářila přísněji.

Obě studentky se tvářily vyděšeně a nijak nejmladší Weasleyové neodpovídaly.

„Příště až budete chtít vynášet soudy, zjistěte si více informací, ano?" řekla Ginny tvrdě.

„A-ano," zadrhla se jedna z nich. Obě se zvedly a odešly k jiné části stolu.

„Páni," ozvala se Hermiona. „Víš, že s tebe dokáže jít celkem strach?"