Ochránce

Kapitola OSMÁ

Tuto kapitolu věnuji Agnes-ka159, za každý její komentář a vlídné slovo.

Severus se vrátil do Bradavic jako ve snu. Ta holka byla jeho noční můra. Takhle po něm skočit, kvůli hloupému Dokrvovacímu lektvaru. Hermiona měla jediné štěstí, že se po neopětovaném objetí na profesora nepodívala, protože by jinak poprvé spatřila profesora bez ledové masky, kterou tak pečlivě nosil. Její čin ho dokonale vykolejil a vypadal jako kdyby ho někdo zasáhl kletbou Slugus Eructo, známé také jako Žer slimáky. Nedokázala by se nesmát a na to by ředitel zase nedokázal nereagovat.

Zpátky na hradě měl Severus už výraz pod kontrolou. Ačkoliv kdykoliv si na daný 'incident' vzpomněl, v obličeji mu cuklo.

Před ředitelnou na něj čekal Amycus Carrow. To byl poslední člověk, kterého teď chtěl vidět.

„Kde k čertu si, Snape?" zavrčel smrtijed.

„Trochu slušnosti, Amycusi. Mluvíte se svým nadřízeným, pane profesore," napomenul ho.

„Proto taky, chci vědět, kdes k čertu byl?" zopakoval svou otázku ještě méně uctivěji.

„Do toho ti nic není," řekl Severus klidným hlasem.

Zastavil před chrličem, zašeptal heslo a zamířil do své pracovny. Carrow ho následoval.

„Co potřebuješ?" zeptal se Severus podrážděně, když si sedal za svůj stůl.

Amycus ho propaloval očima. Znovu neodpověděl na jeho otázku, ale už ho přestalo zajímat za jakou courou beztak šel. „Chci vědět, co je to za hloupost, že máme se sestrou zakázáno používat fyzické tresty," zavrčel. „Dnes mě na to upozornila, ta kráva z Nebelvíru."

Severus přehlédl to, jak hrubě mluvil a prostě odpověděl: „Je to tak."

„Tak mi řekni, jak mám ty malý krvezrádce přinutit, aby dělali, co mají."

„Existují i jiné než tělesné tresty," upozornil ho Severus.

„To nebude fungovat," odporoval smrtijed.

Severus potlačil povzdech. Chová se, jak malé děcko, kterému někdo slíbil hračku a pak ji nedostal, došlo mu.

„Prostě takhle trestání studentů nefunguje. Nejhorší, co jim můžeš udělat je jim vzít volný čas. Čím nepříjemnějším způsobem, tím lépe," doporučil mu. „Poznej jejich slabiny. Dostaň se jim pod kůži. To jsou ty nejlepší tresty." Mimoděk si vzpomněl na tresty, které sám za ty roky dal. Nejlepší byly ty pro Pottera.

Carrow byl rudý vzteky. „Já to takhle ale nechci," prskal.

„To mě nezajímá," odsekl Snape. „Teď běž, chci jít spát."

Amycus lapal po dechu. Chtěl mít poslední slovo. Jeho inteligence ale na Snapeovu nestačila, tak s dupotem opustil kancelář.

„Hlupák," zamumlal Severus pozorujíc jeho odchod. Vstal a otočil se k odchodu. V pohybu ho zastavily pomněnkové oči.

„Tohle si mu neměl asi říkat, Severusi," pokáral ho Brumbál.

„Co myslíte?" zeptal se nechápavě.

„Radit mu, jak správně ubližovat studentům," upřesnil obraz bývalého ředitele bez svého typického vševědoucího úsměvu.