Živly přírody- nejvyšší živel

Síla spravedlnosti

Někde v temnotách

Síla smrti hleděla na ženu choulící se u napůl rozpadlé zdi. Ta na ni hleděla zpět – byl to pohled plný zklamání, viny.

„Říkal jsi, že když toho kluka zabiju, vrátíš mi Teodora," zašeptala zhrozeně. Síla smrti se – ve formě lidského muže – usmála. Klekla si před Gabrielu a zahleděla se jí do očí.

„Teodor nikdy nemohl oživnout. Zemřel před stovkami let, jeho duše už je dávno pryč," promluvil muž medovým hlasem. Ženě se do očí nahrnuly slzy a on viděl, jak jí všechno dochází – to, že vlastně celou dobu bojovala zbytečně.

„Podvedls mě!" vzlykla zoufale. Muž se klidně postavil a díval se na ni z vrchu pohrdavě, pobaveně.

„Ale ne, Gabrielo. Dal jsem ti možnosti, abych viděl, jak s nimi naložíš. Konala jsi s jejich pomocí jeden hřích za druhým, a to ti nemohu odpustit." Na chvíli se odmlčel, užíval si každé slovo. „Jedno z mých jmen už znáš – Síla smrti. Tohle pojmenování je ale nepřesné, zaujaté. Mé pravé jméno zní Síla spravedlnosti."

Gabriela k němu zvedla své oči. Byla bledá jak sníh.

„Co se mnou teď uděláš?"

„To, co si právem zasloužíš. Mohu tě ale uklidnit – nejsi jediná, kdo se provinil. Po tomto světě chodí mnoho hříšných jedinců, které nemohu nechat uniknout. Nejdřív si zajdu pro Lukáše, to jen aby živelná vládkyně světla viděla, že jsem stále tady. A pak, až to bude nejmíň čekat, si vezmu i ji."

Žena vytřeštila oči, snažila se od Síly spravedlnosti odplazit co nejdál. Přesto měla v obličeji jakési smíření, jako by se už vyrovnala s tím, co ji čeká. Po lících se jí koulely slzy.

„Já... já jen chtěla znovu vidět Teodora," hlesla, hlas se jí třásl. Síla spravedlnosti se velkoryse usmála.

„Neměj strach, Gabrielo. Za chvíli už budete zase spolu."

Natáhla ruku před sebe a temnota z ní vyletěla jako roj vos. Gabriela ani nestihla vykřiknout. Černá magie ji pohltila ze všech stran.

Když se jen o chvíli později temnota zase vrátila ke svému majiteli, ležela žena nehnutě na zemi. Její vytřeštěné oči zíraly do stropu. Ústa měla ztuhlá v němém výkřiku.

Síla spravedlnosti se spokojeně usmála. Otočila se, a když odcházela, pronesla do prázdna: „Doufám, že jsi připravená, Lenko. Jdu si pro tebe." 

Tak jo, Lidi. Já vůbec nevím co říct. 

Tohle je poslední kapitola Živlů přírody. 

  Dopsala jsem to. Zvládla jsem to!

  Ještě pořád mi to nedochází, nemůžu tomu uvěřit. První kapitola vyšla 2. února roku 2019. A tahle poslední 31. prosince 2022. Strávila jsem s touhle úžasnou, i když rozhodně ještě nedokonalou knížkou skoro 4 roky, byla to ohromná část jak mýho života, tak i mě samé. Co já teď budu sama se sebou dělat? :D

  Ne, ale vážně. Tenhle rok jsem si dala předsevzetí dopsat Živly přírody- tohle stejný předsevzetí jsem si totiž dávala i roku 2021 a mám pocit že i 2020. No a tentokrát jsem si řekla, že jí fakt letos musím dopsat- abych si dokázala, že to opravdu dokážu a abych šla do nového roku s čistým štítem. 

  Víc toho napíšu v poděkování, už teď bych ale vám všem, kteří tuhle knížku čtete, četli jste nebo jste o tom aspoň uvažovali, chtěla poděkovat. Ještě nikdy se mi nepovedlo knihu dopsat, ale Wattpad i vy jste mi k tomu dali motivaci a jen díky vám jsou Živly přírody kompletní.

  Achjo, tohle je prostě hrozně divný. Jedna velká část mýho života je za mnou. Fakt jsem to dokázala. 

  Děkuju!