Ochránce

Kapitola ČTYŘIADVACÁTÁ

Vyhráli jsme, nevěřícně zírala na nehybné tělo temného čaroděje, my jsme skutečně vyhráli.

            Jakmile Hermiona i s ostatními obránci hradu vyslechla Voldemortovo oznámení Harryho smrti, přestala věřit, že mají šanci zvítězit. Nikdy by to nahlas nepřiznala, ale měly na své straně drtivé ztráty a Harryho smrt s pohledem na jeho ztuhlé tělo v Hagridově náruči, byla pro všechny poslední kapka. Nevillova řeč sice vyburcovala bojovné reakce, ale stejně cítila chlad strachu pod kůží. Věděla, že ji čeká bolest. Nenechají ji poklidně zemřít. Bude trpět za své přátelství a pomoc Vyvolenému.

            Vyvolený, ale před ní teď stál. Živý a zdravý, s dvěma hůlkami sevřenými v pěsti, shlížející na mrtvého soupeře. Po druhé přežil vlastní smrt a porazil Voldemorta.

            Ona a Ron byli mezi prvními, kdo sevřeli jejich kamaráda v náručí. Byli rychle následováni všemi, co se potřebovali Harryho dotknout, aby uvěřili, že je to skutečnost a hrůzy posledních let jsou u konce. Velkou síni zněly výkřiky a jásot. Místnost ozářilo vycházející slunce, které slibovalo nové a šťastné zítřky.

***

            „Ahoj, Seve," usmály se na něj zelené oči.

            „Lily?" vydechl nevěřícně Severus a sledoval, jak si jeho drahá kamarádka sedla naproti němu.

            Muž sledoval každý detail její tváře. Od své smrti se vůbec nezměnila. Působila mladě a zdravě.

            „A nikdo jiný," natáhla se po jeho ruce a sevřela ji. Severusovi oči se zalily slzami. Rudovláska se k němu natáhla a setřela jednu uniklou slzu. Poté ho vtáhla do náruče.

            Severus nepropukl v žádný srdceryvný pláč, jen si užíval poklid, který ho obklopoval a blízkost milované osoby, kterou nevěřil, že už znovu spatří.

            Odtáhl se jako první. Potřeboval odpovědi.

            „Kde to jsme?" rozhlédl se po kupé.

            „Záleží na tom?" usmála se a pohlédla z okna. Severus následoval její pohled a zaostřil.

            „To je... King's cross?" přiblížil se ke sklu.

            „Vypadá to tak," přitakala mladá žena.

            „Já to nechápu. Jsem přece... mrtvý," zavrtěl hlavou.

            „Ano, to jsi," pokrčila Lily rameny.

            „Nejsi zrovna nápomocná, víš to, že ano?" zamračil se na ní.

            „Promiň, trochu si užívám tvůj zmatený výraz," zasmála se. „Dlouho jsem ho neviděla."

            Severus vycítil změnu v atmosféře. Přestala se usmívat a znovu se natáhla pro objetí. Ochotně ji ho opětoval.

            Lily začala šeptat tichá slůvka: „Děkuji ti, Seve. Tak moc ti děkuji."

***

            Většina Síně slavila, pár tváří ale nezdobil úsměv. Přestože Ron se pokusil o pár vtipů v jeho tváři byl stejně znatelný smutek jako v Hermionina. Celá rodina Weasleyových měla strhané rysy bolestí, nejhorší pohled byl ale na George. Připomínal tonoucího, který nemohl popadnout dech. Když nastal po oslavách klid, pan Weasleyho ho sevřel v náruči a snažil se synovi pomoc překonat záchvat žalu. Osamělé dvojče bylo ale silné. Roky famfrpálu mu daly dost síly, aby se otci vykroutil z náruče a začal couvat z místnosti. Jeho slova neslyšelo moc lidí, Hermiona je ale slyšela.