Ochránce

Kapitola SEDMATŘICÁTÁ

„Nemůžeš si prosím sednout?" zamručel Severus z rohu místnosti. „Nebo se aspoň zastav," dodal.

„Jak můžeš být, tak klidný?" otočila se směrem s k němu a překřížila si ruce na prsou.

„A co mám dělat jiného?" ušklíbl se.

„Zítra máš slyšení," rozhodila ruce jako by to vysvětlovalo všechno. „Ty tu sedíš a jsi úplně v klidu."

„Tak tu mám přecházet s tebou?" zeptal se sarkasticky. „Sedni," dodal a nenechával ji možnost na protesty. Posunul nohy, aby Hermioně udělal místo.

„Všechno budou cizinci. Nikdo, koho známe, to tě to fakt vůbec netrápí?" poklepávala dál nervózně nohou, aby svou frustraci ze sebe dostala jiným způsobem. Muž ji položil ruku na koleno, aby na ni přenesl trochu svého klidu.

„Díky," řekla mu vděčně a zhluboka se nadechla. „Zítra dorazím já, Harry, McGonagallová a Kingsley, abychom mluvili v tvůj prospěch. Chtěla jsem požádat i Lupina, ale víc svědků mi nepovolili a..."

„Ššš," tišil ji. „Tohle už jsme probírali," přesunul jí ruku z kolena a chytil ji za její.

„Pořád nechápu, jak můžeš být, tak klidný," zamumlala a když mu pohlédla do tváře musela se rozesmát nad jeho výrazem. „Už toho nechám," slíbila.

„Konečně," zvolal. „Myslel jsem, že už nezmlkneš."

„Tak se omlouvám, že se starám no," rozčilovala se, ale když ji Severus zase stiskl ruku, zklidnila se.

„Sedím tu už týdny a roky klamu mě naučily být klidné," odpověděl ji na její otázku. „Jsem cholerik, vím to o sobě, ale i tak jsem se to naučil. Mám, ale tušení, že ty bys to nezvládla," uchechtl se.

„Já si snad tu zítřejší pomoc rozmyslím," zavrčela a on se dál chechtal.

„Omlouvám se, ale jsi tu moje jediná zábava, nemám se, do koho jiného strefovat," pokrčil rameny a zvážněl. „Nemusíš to dělat, nechtěl jsem, aby ses do toho vůbec motala, ale šlo tě snad zastavit?" pronesl řečnickou otázku.

„Jak bych se do toho mohla nemotat?" odpověděla mu stejně otázkou. Muž mlčel a zkoumal ji pohledem. „Nevím, co budu dělat, když tě nezbaví obvinění," přiznala se Hermiona. „Nezasloužíš si tady vůbec být," otočila se a setkala se s jeho pohledem. „Nejsem jediná, kdo si to myslí, ale jsem člověk, který je o tom nejvíce přesvědčen," mluvila rychle a tiše. „Máš mít šanci na život po tom všem, co si pro nás všechny udělal. Takže ano pomůžu ti."

A zase tu byl ten hustý vzduch, to napětí. Hermiona čekala, kdy se muž odtáhne, tak jako v minulosti. On místo toho pustil její ruku a zvedl ji k její tváři. Přejel ji palcem po lícní kosti a sledoval dívčinu reakci. Ta vyčkávala, chtěla nechat rozhodnutí o tom, co se teď stane na něm, protože dlouho nemohl rozhodovat sám za sebe.

Pomalu se začal přibližovat. Opřeli se o sebe čely a dýchali stejný vzduch. Setrvali takto vteřiny možná i minuty, než Severus překonal zbylou vzdálenost a jejich rty se setkaly. A bylo to tu. Oba naplnil pocit štěstí a bezpečí. Ze začátku se jen otírali, než se jejich polibek prohloubil. Hermiona se nahnula nad muže a nechala se jím obejmout. Ve svém nitru měla hřejivou energii a koupala se ve vlně emocí. Tohle čekala, když ji políbil Ron a rozhodně by si nedokázala představit, že v ní tyto pocity vyvolá Severus Snape.

Severus měl díky týdnům zavření mezi čtyřmi stěnami čas nejen spát, ale i přemýšlet a došlo mu, že by bylo chybou, dívku, která se k němu nyní tiskla, od sebe odhánět. A ve svém životě už nadělal příliš mnoho chyb. Proto se rozhodl užívat čarodějčinu vřelou pozornost, dokud mu ji bude chtít věnovat.

