Živly přírody- nejvyšší živel

Hodně emocionální vylévání srdíčka aneb pokus o poděkování

Ufff. Tak jo.

  Když jsem začínala psát Živly přírody, neměla jsem vymyšleného skoro nic. Věděla jsem, že v nich chci mít děcka se živly, nějakou záhadnou čarodějnici jménem Temná a to je všechno. To ostatní, co se v knížce objevilo, jsem vymyslela čistě za pochodu- někdy i ze vteřiny na vteřinu. A to je nejspíš důvod, proč mají ŽP 78 kapitol, heh :D A když jsem tohle všechno překopírovala do wordu, vyšlo z toho 442 A4 stránek. Což je prostě šílený. 

  Za ty dlouhé skoro čtyři roky mi tahle knížka nejenže přirostla k srdci, tak nějak se pro mě stala součástí života. Vždycky, když jsem chtěla psát, jsem měla co psát, a i když jsem to občas flákala a sotva vydávala jednu kapitolu za měsíc, stejně jsem věděla, že tu ta knížka je a že se k ní kdykoliv mohu vrátit. A teď? Teď je to pryč. Živly přírody jsou dopsané.

  Víte, já je prostě potřebovala dopsat do konce tohohle roku. To je taky důvod, proč za tenhle jedinej tejden vyšlo víc kapitol jak za celej předchozí měsíc. Bylo to moje roční předsevzetí, ale zároveň takový cíl. Přišlo mi, že když tuhle knížku nedokážu dopsat, nedopíšu už nic. A to bych se pak spisovatelem stát nemohla. 

  A byla to teda fuška, to vám řeknu :D Ale čím víc jsem psala, tím víc mi došlo, jak moc mě to baví. Ještě před tejdnem jsem se těšila na to, že budu mít od psaní na chvíli klid. Jenže teď, když jsou ŽP dopsané, mám hroznou potřebu jít zase něco psát. 

  Tahle knížka rozhodně není dokonalá. Má v sobě tak moc chyb, že je ani nedokážu spočítat, není dost dobře promyšlená a potřebuje ještě hodně práce. Jestli mi ale něco ukázala, tak je to to, že je psaní opravdu něco, co miluju. 

  A proto bych vám všem chtěla hrozně, hrozně moc poděkovat. Vím, že až sem se nedostal skoro nikdo, i tak ale pro mě každý komentář i hvězdička hrozně moc znamenají. Když jsem začínala, pomáhala mi vaše podpora pokračovat. Ukázala mi, že má smysl psát, i když se mi to někdy chtělo vzdát. Jenže nikdy jsem to nevzdala- protože jsem věděla, že když je aspoň jeden člověk, kterej má mojí knížku rád, stojí to za to. A tak jsem vám hrozně moc vděčná, protože vaše podpora pro mě znamenala (a stále znamená) úplně všechno.

  Ono totiž psaní je hrozně nejistá věc, protože v jednu chvíli vás hrozně baví a v druhou zase máte pocit, že je to k ničemu. Ale i když mi to přišlo zbytečný už tooolikrát, nikdy jsem si nedovolila to vzdát. Vy totiž nikdy nevíte, jestli se spisovatelem nakonec stanete, nebo ne. Nevíte ani, jestli se bude vaše knížka líbit světu. Dokud to ale nezkusíte, nikdy to nezjistíte. A vždycky je lepší to zkusit a bojovat, než toho nechat a žít život, který nechcete. A tak se snažte, i když máte pocit, že to nedokážete. Jděte si za životem, který jste si vysnili. 

  Teď už asi teda zbývá jediná otázka- co bude s Živly přírody dál? Řeknu vám svůj úplně prvotní plán- ještě na začátku tohohle roku jsem myslela, že až dopíšu první verzi, celou ji pak přepíšu, protože to opravdu potřebuje. A až se tak stane, napíšu druhý díl, a pak možná i třetí. A pak přepíšu všechny tři, hehe :D Určitě jste totiž poznali, že příběh ještě tak úplně neskončil a je spoustu dalších, nevyřešených otázek. 

  Jde ale o to, že se od začátku roku 2022 dost věcí změnilo a já si toho mnoho uvědomila. Už jen napsat první verzi mi trvalo skoro 4 roky, a kdybych uskutečnila svůj plán, zabralo by mi to opravdu mnoho let. A já, ačkoliv Živly přírody miluju celým svým srdcem, nevím, jestli se chci touhle cestou vydat. Přijde mi, že ačkoliv má tahle série nějaký potenciál, příběh jako takový zkrátka není dost dobrý na to, aby byl následně vydán. Musela bych ho překopat od základů- domyslet postavy, děj, prostě všechno. 

  A láká mě to, nebudu lhát. V hlavě mám ale zároveň nápad na úplně nový příběh a myslím si, že ten má opravdu potenciál. A pokud bych se několik dalších let zabývala Živly přírody, k tomu novému nápadu bych se možná nikdy nedostala. A tak si myslím, že bych měla tuhle cestu ukončit. 

  Neříkám, že nikdy nenapíšu další díly. Rozhodně bych to chtěla udělat, jen nevím úplně za jak dlouho. A tak- prozatím- nechám Živly přírody v roce 2022. A možná se k nim někdy vrátím. 

  Je to opravdu hrozně divný a neuvěřitelný. Mám ale hroznou, hroznou radost, že jsem se překonala a tuhle knížku dopsala. Asi mi to bude připadat nereálný ještě hodně dlouho, ale to nevadí. Aspoň ještě nebulim :D 

  Tak bych se s váma teď chtěla rozloučit a hrozně moc vám poděkovat. Samozřejmě budu vydávat nějaké krátké povídky, když nějaké napíšu, nic delšího ale zatím vydávat neplánuju. Ještě jednou vám moc děkuju, a přeju vám to nejlepší vkročení do roku 2023. Myslím, že to bude skvělý rok :) 

  A teď už jenom zbývá označit tuhle knihu za dopsanou. A ukončit jednu část mýho života. 

  Ahoj vám a ahoj i celým Živlům přírody! Mám vás moc ráda ♥ 

-DogElla (31. 12. 2022)