Ochránce

Kapitola JEDNADVACÁTÁ

Hermiona stála u stěny Komnaty nejvyšší potřeby a sledovala Rona se svými bratry a sestrou, jak spolu tiše mluví. Nemohla se ubránit úsměvu. Ronovi vždy jeho velkou rodinu trochu záviděla, protože sama byla jedináček. Zavřela oči a vzpomínala na svou vlastní. Snažila si vybavit tváře svých rodičů a bolestně ji došlo, že to nedokáže. Zkřivila tvář a po tváři ji stekla slza. Automaticky se dotkla místa na hrudní kosti, kam patřil její medailon, týdny se ale u jejího srdce nenacházel.

„Herm?" uslyšela vedle sebe. Otevřela oči a pohlédla do Ronových modrých očí. „V pořádku?" zeptal se a stiskl její paži.

„Ano," vydechla. „Dnešek byl náročný a mám tušení, že to bude ještě horší."

„Proč myslíš?" nechápal zrzek. „Někde poblíž je další viteál, další krok k Jeho porážce," snažil se ji pozvednout náladu.

„A k čemu nám je, když ho najdeme?" ptala se s tvrdším tónem, než zamýšlela. Viděla Ronův nechápavý výraz, proto dodala: „I kdybychom ten druhý našli, jak se jich zbavíme? Nezbavili jsme se ani toho pohárku!" zoufala si.

Ron si moc dobře tento problém uvědomoval, ale dokud ho hnědovláska nepojmenovala, tak se mu záměrně vyhýbal. Vždy se řídil heslem: Zbytečně nad věcmi nepřemýšlej, řeš až se k tomu dostaneš. Obdivoval, jak Hermiona stále přemýšlela a řešila problémy dříve, než nastaly. Nechápal ale, že se ji ještě neuvařil mozek.

Dívka ho sledovala a zahlédla záblesk v jeho očích a jak se mu na tváři roztáhl vítězný úsměv. Cítila, jak stiskl její dlaň a táhl ji za sebou.

„Rone!" sykla překvapeně.

„Pojď," dál ji táhl za sebou.

„Kam jdeme?" rozešla se za ním stále nechápaje, co ho přimělo k akci.

„Do koupelny," odpověděl a zamířil k Nevillovi.

„Do koupelny?" ujišťovala se.

„Ano, do koupelny," přisvědčil. A nebelvírce to došlo. Do koupelny.

Vzali Nevilla stranou a požádali ho, jestli by mohl instruovat Komnatu, aby vyšli v prvním patře. Neville měl ze začátku otázky, ale Ron ho zastavil s tím, že nemají čas odpovídat. Neměli na rozdíl od Harryho plášť ani plánek, potřebovali proto co nejkratší cestu do koupelny Ufňukané Uršuly, odkud vedla cesta do Tajemné komnaty, kde leželo několik desítek baziliščích zubů. Zubů, které dokážou zničit viteál.

„Musím uznat, že tenhle nápad je geniální," zašeptala, když procházeli chodbou.

„Geniální, tos ještě snad nikdy o žádném mém nápadu neřekla," zachechtal se.

„Ano, geniální, ale jak se chceš dostat tam dolů, není potřeba Hadí jazyk?" upozornila na jeden poměrně důležitý detail.

„Nech to na mně," stiskl její ruku a otevřel dveře do koupelny. Dnes měl nějak tajemnou náladu.

Měli štěstí. V koupelně nikdo nebyl, dokonce ani Uršula. Chlapec pustil Hermioně ruku a přešel k jednomu z umyvadel. Hluboce se zahleděl na kohoutek ve tvaru hada a vydal zvuk podobný sykotu. Nic se nestalo.

„Myslím, že to nefungu..."

„Šššš," umlčel ji. Zavřel oči a snažil se vybavit moment, kdy Harry otevřel Zmijozelův medailon. Znovu vydal hrozivý sykot a umyvadlo se pohnulo. Vítězně se otočil na Hermionu, která vedle něj stála s otevřenou pusou. Nabídl ji ruku a zeptal se: „Můžeme?"