Our Big Secret

33. Pláč 💧

Tak teď jsem tady jen já a Tae-jeong.
,, Co budeme dělat?" Zeptala se mě Tae-jeong roztomile a stydlivě.
,,Co by jsi chtěla? Jdem hrát na schovávanou?" Nabídla jsem a ona vyskočila.
,,Anoooo!" Měla radost, začala tleskat.
,,Tak se jdi schovat, budu počítat. Ale nestrať se" upozornila jsem jí, zachichotala se a utíkala do jiné místnosti. Začala jsem počítat do 10.
,,....devět.......a jedna je? 10! " Řekla jsem nahlas a začla jsem jí hledat. Šla jsem nejdříve do kuchyně, tam se prý často schovává. Slyšela jsem, jak se potichu směje pod stolem. Šla jsem kolem toho stolu.
,,Kdepak asi bude Tae-jeong? Že by utekla? Hmm. Kde bude? Nebude třeba....tady?!" Nakoukla jsem pod stůl. Byla tam schoulená, ale jak mě viděla, vyskočila radostí, že jsem jí našla. Vzala jsem jí z pod stolu a postavila jí na nohy.
,,Tak, znova!" Řekla jsem, zase zatleskala a šla jiným směrem než předtím. Zase jsem začala počítat do 10.
,, Devět.......deset!!" Řekla jsem, ohlédla jsem se kolem sebe a šla jsem hledat. Nejdřív do kuchyně- tam nebyla. Potom do obývacího pokoje - také tam nebyla. Potom na záchod a do koupelny- taky nebyla. Dávala jsem si přitom pozor, jestli neproletí někde když budu v nějaké místnosti. Šla jsem do pokojů. Ještě že tam byly jen 2. Šla jsem do našeho, ale nebyla tam. Tak teď poslední pokoj. Ale zastavila jsem se na chodbě. U vchodních dveří jsem něco slyšela. To je jedno, jdu do pokoje za Tae-jeong.
,,Kde jsi?? Tae-jeong kde jsi??" Usmívala jsem se, dokud jsem neslyšela pláč Tae-jeong. Vtrhla jsem do pokoje a stála tam Mia. Držela Tae-jeong za ruku a visela.
,, Pusť ji!!" Zařvala jsem po ni. Tae-jeong ale křičela.
,, Dobře " řekla a pustila ji. Spadla na zem, možná si něco udělala. Mia se k ní sehla a chtěla jí kousnout, ale vzala jsem nějakou hračku co byla na zemi a hodila jsem to Mii po hlavě. To jí na chvíli omráčilo. Vzala jsem Tae-jeong a utíkala jsem ven. Vzala jsem mobil a propukla jsem v ukrutný pláč. Nemohla jsem ohlídat Kookovu, Taeho a Jiminovu sestru, teď mi nebudou věřit. Nebudou se se mnou bavit, budou chtít, abych okamžitě odjela. Volala jsem Jungkookovi, nevím proč jemu.

Jungkook
Volala mi Jenny. Měl jsem bohužel zapnuté zvuky, takže se na mě všichni otočili. Zvedl jsem to a slyšel jsem, jak Jenny i Tae-jeong pláčou. Jenny někam běží, skoro ji nestačí dech.
,,Co se děje!?" Zeptal jsem se. Jenny se nadechla ale víc neporadila.
,,Mia je tady..." Řekla a plakala víc.
,, Dobře. Utíkej, hned tam budu" řekl jsem a položil jsem mobil.
,, Musím jít...Jenny a Tae-jeong...pak vám to vysvětlím. Všichni víte že jsem upír tak se nedivte, že jsem tak rychlý" řekl jsem a utíkal jsem, co jsem mohl, za Jenny a sestřičkou.

Jenny
Už nemůžu dýchat. Běžela jsem hrozně rychle, daleko od těch budov s Tae-jeong v náručí. Mám pocit, že každou chvíli omdlím. A ano, dochazí mi dech. Už padám. Nemůžu se nadechnout. V zimě běžet jen v krátkém tričku, se zátěží na rukách a s pláčem... není to dobré.

Jungkook
Během 5 sekund jsem je našel na zemi. Jenny nedýchala, sestřička pořád plakala, víc a víc. Vzal jsem Jenny na záda a svou sestřičku do náručí. Běžel jsem rychle do nemocnice.

Jenny někam odvezli a já jsem mezitím uklidňoval sestřičku.
,, Už jsem tady, tvůj brácha je tady, neboj se, nic se ti nestane.." opakoval jsem dokola. Už se uklidňovala. Usnula. Byla z toho pláče unavená, že usnula, chudáček můj. Z nějakého pokoje vyšla sestřička.
,,Vy jste tady u Jenny?" Zeptala se a já jsem kývl. Ona se rozeběhla pryč. Já jsem jí zastavil.
,,Co se děje?!"
,,Nic...jen se jí zatím nepodařilo nadechnout" řekla a málem jsem svou sestřičku pustil na zem. Ale nestalo se to. Vyrazil jsem ty dveře kde Jenny ležela a všichni se lekli.
,, Jděte pryč, kdo vás sem pustil?" Zeptal se doktor.
,, Oživte ji!!!" Zařval jsem, nějaké 2 sestřičky mě uklidňovaly. Byla fialová..

Seděl jsem na chodbě s Tae-jeong a přišli ostatní.
,,Co se stalo?!" Vyptávali se. Všichni se hrnuli kolem Tae-jeong.
,,Kde je Jenny?" Zeptal se Jimin, Jin, Jennie a Hobi.
,,Na pokoji.... nemůže se... nadechnout " řekl jsem a oni začli plakat.
,,Ale bude v pořádku. Musí být!!" Řekl Jimin se slzami v očích.

Jenny
Nadechla jsem se- jako kdybych se znovu narodila.
,,Žije!!" Zařvaly doktorky a doktor kolem mě.
,,Je krásně růžová!!" Co vše se stalo? Kde je Jimin, Jungkook, moje rodina?! Nemůžu se hnout, jsem tak unavená, že nemůžu ani pohnout malíčkem, ani nic říct. Zkusím to později.