Hermiona se odtáhla a přejela rukou Severusovi po pomalu zarůstající tváři. Měl teď delší vousy než vlasy. Vypadal tolik jinak a nebylo to jen vzhledem. Byl uvolněný, a i když byl zavřený vypadal šťastně. Jeho sarkastické poznámky nezmizely, ale ty k němu prostě patřily.

Znovu se k němu naklonila a políbila ho. Byl to už jen krátký polibek, protože tušila, že pro ni za chvíli přijdou.

Zvedl taky jednu ruku a zabořil jí ji do hustých vlasů. „Slečno Grangerová, vy jste vážně čarodějka," pronesl tichým hlasem.

Hermiona se zasmála. „Ano, tak mi to bylo řečeno, když mi bylo jedenáct," hladila ho po tváři.

„To vysvětluje, jak si se jako mávnutím proutku ocitla na mým klíně," ušklíbl se.

„Panebože," ani si neuvědomila, že mu sedla na klín a začala se zvedat, on ji to ale nedovolil a přitáhl si ji k sobě.

„Ať tě to ani nenapadne," zavrčel a vrátil ji polibek, tvrději než ona předtím, ale věděl, že by to mohlo být na nějaký čas naposledy. Zítra na podobné věci nebude čas a po zítřku, kdo ví.

Začala se smát a museli polibek přerušit. Smích je ale přešel, protože zaslechli příchozí kroky.

Dívka vlepila muži, ještě jednu rychlou pusu a zvedla se. Severus ji následoval.

„Uvidíme se zítra," zašeptala.

„Zítra," souhlasil a zastrčil ji zbloudilý pramen, do vlasů, které byly rozcuchané více než normálně.

Došla ke dveřím a ovládla se, aby se neotočila, přestože cítila jeho pohled v zádech.

***

Procházela společně s Harrym chodbami ministerstva a směřovali na odbor pro uplatňování kouzelnických zákonů. Mířili do druhého patra na Ústředí administrativních služeb Starostolce, kde připravili jednu z místností pro slyšení se smrtijedy, aby se vyhnuli novinářům. Severus měl být prvním obviněným, kterému se dostane slyšení. Hermiona byla ráda, ale na druhou stranu se bála, že z něj budou chtít udělat exemplární případ. Aby neosvobodili hned prvního smrtijeda.

„Jsi v pohodě?" zeptal se Harry se zájmem.

Hermiona přikývla. „Jsem." Myslela si, že bude po včerejšku roztržitá, ale jako by na ni Severus přenesl část svého klidu.

„Je zvláštní, že o jeho osudu budou rozhodovat cizinci," konstatoval Harry.

„To mi povídej," zavrtěla hlavou. „Nevím, jestli je to dobře anebo ne." O Severusově osudu mělo rozhodovat jedenáct lidí, aby nemohlo zůstat nerozhodnuto. Jediným, koho ze skupiny znala, byl William Steel a radost z něho neměla. Ten chlap byl nesnesitelný a snažil se komplikovat každou její návštěvu Azkabanu. Zdržoval ji a snažil se ji odrazovat od setkání se Severusem. Nechápala ho.

Vešli do místnosti, kde je poslali k jedné z kratších stěn, kde na ně čekali čtyři židle.

Sedli si a čekali. V místnosti byli jen dva další lidé, kteří spolu hovořili rychlou francouzštinou.

Harry s Hermionou sledovali místnost. Postupně do ní vcházeli muži, a i dvě ženy a sedali  si do půlkruhu. McGonagallová a Kingsley dorazili na vteřinu přesně. Ředitelka si sedla k Hermioně a chytla ji za ruku.

„Včera večer jsem navštívila Severuse," zašeptala ji profesorka do ucha. Hermiona se ovládla, aby neztuhla. Mohly se minout. „Vypadal dobře, byl v klidu," dodala.

Jo to já vím, že byl v klidu, pomyslela si a vděčně se usmála na ženu po svém boku.

Ozval se hluk a do místnosti vešli poslední tři členné tohoto setkání. Severuse pod rukou táhl Steel a následoval je přísně vyhlížející muž kolem padesáti.

Severuse usadili na židli stojící proti půlkruhu, která stála přímo před Hermionou a ostatními. Severus věnoval dívce rychlý pohled, ale otočili ho k ní zády. Nepřipoutali ho a muži přešli na místa ve středu šetřících.

Všichni si vytáhli pergameny a brky. Padesátník si stoupnul a začal předčítat obvinění. Hermiona se zhluboka nadechla a Minerva ji stiskla ruku.