Our Big Secret

49. Jenny už to ví..

Kurva..ona to fakt udělá. Sám nás Jin i Namjoon upozorňovali, že máme všichni přísný zákaz se přibližovat takto k oknu a lézt na něj. Jenny nechce mít nikdy problém, takže to musí znamenat, že je jí jedno, že jí 'zabijou', protože ona se zabije sama.

Jenny
Nic neodepisuje. Fajn, tak skočím. Chybí mi jen kousek...kousíček, malinký kousíček....
,,Jenny co tady- děláš?!!!???" Zařvala Rosé, a rozběhla se za mnou, aby mě zachránila, ale bylo moc pozdě. Uklouzla jsem a spadla jsem z okna. Teď mi přišel život zpomalený, jako kdybych padala ve slow motionu. Blíží se můj konec. Z okna nešlo poznat, jestli je to vysoko, ale teď už to vím. Padám velmi pomalu a uvědomuju si, že to je vážně výška a že to byla chyba. No nic. Tak se blíží můj konec. Zavřela jsem oči a pořád jsem padala. Mé poslední přání? Odvedla jsem dobrou práci. Chvíli jsem byla ve vztahu s Kookem a s Jiminem. A mé poslední přání je..... vidět Jungkooka. Moc jsem tě milovala, Jungkookie. Ahoj..

Někdo mě chytil. Nemohla jsem otevřít oči, bylo mi slabo. Byla jsem velmi šokována. Už jsem si myslela, že zemřu. Ale zase mě někdo zachránil.

Jungkook
Je tak křehoučká. Má tak malé tělíčko. Tiskl jsem jí k sobě. Vím, mám to zakázané, ale já si nedokážu pomoct. Je tak roztomilá. Já jsem jí zachránil- snad. Položil jsem jí na postel, pohladil jí po vlasech, dal jí pusu na tvář a zmizel pryč.

O hodinu později
Jenny
Vzbudila jsem se. Dnes už po druhé. Vstala jsem opatrně, ale spadla jsem. Slyšela jsem, jak někdo běží po schodech. No vlastně těch lidí bylo víc. Otevřeli dveře a rozběhli se za mnou. Jediný Jungkook stál u dveří. Pomohli mi vstát.
,,Kde jsi byl?!" Rozběhla jsem se za Jungkookem a zbila jsem ho po rameni.
,,Noo..." Nic vic? Ok. Zbila jsem ho víc.
Šli jsme všichni dolů do obývacího pokoje. Jungkook si sedl daleko ode mě. Všichni se na mě a na Kooka dívali. Nevině jsem se zeptala.
,,Mohla bych si, prosím, sednout k Jungkookovi?" Udělala jsem ty očka, se kterýma bych měla být roztomilá.
,, Vždyť je roztomilá. " Řekl Jimin.
,, Dobře" řekl Jin.
,, Díky " poslala jsem pusu Jinovi. Všichni se usmáli. Sedla jsem si k Jungkookovi. Jungkook se odsunul. Já jsem se přisunula. Jungkook odešel. Myslela jsem, že to dělá ze srandy. On mě nemá rád? Kurva.. neměla jsem být tak..- nadržená. Jsem píča.
,,Jdu za ním.." řekla jsem a odešla jsem. Jin mě zastavil.
,, Mám strach. Nedopustím, aby se ti zase něco stalo.." řekl Jin.
,,Zase?!"
,,Noo....ano.."
,,Co se kdy stalo?! Nic mi neprovedl. Nebo je tu něco, co nevím?" Není to ta věc, kterou považuji za hroznou? Odtrhla jsem se od Jina a šla jsem za Kookem. Byl v koupelně. Otevřela jsem dveře a seděl tam na vaně.
,, Můžeš mi vysvětlit, co děláš?!" Zeptala jsem se.
,, Držím se raději od tebe dál.."
,, Proč? To jsem tak hnusná? Trapná?"
,,Ne! Tohle není ten důvod. Jin nechce, abych s tebou byl, protože se bojí, že se něco zase stane." Řekl. Vážně jsem se naštvala. Začala jsem ho bít a brečet nahlas.
,, Proč mi to nemůžeš říct?!?!?! "
,, Protože-!!"
,,.. protože....!?"
,, Protože jsem tě kousnul!! " Já jsem se uklidnila. Nebo- neuklidnila ale přestala jsem na chvíli brečet a začala jsem přemýšlet nad jeho odpovědí.
,,Stačí?!" Dodal. Odešel a třísknul za sebou dveřmi.

Přišla jsem dolů s mokrou tváří za všemi, abych si s nimi něco vyřídila.
,, Takže - chcete mi říct- že to vím jako posledni? Vy všichni jste věděli, že mě Kook kousnul, ale já jsem to jako jediná nevěděla?! Ne- nebudu se s vámi o tomhle bavit. Balím se a jedu domů. A je mi u prd- je mi jedno jak se tam dostanu. Klidně půjdu pěšky. Nebudu se tady hádat s vámi a ještě před malou. Fakt- díky." Řekla jsem a běžela jsem nahoru.
Jungkook
Tak to jsem posral.
,,To jsi posral" řekl Beomgyu, jako kdyby mi četl myšlenky.
,,Ale co jsem měl dělat?!" Ptal jsem se. Nikdo však neodpovídal. Běžel jsem za Jenny nahoru.

Jenny
Balila jsem si věci do tašky, když v tom někdo vešel.
,,Jdi pryč, ať už jsi kdokoliv"
,,Jenny.." byl to Jungkook.
,,Co chceš?!" Otočila jsem se na něj. Přišel ke mě blíž.
,, Prosím.. zůstaň tady. Teď ti klidně odpovím na všechny tvé otázky. Prosím, hlavně zůstaň.." řekl. Bylo mi ho líto. Byl vážně smutný. To já taky, ale nemůžu mu říct ne. Má tak roztomilé oči. A mám ráda když prosí.
,,Popros znovu" otočila jsem se zpět k tašce.
,, Prosím.. zůstaň.." řekl znovu a já jsem se na něj otočila zpět.
,,Fajn ...."