Our Big Secret

34. V nemocnici

Zkusím to později. Teď půjdu spát, ať naberu síly.

Jimin
Všichni tady podřimují. Tae-jeong už je v pohodě, jen bude mít asi nataženou ruku. Někdo zařval..snad to nebude špatné. Doktor se sestřičkami vylezli z pokoje ven. Všichni ihned vstali, až na Jungkooka. Co se mu stalo? Neslyší?
,,Žije, ale nechte jí odpočívat. Jak se nadechla, neřekla nic, neudělala žádný pohyb..je unavená " řekl doktor a odešel. Já jsem kývl a potichu jsem vlezl do pokoje. Všichni jsme tam vešli, jen Kook tam zůstal sedět. Spal.

Jenny
Někdo tady pořád šeptal. Tak jsem otevřela oči. Viděla jsem celou rodinu, dokonce i Jimina a její sestřičku. Obejmula jsem Jimina a dala jsem mu pusu. Moc jsem si neodpočinula, ale já jsem ho musela obejmout.
,,Moc se omlouvám Tae-jeong..." Řekla jsem.
,,To nevadí..nevím co se stalo, ale snad mi to řekneš, nebo aspoň Kook. Nejsem naštvaný.." řekl a dal mi pusu do vlasů.
,,A kde je Jungkook?" Zeptala jsem se.
,,Spí na chodbě" řekl Tae.

Šla jsem se tam podívat, sama. Jungkook ležel na zemi.
,,Jungkooku!!" Zařvala jsem a rozběhla jsem se za ním. Škubal s sebou, vydával různé zvuky, sténal, měla jsem strach. Začala jsem ho budit, třepat s ním, aby se vzbudil, ale nic nezabralo.
,,Jungkooku!!!" Začla jsem řvát, dokonce jsem mu řvala do ucha, ale pořád sténal víc a vrtěl se, jako kdyby ho někdo zabíjel. Zase jsem začala plakat. Jimin mě viděl na zemi tak mi pomohl vstát. Zase jsem měla záchvat pláče.
,,Neplakej.....zase tě budem muset oživovat" řekl Jimin, začal mě objímat a hladil mě po vlasech. Já jsem ale nepřestala plakat.
,,Jenny prosím..." Řekl Jimin. Odtrhla jsem se od Jimina a sehla jsem se k Jungkookovi.
,,Kookie vzbuď se prosím!!! Bojím se!!" Zařvala jsem a plakala jsem. Třepala jsem s ním, Jimin mě chtěl zastavit, ale začala jsem řvát, div se sklo okolo mě nerozbilo. Všichni si zacpali uši. Dala jsem Jungkookovi pusu na rty, on s sebou škubl a otevřel oči. Já jsem se nadechla a málem jsem zase omdlela, dokud mi sestřička nedala tu věc na astma. Jakmile jsem tu věc na astma dala pryč od pusy, obejmula jsem Jungkooka.
,, Proč si ležel na zemi?!" Řekla jsem ještě s ubrečeným obličejem.
,, Něco se mi zdálo...nemohl jsem se vzbudit" řekl Jungkook a já jsem ho stále objímala.
,,Byl si tak rychlý, jak je možné, že jsem přežila?" Řekla jsem Kookovi.
,,Ehmm....to nevím. Kouzlo" zasmál se Jungkook. Já jsem se taky usmála.

Šli jsme zpět do budovy, kde se předtím objevila Mia. Sedla jsem si na postel a vysvětlovala jsem, jak se to stalo.
,,....a potom jí pustila na zem a chtěla jí kousnout do krku, jako mě.." Jimin mě obejmul, Jungkook chtěl taky, ale nestihl to.
,,Moc se vaší sestřičce omlouvám. Měla jsem jí lépe hlídat.." řekla jsem.
,,Jenny, tohle si nemohla vědět. Mia to asi věděla a využila toho, že jsi byla sama s Tae-jeong" vysvětlil Jungkook.
,, Takže za to nemůžeš, Jenny" dodal Jimin.
,, Děkuju, že jste tady pro mě, kluci. Opravdu nevím, kdo je lepší" jakmile jsem to dořekla, Kook s Jiminem se na sebe podívali velmi "kysele". Bylo 5 hodin večer a Jimin si se mnou už lehl do postele. Rozhodli jsme se, že si spojíme své postele, tak teď spíme hned vedle sebe. Povídala jsem si s Jiminem a smála jsem se, ale Jungkook na nás smutně koukal. Taky že tam byl jediný bez dvojice. Teda když tam není Mia. Najednou vstal a odešel.
,,Je mi ho... nějak líto" řekla jsem najednou Jiminovi.
,,Aha..." Obejmula jsem ho a dala jsem mu pusu.
,,Večeře!!" Zvolala Hwasa. Všichni jsme běželi dolů a těšili jsme se na jídlo, na společnou večeři. Sedli jsme si ke stolu a jako obvykle si sedl vedle mě Jimin a Jungkook. Chtěla jít vedle mě i Tae-jeong.
,, Pojď ke mě" řekl Jimin na sestřičku. Ta se k němu rozběhla a posadila se mu na klín.
,,Ahoj Jenny" řekla smutně.
,,Ahojky, co se děje?"
,, Já tě mám moc ráda. I když jsem se chvíli bála. Bála jsem se taky, že tě už v nemocnici uvidím naposled..." Na to, že má 3 roky, mluví strašně krásně. Řekla to hrozně smutně, bylo mi jí líto.
,, Pojď sem" řekla jsem a otevřela jsem ruce, aby mě obejmula. Ona se hned usmála a s radostí a úsměvem mě obejmula. Byla jsem zase šťastná. Všichni se na mě dívali a opakovali, jaké má Jimin štěstí. Každý, kdo seděl u stolu, to řekl, až na Jungkooka. Bezdůvodně bouchl rukou do stolu. Nebo nějaký důvod měl? Jimin se na něj hnusně podíval a naznačil, že má jít někam s ním. Oba vstanuli a šli do jiné místnosti.