New Element změnili můj život...

SPECIÁL

Když odešli deti do chatek, vydala jsem se s Vojtou do te naší.
,,Jaktoze vlastně máme společnou chatku? Skoro všichni tady mají vlastni nebo jsou zvlášť kluci a holky."
Usmál se na me.
,,To jsem zařídil ja. Abych te mel co nejvíc u sebe."
Taky jsem se usmála. Chytl me za ruku a Já mu to opětovala stiskem. Vešli jsme dovnitř. Já už tam mela věci (vůbec nevím jak se tam vzali :D). Byla to chatka se čtyřma postelema(2 palandy). Vzala jsem si tu vlevo a Vojta tu vpravo.
,,Nechápu proc Máme každý vlastni postel, když stejne budeme spat v Jedny."
Usmál se. Já se na něho Podívala a taky se usmála. Vybalil a jsem si pár věcí, prevlekla se a zeptala se Vojty.
,, Jaky je ted program? Sraz je za 5 minut."
,, Provedeme prcky po táboře a pak půjdeme ke stájím. Podívame se na kone a řekneme jim nějakých pár důležitých informací. Třeba jak dát sedlo apod."
,,To zni zajímavě:D. Hádám, že pak půjdeme na oběd. "
,,Hladovče!" Řekl s úsměvem.
,,No co...mas problém?:D Já dneska vůbec nejedla."
,,Už mlcim no."
Se smíchem přišel ke me a objal me kolem pasu. Dal mi pusu. Vrátila jsem mu ji. Pak jsem si ale uvědomila, že musíme jít.
,,Nerada rusim naší krásnou chvíli, ale musím jít. Deti čekají. "
,,Že ja si te bral jako praktikantu."
Slehla jsem po nem "nastvany" pohled :D. On me jenom chytil za ruku a šli jsme za dětmi. První pul hodinu jsme jim ukazovali tábor. Mě se strasne zalíbila jedna holčička. Vypadá jako ja, když jsem byla mala.
Pak jsme šli ke stájím. Jelikož byli deti menší, všichni hned:
,,Jeeee....koníčci."
,,Můžeš se na nich svést?"
,,Můžu je pohladit."
Vojta se hned usmál a rekl:
,,Pohladit si je můžete, jezdit ještě ne. Ale nebojte. Určíte na nich budete jezdit."
Koukla jsem se na něj. Tohle byl jiný Vojta. Samozřejme ta další dobra část Vojty. Tak hodny a milý je na deti.
Vojta už mezitím začal něco povídat k koních a Já se přidala.
Po 15 minutach jsme skončili a šli jsme na oběd. A kupodivu jsme tam byli první.
,, Jdi si sednou. Přinesu ti jídlo. "
Dala jsem mi pusu.
,,Děkuju. "
Sedla jsem si ke stolu, kde už se mezitím posadili kluci a pár dalších vedoucí a praktikantu. Najednou se na me nahrnulo tolik jmen, že vlastně nevím, jak se kdo jmenuje :D.
Luky se na me povídá a rika:
,, Kiki, nevím jestli to vis, ale jídlo se nepřinese samo.:D
Já se na něho podívam jak na blbečka a usměju se.
,,Vázne? To jsem nevěděla. -,-:D Přinese mi ho Vojta."
Co jsem to dořekla, přišel Vojta s dvěma talíři. Hm...svíčková. Ondra si mezitím přinesl jídlo a začal se tím cpát, az mu to pomalu litalo od pusy :D.
Za chvilku jsme byli po jídle a šli jsme s Vojtou do chatky, jelikož nám začal poledni klid. Lehla jsem si do postele a on ke me. Dala jsem mu hlavu na hruď a ruku na břicho. Jen tak jsme leželi a koukali. Bylo to krásné. Vojta se pak naklonil nade me a začal mi líbat krk. Vůbec jsem neprotestovala. Po každém polibku mi naskočila husí kuze. Byl to vazne krásný pocit. Za chvíli se přesunul k me puse. Chtěla jsem, aby to nikdy neskončilo, ale v tu ránu mi zazvonil mobil:D. Denča. Mam ji ráda, ale ted bych ji nejradši zastřelila:DDD. Zvednu telefon.
,,Halo?"
,,Ahoj Kiki. Chci se jenom zeptat, jestli už jsi na miste?"
,,Jojo jsem. Denčo promin, ale musím jít. "
,,V pohodě. Večer ti zavolám, tak Ahoj. "
,,Ahoj."
Tipla jsem to a telefon zhasl. Podívala jsem se na sebe. Na krku vidím cucflek.
,,Vojtěchu! Já te uskrtim. Vždyť Máme na starost malý deti! Jak jim to mam asi vysvětlit." Řeknu se smíchem.
On jenom mlčel a předstíral, že ne nevinny. Nakonec promluvil.
,,Nemáš byt tak hezka no. "
Usmála jsem se a on mi úsměv opětoval. Dala jsem si na krk šátek, abych aspoň nějak ten cucflek zakryla.
Po půl hodině jsme se zvedli a šli jsme připravit svačinu.
,,To jako každý den musíme chystat tu svačinu? "
,,Aby ti ne upadli ruce.:D Každý den ne, střídáme se s ostatníma. Ale Ondra nám to domluvil - kvůli tomu obličeji. "
,,Jeziiiiiis:D Ten z toho nadělá."
,,No to ho moc dobře neznáš. Tohle je ještě málo."
,,No to snad ne. Já ho budu muset vázne zabít:D."

