Ochránce

Kapitola ČTYŘIATŘICÁTÁ

Severus mohl odletět s Hermionou do Austrálie, ale věděl, že by to bylo jen oddalování nevyhnutelného. Kingsley mu slíbil, že se sice bude snažit Ustředí bystrozorů umírnit a přesvědčit, že není nutné ho odvést před slyšením do Azkabanu, musí počítat s tím, že nebude úspěšný.

Zůstal v Bradavicích a nijak se neskrýval. Pomáhal s opravami, zvláště sklepení, a kromě toho byl k ruce Poppy. Během bitvy bylo kromě spousty mrtvých, také velké množství zraněných. Část byla poslána k Mungovi, ale zbytek musel zůstat v Bradavicích. Vařil lektvary a střídal ošetřovatelku, aby měla čas na odpočinek.

Vrátil se do svých starých komnat, ale stejně tam netrávil tolik času. Profesor Křiklan při svém odchodu prohlásil, že už ho do tohohle baráku nikdo nedostane a práskl za sebou dveřmi. Nedalo se mu divit.

Minerva začala plánovat možnosti, jak by se dal ukončit školní rok a navrátit Bradavice do starých kolejí. Studenti by, tak nemuseli opakovat ročníky a škola by byla připravená opět otevřít v září.

Každý večer posílal Hermioně informace o opravách hradu. Bradavice opustil jen jednou. Přemístil se do dívčina domu, kde ji nechal vzkaz s pro ni neznámými informacemi.

A jeden květnový večer jako kdyby se minulost opakovala. Večeřeli a ve vstupu do Velké síně se objevili dva ramenatí muži. Na první pohled bystrozoři, ale Severus je nikdy před tím neviděl. Prošli mezi téměř prázdnými kolejními stoly a zastavili přímo před ním.

Bez představení ho jeden z nich se silným francouzským přízvukem vyzval, aby je následoval. Severus složil příbor a začal se zvedat. Minerva a někteří profesoři začali protestovat, ale Severus je gestem utišil. S vděkem jim přikývl a bez slova rozloučení předešel muže a vydal se ze síně. Slyšel Minervin křik, ale nedokázal se otočit. Bystrozoři ho rychle následovali.

Nechávali si odstup, sice malý, ale nechávali. Ten porušili ve chvíli, kdy byl na krok od brány. Popadli ho každý za jednu paži a po došlápnutí se přemístili.

Čekal, že stejně jako před lety zamíří na ministerstvo, místo toho stál před Azkabanskou věží. Nekladl otázky a nasadil kamenný výraz, aby zamaskoval vzrůstající strach, který začal pociťovat. Byl by blázen, kdyby ho necítil. Nevěděl, jak dlouho tu bude. Slyšel příběhy lidí, co tu byli zavřeni, ať šlo o smrtijedy nebo i například Hagrida. Jedinou útěchou mu bylo, že už tu chodbami neprocházeli mozkomoři.

Začali si ho předávat jako horký brambor. Postupně odevzdal hůlku a všechny kouzelné předměty, co měl u sebe, včetně medailonu, co měl kolem krku. U dalšího bystrozora předal všechny lektvary, co měl po kapsách. Nebyl si jistý do jaké míry mu rozumí, ale zahltil ho informacemi, jak s každým lektvarem zacházet. Za celou dobu se bystrozorovi v obličeji nepohnul jediný sval. Nakonec byl zavřený sám v místností s jedinou dřevěnou židlí uprostřed. Nesedl si na ni a přemýšlel, jestli je tohle jeho nový domov. Trvalo to snad hodinu, kdy vychodil kruh do podlahy a začala ho naplňovat paranoia. Dveře se hlasitě zabouchly. Dovnitř vešel nový párek bystrozorů.

„Dobrý večer, pane Snapee," Nový přízvuk, Američan, pomyslel si. „Posaďte se," ukázal směrem k židli.

„Musím?" zeptal se se zaťatými pěstmi.

„Oui," řekl druhý a překřížil paže. Mezi prsty levé ruky protáčel hůlku.

Takže mezinárodní páreček, přešel a dosedl. Okamžitě se mu kolem předloktí sevřely neviditelné okovy. Reflex mu zavelel, aby se začal prát s ukradenou svobodou, ale ovládl se.

Bystrozoři si vyměnili pohledy.

„Aby to bylo fér, toto je Matthieu Fort a mé jméno je William Steel. Nyní se známe a můžeme si důvěřovat."