Ochránce

Kapitola PÁTÁ

            Byl den svatby Fleur a Billa. Hermiona seděla v provizorně postaveném stanu a sledovala, jak přicházejí svatebčané. Přípravy byly opravdu stresující. Vše se dělalo narychlo a paní Weasleyová si vymýšlela až stupidní úkoly, aby trojlístek zabavila. Hermiona si vzpomněla na Ronovu reakci, když se vrátili do Doupěte. Otočil se na Harryho a řekl: „Vidíš, já říkal, že jí budeme chybět." To Hermionu rozesmálo a skočila kamarádovi do náručí. Měl pravdu, moc jí chyběli.

            Nyní se posadili vedle ní a obřad začal. Poté co si Bill s Fleur řekli své „Ano", propukla zábava. Tančilo se a zpívalo. Hermiona ve svých šatech kroužila převážně kolem Rona, který to sice nahlas nepřiznal, ale přítomnost jejich chytrolínky mu poslední měsíc chyběla. Hermiona mohla konečně zapomenout, jak moc ji chybí rodiče a na strávené dny v (ne)přítomnosti obávaného profesora. Jak to ale bývá, zábava netrvá věčně.

***

            Po vyslechnutí varování od Pastorka, propukl chaos. Všichni do sebe vráželi a snažili se utéct dříve, než se objeví Smrtijedi. Na ty nemuseli čekat dlouho. Hermiona stála právě u Rona, protože ještě před chvilkou spolu tančili. Ten ji nyní strčil za sebe se záměrem chránit jí vlastním tělem.

            „Musíme najít Harryho," zakřičela Hermiona a začala se rozhlížet. Ron vykryl jednu z kleteb, která mířila jejich směrem.

            „Běž," začal Ron dívku tlačit směrem, kde zahlédl Harryho naposledy. Motali se mezi narážejícími těly až konečně zahlédli svého přítele. Harry právě odhodil jednoho z útočníků několik metrů přes stan. Ron vzal Hermionu za ruku a jak se blížil k Harrymu natahoval ruku, aby je mohl společně přemístit. Když už Ron držel i černovlasého chlapce, začal se přemisťovat.

            Najednou někdo popadl Hermionu za pas a silou ji vtrhl chlapci. Hermiona, aniž by se mohla vzpamatovat, pocítila škubnutí v podbřišku, které provázelo přemisťovaní. Nepřemisťovala se, ale tam kam měla.

            Dopadla na zem. Za normálních okolností by stála pevně na nohou, ale snažila se dostat, co nejdál od svého únosce. Rychle se otočila a namířila hůlku směrem k postavě. Podle oblečení to byl smrtijed. Hermiona se chystala vyslat kletbu, ale známý hlas ji zastavil.

            „Ale, ale, slečno Grangerová," řekl Snape jízlivě a stáhl si kápi. „Já si myslel, že tohle máme už za sebou."

            Hermiona na něj nevěřícně zírala. Pak se ji ale řeč vrátila: „Vy, VY! Vy jeden vopelichanej netopýre," rozzuřeně křičela a pomalu se blížila k profesorovi. „Proč jste mě takhle unesl? Víte, co si teď myslí Harry a Ron? Ti dva blázni budou už teď na cestě mě dostat z Voldemortových spárů."

            „To jméno bych být vámi neříkal," varoval ji, „a nebojte. Pánům vám hned vrátím, předpokládám, že víte, kde jsou."

            „A co kdyby ne?" Tu informaci naštěstí věděla. Pár dnů předem se rozhodli, že se na čas ukryjí na bývalý hlavní štáb, kde cestu naplánují.

            „To znamená, že to nevíte?" zarazil se profesor. To by totiž vytvořilo velkou díru v jeho plánu krátkého setkání.

            „Vím," odsekla a Snape si v duchu oddechl, aniž by sundal svou chladnou masku.

            „Co chcete, profesore? Myslela jsem si, že jste si to s mojí ochranou rozmyslel."

            „Nevím, proč si to o mně myslíte, slečno, já své slovo držím. Slíbil jsem, že vás budu chránit, a to také udělám," řekl důrazně.