Sotva jsme přichystali svačinu, nahrnuli se všichni do jídelny. Sedli jsme si ke zbytku praktikantu a vedoucí.
,,Ondro, ty se peknej hajzl:D."
,,No aspoň že jsem peknej."
,,Bože, ty vis jak to myslím. "
,,No nevím nevím no."
Radši už jsem mlčela. Jak malý dite. Během chvilky jsem mela snedenou svačinu a šli jsme s Vojtou za naším oddílem.
,,Menší změna děcka. Půjdeme na kone už ted."
,,JUPIIII. JÁ CHCI TOHO ČERNÉHO. "
,,NE!TOHO CHCI JÁ. "
,,Tak ticho. Záleží na tom, jestli vůbec kůň bude chtít vás. Kiki pojede napřed a udělá mam stopovacku. Na konci bude schovaný poklad."
Vojta se otočil na me a nechal malý, ať se dohadují o kone.
,,Takže Kiki. Na prvním rozcestí zatočis dl prava dobře? Pak už tak nejsou žádný Odbočky. Poklad schovej u nejbližšího jezírka. Neboj, nemůžeš to minout."
,,Fajn. "
Usměju se a vyrazili jsme ke stájím. Vybral jsem si krásného valacha. Naštěstí už byl osedlaný, takže jsem rovnou vyjela a Vojtu jsem nechala napospas malým dětem ;D. V pohodě jsem si jela. Na to že sedim potřetí v živote na koni. Nakonec jsem dorazila k rozcestí.
,,Kam říkal že mám jet? Jo už vím, doleva."
Navedu kone správným směrem a vydám se po cestě. Občas dam i faborku nebo papírek s úkolem, aby to byla ta prava stopovačka. Najednou uslyším hlasitou ránu. Kůň se splasi a snažím se ho uklidnit, ale marne. Nakonec jsem z toho kone spadla. Při pádu jsem se praštila o něco do hlavy a poslední co si pamatuju je černočerná tma.

*Z POHLEDU VOJTY*

Malý se začali hádat o kone a tak jsem se otočil, abych Kiki vysvětlil kudy má jet.
,,Takže Kiki. Na prvním rozcestí zatočis dl prava dobře? Pak už tak nejsou žádný Odbočky. Poklad schovej u nejbližšího jezírka. Neboj, nemůžeš to minout."
,,Fajn. "
Usmála se na me a vyrazila ke stájím. Ona je vazne hezka. Deti se stále nedohodli, a tak jsem jim přiřadil kone. Žádný kůň neprotestoval, takže v pohodě. Jelikož všechny deti tady jsou od koňařů, takže v pohodě věděli co a jak. I když ty hádky o kone si mohli odpustit.:D
,,Takže děcka. Hledejte fáborky. U některých bude i ukol, tudíž se snažte. Na koni vás čekají odměna. "
,,Juchuuuuuuuu." Začali dovádět deti.
Za pět minut jsme vyrazili. Cesta byla v pohodě. Kdybychom meli deti, kteří nikdy na koni neseděli, byl by to pruser. Za chvíli jsme dorazili na rozcestí. Najednou se od nekud ozvala strasna rána. Snad se Kiki nic nestalo. Jelikož tady nebyl faborek (asi Zapoměla) vydali jsme se tedy doleva,jak jsem ji říkal. Jeli jsme už nějakou dobu a žádný faborek jsme neviděli.
,,VOJTOO! Když už bude nějaký faborek?"
,,To nevím. Jedte dal."
Tohle už mi přišlo trochu divný. Kde je? Stopy od kopyt tady jsou, takže tu určíte musela jet. Jenom fáborky nikde. No, snad Teda bude čekat u jezírka.
Deti to ta chvíli přestalo bavit. Chtěli hledat fáborky a porad nic. Nakonec jsme dorazili k jezírku. Ale Kiki tu není. Tady něco nehraje. Co se ji stalo?

Takže, tady máte další díl, tentokrát speciál za překonání 1000 přečtení :) chci vam vázne strasne moc poděkovat. Nikdy bych nevěřila, že se muj příběh bude líbit tolika lidem :O. Slibovala jsem, že tenhle díl bude mit přes 2000 slov, ale bohužel jsem tu nehodu napsala dřív a tak jsem pak nevěděla, co tam napsat. Takže příští díl bude 100% vic jak s 2000 slovy.:) To vam PŘÍSAHÁM.:)
Ještě chci říct, že tenhle díl bych chtěla speciálne věnovat Lucce a Anicce (však vy víte proc:)) a taky vam všem, kvůli krásným komentum, vote a hlavně kvůli tomu, že to čtete! :) ještě jednou vam chci strasne moc poděkovat a doufám, že budete cist příběh dal :)