Our Big Secret

7. S Kookem💜

,, jasně že chcu..ale neumím zpívat. Nikdo mě ještě neslyšel "  zesmutnila jsem.
,,Tak..mi teď něco zazpívej. Tvoji oblíbenou písničku od nás BTS" usmál se Jungkook. Já jsem začala přemýšlet jakou písničku, je to těžké.
,, Dobře " řekla jsem, podívala jsem se do země, nadechla jsem se, a začala jsem zpívat I'm fine.

Už jsem dozpívala, a konečně jsem chtěla otevřít oči. Bylo ticho, myslela jsem že tam Jungkook není. Ba naopak, seděl vedle mě, tichý jako myš, s otevřenou pusou hleděl na mě jako na svatý obraz.
,,Umm"
,,To bylo nádherné. Hezčí zpěv jsem neslyšel. Jako ano musím uznat že třeba IU má hezký hlas, ale toto....tohle bylo něco.." při tom vykládání jeho názoru se díval na strop jako kdyby si tam představoval hvězdy na tmavé obloze. Oči mu zářily, bylo to z toho že si vzpomněl na IU? Nebo ze mě?
,,Ale IU je hezčí než já. Když jsi mě ještě neviděl, tak si ji miloval, vykládal si někomu, že je to tvůj pravý typ holky. A mezitím jsem byla já která měla k tobě city, ale nikdy jsem se k tobě nedostala, a věděla jsem, že ty máš city jen k IU." Dost se mi to špatně vykládalo, chtělo se mi brečet. A když jsem to vykládala, Jungkook se na mě díval...jako kdyby si dělal starosti. Co to plácám. Vždyť nejsem zpěvačka a už tady něco kecám že by možná měl city ke mě. Vždyť IU je hezká, má hezký hlas...tak proč by chtěl se bavit se mnou??! Mám prostě svůj svět a fantazii.
,, Neřekl bych že je hezčí. Změnil jsem názor." Řekl stydlivě.
,, Takže se ti líbí někdo jiný?"
,,Ano" poškrábal se nervózně na hlavě. Kdo to může být? Moje sestra? Máma?
,,Ahaa. Tak to jo"
,, Řekla jsi, že si měla ke mě city?"
,,Ano..?"
,,Aha" řekl Jungkook, a usmál se, ale hlavu otočil abych to neviděla. Stejně jsem to viděla. Mám oči všude.
,,Tak.. oblíbená barva, číslo, zvíře, koníčky.." zeptal se s úsměvem Jungkook.
,, Eehm takže.... fialová, 7, pes, ráda fotím sama sebe nebo někoho, a nebo nějaké prostředí kolem mě. Ráda se učím anglicky a korejsky. Ráda tančím a zpívám." Jungkook se jenom na mě usmíval..ale ne nějak normálně. Ale....takhle.

Jako kdyby mě chtěl poslouchat dál. Usmíval se a já jsem se pokaždé usmála také. Jako kdyby...miloval můj hlas...
Hele já nevím co si o mě myslí, jestli mě má rád nebo ne, nevím a asi se to ani nedozvím.
,, Proč se..tak na mě díváš?" Zeptala jsem se, a snažila jsem se neusmát, ale nešlo to, prostě jsem se kapánek usmála.
,, No hele a co sestra? Vycházíte spolu?" Už se tak na mě nedíval jak předtím. Asi ho ta otázka rozhodila. Rychle změnil téma a dělal jako kdyby nic neudělal. Malinko jsem se zasmála.
,, Vycházíme spolu velmi dobře. Pomáhá mi vybrat si třeba oblečení, nebo mi dává rady ohledně kluků"
,, Takže i o mě?" Usmál se Kook.
,,Ano.." řekla jsem stydlivě.
,,I dnešní oblečení ti pomohla vybrat?" Zeptal se Kook.
,,Ne. To jsem si vybírala sama" řekla jsem, a Jungkook otevřel pusu.
,,O wow. Sluší ti to" mrkl na mě, a já jsem se podívala do země. Usmála jsem se.
,,Hele řeknu tvému tátovi že si tě má poslechnout. Tvůj hlas je nádherný " řekl a já jsem se hrozně styděla. Zase jsem nevěděla co mám říct nebo udělat.
,, Dobře" to snad stačí. Oba jsme se usmáli. Chvilka byla tichá, a Jungkook se nějak...uškliboval. A asi chtěl něco říct, něco....co souvisí s ušklibováním. Ještě chvilku bylo ticho, ale pak se Jungkook zeptal na velmi.....málo používanou otázku.
,, Už sis to dělala někdy? Sama" pořád se uškliboval. Podívala jsem se mu překvapeně do očí, ale on se usmíval více. Já jsem uhla pohledem.
,, Proč...se ptáš?" Zeptala jsem se.
,, Odpověz" řekl.
,,Ne.." odpověděla jsem.
,,A chtěla bys?" Zeptal se, a zase jsem se mu musela podívat do očí. Teď už se nesmál, vypadal že to myslí vážně. Z jeho pohledu jsem vyčetla, že kdyby mohl, tak by teď po mě skočil a zkončili bychom v jeho posteli.
,,No...ano? Ale..nikdo by se mnou nechtěl.." řekla jsem nervózně.
,,Co ty víš? Možná změním názor" teď se znovu ušklíbil.
,, Cože?" Zeptala jsem se.
,,Ale nic" řekl, a přiblížil se ke mě blíž. Pořád se mi díval do očí a já jemu, a málem to bylo, málem jsme si dali pusu, ale...spadla jsem.
,,Jsi v pořádku?" Zeptal se starostlivě Jungkook, a podal mi ruku abych vstala.
,,Jo. Jo jsem" řekla jsem a usmála jsem se. Bylo mi trapně.
,, Dobře" vydechl spokojeně Jungkook a usmál se.
,,He-hele už musím jít. Máš to tady moc krásné, a doufám že se tady přijdu s tebou někdy vyspat- teda na prespávačku" ups. Chybička. Špatně jsem složila větu.
,,Umm dobře" ušklíbil se zase Kook. Jak to řekl, šlo poznat že ví co myslím. Šel mě odprovodit ke dveřím, a najednou mi omylem sáhnul na zadek.
,,Um promiň " když jsem se na něj otočila, usmíval se a díval se mi do očí. Já jsem zpanikařila, otevřela jsem dveře, a odešla jsem. Jungkook znova ty dveře otevřel.
,, Počkej! Nechceš svést? Já tě svezu!"
,,Ne nemusíš!" Řekla jsem a šla jsem rychlým krokem směrem domů. Ale Jungkook mě chytl za ruku.