Our Big Secret

3. BTS💜

Přišli jsme ke dveřím, a táta zaklepal. Otevřel Namjoon.
,,Ahoj, ty jsi Jenny že?" Řekl Namjoon, a ukázal na mě.
,,Ano" řekla jsem s úsměvem.
Vešli jsme dovnitř, a běhala tam malá holčička. Vypadala na 2 roky.
,,Tohle je moje dcera. Má dva roky" řekl Namjoon. Takže jsem se trefilaa. Ze schodů přiběhl Tae, Jimin a Jungkook. Dívala jsem se hlavně na Jungkooka. Měl ty volné tepláky a volné tričko, a tohle oblečení na něm nejvíce miluju. Přišli k nám, a Namjoon začal mluvit.
,, Tae, Jimine, Kooku, tohle je Jenny. Je to dcera Jina a Jennie. A tohle je Denča. Od Jenny kamarádka, dcera Taehyuna a Lisy." Přišel ke mě Tae. Podal mi ruku, a pozdravil mě. Potom šel za Denčou. Přišel ke mě Jimin, a dal mi pusu na ruku, opatrně.
,,Ahoj" mrkl Jimin.
,,Ahoj" řekla jsem s úsměvem. Potom šel za Denčou, a potom přišel ke mě Jungkook. Podíval se mi do očí, ale já jsem uhla pohledem. Podal mi ruku, a něco povídal.
,,Ty jsi ta Jenny? Tvůj táta teda Jin říkal, že by ses mi mohla líbit. A souhlasím " usmál se Jungkook. Já jsem se usmála také.
,,Aa-ha" vykoktala jsem. Mrkl na mě. Aaaaaaah.
Sedli jsme si na gauč a povídali jsme si. Někdo scházel ze schodů.
,,Ahoj" řekla. Byla to žena. Otočila jsem se na ni, a šlo hned poznat, že je to Hwasa. Hwasa očividně chodí s Namjoonem.
,, Takže...Tae, Jimin a Kookie jsou vaši...-" nevěděla jsem co jsou Namjoonovi. Když jsem Jungkookovi řekla Kookie, tak se usmál. Viděla jsem to krajíčkem oka.
,,Noo. Tae, Jimin a Kook jsou moji synové. A tahle malá uličnice jménem Taejeong je moje dcera. Teda naše" ukázal na Hwasu a sebe. Teď už mi to bylo jasné.
,,Hobi a Wheein jsou tvojí sourozenci, že ano?" Mluvil na mě Jungkook.
,,A-ano" zase jsem koktala. Zase se usmál.
,, Já jsem věděl že jí bude chtít Kook, Tae nebo Jimin. A asi to bude Kook" řekl Hobi, a všichni se na něj podívali, potom se všichni koukli na Jungkooka a na mě. Jungkook se usmál ale nechtěl abych to viděla. Stejně jsem to viděla, smích neskryješ. Já jsem udělala to samé.
,,Tak...mohla by se Jenny porozhlídnout do všech místností?" Drkla do mě Wheein. Vím, že mi naznačovala to, abych šla na prohlídku domu s Jungkookem.
,, Jasně. Kooku?" Řekl Namjoon, a Jungkook hned zareagoval.
,, Jasně, už jdu" už jsem vstala, a Jungkook také. Šli jsme se podívat do první místnosti.
,,Takhle rychle většinou Kook nereaguje" řekla Hwasa. Tohle jsem ještě slyšela.

Jungkook mi ukázal všechny místnosti dole, i nahoře, ale teď jdeme se kouknout do poslední místnosti. A ta místnost je jeho pokoj. Jsem zvědavá. Vešla jsem tam, a rozzářily se mi oči. Měl to tam hezké, nebylo to holčičí, ale líbilo se mi to. Třeba by mi nevadilo kdybych měla takový pokoj. Ráda bych tady spala.
,, Měla jsi už kluka?" Nahodil nějakou divnou otázku hned ze začátku.
,,Ne, proč?" Zeptala jsem se.
,, Ty jsi ještě neměla kluka?? Ty si děláš jenom srandu, že jo?"
,,Ne, nedělám, vážně jsem nikdy neměla kluka. Ale moc bych chtěla " ano, říkám pravdu.
,,Waaa. Já už jsem holku měl, ale byla příšerná. Myslím si, že bych si našel lepší"
,,Ano, máš na lepší " řekla jsem, a mrkla jsem. Nevím proč.
,,Hele... máš instagram?" Zeptal se mě.
,, Jasně, proč?"
,, Že bych si tě přidal, a že by jsme si psali když se naši rodiče znají, a já znám tvého tátu a bráchu" řekl. Usmála jsem se.
,, Jasně, ale já už tě sleduju" řekla jsem, a Jungkook se zasmál.
,,Tak mi musíš pomoct tě najít" řekl.
Tak jsme hledali, až mě našel, a přidal si mě. Hned mi napsal.
,, Už ti to přišlo?" Zeptal se.
,,Ne. Nemám wifi. Ani data" řekla jsem smutně.
,,Aha. Pujč mi mobil" tak jsem mu dala mobil do ruky. Něco tam naťukal, a dal mi ho zpět. Pípla mi zpráva z instagramu. Byl to Jungkook, a poslal mi tyhle emoji "💗💕". Já jsem se zase usmála. Jungkook se taky usmál, a chtěla jsem se podívat jak hezky se směje vedle mě, ale jakmile jsem se podívala......neztrhla jsem oči z jeho očí. On taky ne. Měli jsme oční kontakt, a měla jsem pocit....jako by se přibližoval. Blíž a blíž... až najednou...
,,Co tam děláte tak dlouho?!" Zařval Namjoon ze zdola.
,, Už jdeme!" Zařvala jsem, a hned jsem vstala. Jungkook tam ještě pořád seděl na zemi. Nechtěla jsem ho tam nechat, tak jsem se vrátila, a podala jsem mu ruku. Pomohla jsem mu vstát, a zase oční kontakt. Pořád jsme se drželi. Asi 10 sekund, ale pak jsem rychle běžela ze schodů.