Ochránce

INTERMEZZO - třetí část

Roky v Bradavicích se vlekly. Hloupost studentů rok, co rok vzrůstala a Severusova schopnost snášet ji naopak klesala. Naučil se s lehkostí hrát roli určenou Brumbálem. Všichni Zmijozelové ho zbožňovali a zbytek školy nenáviděl. Hermiona viděla, jak byl jeho život osamělý. Jedinými jeho blízkými byli profesorové Brumbál a McGonagallová.

Když Minerva zjistila důvod bystrozorské návštěvy, byla v jejích očích vidět bolest a zklamání. Severus to od té doby nedokázal nevidět.

Severus Snape trávil svůj čas, teď když ho nemusel dělit mezi Pána zla a Brumbála, experimenty a vylepšováním lektvarů. Pokusil se i o změny v učebnicích Lektvarů, ale školní rada mu sdělila, že zůstanou u osvědčených postupů.

Zbytek jeho života se sestával z vyučování a opravování esejí.

Až do chvíle, kdy do Velké síně vešel Harry Potter. Severusovi se při pohledu do dětské tváře vrátily vzpomínky. V chlapci neviděl nic jiného než převtělení Jamese Pottera. A tak se k němu taky Severus choval. Komplikoval mu to ale slib Brumbálovi a vzpomínka na Lilyinu památku. Chránil tedy člověka, kterého nenáviděl. A Harry mu to rozhodně nezjednodušoval. Když se mohl k něčemu připlést, připletl se k tomu. A s ním většinou Ron a Hermiona. Celá trojce mu byla rozhodně trnem v patě. Situace byla zvladatelná, dokud se se Harry nepřipletl do Turnaje tří kouzelníků.

***

Dnes to mělo konečně skončit. Celé bláznovství kolem Pottera a Turnaje mělo dojít konce. Stačilo, aby Severus přečkal hodinu, kdy bude chlapec bloudit mezi keři pod dozorem profesorů, a bude klid. S Harryho štěstím možná i Turnaj vyhraje. Jako by byl málo namyšlený, pomyslel si Severus znechuceně.

Celé tohle divadlo ho s Albusem rozptylovalo. Jeho Znamení celé měsíce postupně tmavlo a stejně tak Karkarovo. Museli se připravit na nejhorší.

Stál na okraji tribuny. Třetí úkol započal před několika minutami a všichni čtyři šampioni byli v bludišti. Kromě profesorů, kteří se podíleli na provedení úkolu, se na hřišti nacházeli všichni obyvatele hradu.

Severus nesnášel to čekání a nevědomost. Informace o průběhu se měl dozvědět společně i s ostatními až po proběhnutí úkolu.

Přesně naproti Severusovi, na druhé straně tribuny stál Karkarov. Pryč byl ten tvrdý a neohrožený ředitel Kruvalu. Nervozita, z čím dál tmavšího Znamení zla, udělala z Igora Karkarova paranoidní stín. Lektvarista se v posledních týdnech snažil jeho přítomnost ignorovat. Potřeboval, aby sám nepodlehl starostem kvůli přicházející pohromě.

Z bludiště se postupně vrátili šampionka z Krásnohůlek s profesorem Kratiknotem a Krum s Moodym. Oba šampioni potřebovali nutně ošetření. Kruvalský šampion byl dokonce v bezvědomí.

Brumbál krátce promluvil s Kratiknotem i bývalým bystrozorem. Severus poznal, že se něco děje a došel ke svému nadřízenému.

„Albusi," oslovil ho, „co se děje?"

„Úkol neprobíhá, jak má," zašeptal ředitel, tak, aby je neslyšel nikdo jiný. „Viktora někdo omráčil kouzlem a Fleur si nepamatuje, ani to, že do bludiště vešla."

Společně hleděli k několikametrovému plotu.

Brumbál si povzdechl. „Běž radši zkontrolovat, co se děje, chlapče. Mám zlé tušení."

Severus zatnul čelist a chtěl přikývnout, ale náhle pocítil bolest, spalující bolest v levém předloktí.

„Tss," nedokázal svou reakci zadržet.