New Element změnili můj život...

Nový domov

Před autobusem čekal táta. Mel kruhy pod očima. Pomalu mi to nahanelo hrůzu.
Vystoupila jsem. Ještě jsem si nebrala kufr a šla jsem rovnou za nim. Objala jsem ho.
,,Tati....ne, Prosím, nebreč."
,,Neboj."
Utřel si slzy z obličeje.
,,Já se jdu rozloučit, pro kufr a pak můžeme jet."
Otočila jsem se a šla najít Vojtu. Ten stal u autobusu.
,,Zlato, promin. Musím už jít. Táta si potřebuje lehnout."
,,Ne, to je v pořádku. Ještě ti večer zavolám dobře. "
,,Dobre. "
Objali jsme se a dali si pusu. Ještě jsem šla najít kluky. Najednou do me někdo vrazi.
,,Luky."
,,Kiki."
,,Už budu muset jít."
,,Jasný. Myslím, že se ještě do měsíce uvidíme. "
,,Doufám v to."
Objala jsem ho a šla najít ty dva. Povídali si s nějakýma dětma.
,,Chrisi! Ondro!'
,,Ty už jedeš? "
,,Musím. "
,,Jojo. Tak Ahoj. "
Objala jsem se s nima a pak šla za tátou do auta.
DOMA:
,,Tati,musíš si jít lehnout."
,,Ne! Co kdyby volali z nemocnice?"
,,Tak to vezmu ja. Určitě spat nepůjdu, takže kdyby někdo volal, vezmu to."
,,Tak dobře. "
,,Fajn. Vážně se potřebuješ vyspat. "
Jenom kývl a sel do ložnice. Já si šla do pokoje vybalit věci. Během chvilky (a to se divim) jsem to mela Hotové. Tak jsem si Lehla na postel a zkrátka jsem jen tam ležela. Do oci se mi nahrnuli slzy. Máma. Kómaty bývají nebezpečné. Člověk nikdy neví, kdy se pacient vzbudí. Teda, jestli se vůbec vzbudí.
Někdo mi volá. Vojta. Trošku se uklidim a Zvednu to.
,,V...Vojto? "
,,Ahoj zlato. Tys brečela? Zadne nove zprávy o tvoji mamce?"
,,Jo...bohužel ne."
,,To je mi lito. Hele, vím že se ti asi nebude chtít, ale nechtěla bys tak za 2 hodiny někam jít? Chtěl bych ti něco říct. "
,,Jasný proc ne. Potrebuju se odreagovat. "
,,Vázne? Tak v 15:00 te vyzvednu plati?"
,,Plati."
,,A Kiki? Fakt ti to nevadí? "
,,Ne, nevadí. A ještě jednou se zeptáš, tak si to asi rozmyslim. :D
,,Už mlcim. Tak jo, už se tesim. Ahoj."
,,Taky. Ahoj."

Musela jsem se zcivilizovat. Šla jsem do koupelny a opláchla si obličej. Měla jsem od breku trochu napuchlé oči, ale nejde to tolik poznat. Dávám si jenom řasenku a hodím oblečení na sebe. Zvoní. To už tu je? 

Jdu ke dveřím a otvírám je. 

 ,,Ahoj. Můžeme vyrazit?"

,,Jasný. Kam půjdeme?"

,,No, jestli by ti to nevadilo, rád bych šel někam na jídlo, protože jsem ještě neměl oběd."

,,Proč ne. Taky bych se mohla najíst. Vždyt jsem dneska vlastně nic nejedla.

,,Dobře. Jdeme?"

Nastavil mi ruku a  já se zapřela. Jelikož bylo hezky, šli jsme pěžky do jedné menší restaurace nedaleko odsud. Sedli jsme si  za chvíli k nám přišel číšník. Objednali jsme si jídlo a pití a odešel. 

,,Tak, chtěl si mi něco říct?"

,,Jo. Kiki, jenom nemyslím, že se musíš rozhodnout hned ted, když to máš tak těžký. Stačí později...."

,,Ježiš Vojto, tak to vyklop." :D

,,No jo. :D Víš, s klukama jsme se nastěhovali do jednoho velkého domu. Bydlí tam Ondra a jeho přítelkyně, Chris, Luky a jeho přítelkyně a já. Byl bych moc rád, kdyby si tam bydlela s náma."

,,Vážně? Zlato, moc ráda, ale spíš později. Tátu ted nemůžu nechat doma samotnýho."

,,To je mi jasný. Ty bys doopravdy chtěla s náma bydlet?"

,,Jasně že jo. Hlavně že budu s tebou."

 Usmáli jsme se na sebe. Přišel ale číšník a dal nám pití. Pak jsme se bavili jenom o táboře až do té doby, dokud nám nepřinesli jídlo. To už jsme se jenom cpali. Ani jsem nevěděl, že mám takový hlad. Ale jak jsem uviděla to jídlo, tak mi úplně zakručelo v žaludku. Za chvilku jsme to měli snědený a můj žaludek byl konečně spokojený. Dopili jsme, Vojta zaplatil (gentlmam :D) a šli jsme ruku v ruce ven.

,,Kam ted?" 

,,Promin, ale už bych spíš měla jít domů. Nevím jestli táta bude vzhůru nebo ne  navíc, co kdyby nám volali z nemocnice?"

,,Je mi to jasný. Aspon tě doprovodím."

,,Jak chceš."

Šli jsme teda až k našemu baráku, kde jsem se rozloučila s Vojtou. Dala jsem pusu, otočil se a vstoupila dovnitř. Táta očividně ještě spal. Potichu jsem došla až do pokoje. Právě zazvonil telefon. Vojta? Ne, byl to hovor z nemocnice.

,,Halo? Pan Valeš?"

,,Ne. Tady Kristýna Valešová. Jeho dcera."

,,Máme pro Vás dobrou zprávu. Vaše matka se probudila z komatu. Zítra od 9:00 do 16:00 jí můžete navštívít."

,,Dobře. Děkuju moc."

Položil jsem to. Ulevilo se mi. Máma je v pořádku. To už je druhá dobrá zpráva za dnešek. První bylo to stěhování a tedka tohle.
Hned někdo otevřel dveře od pokoje. Táta.
,,To volali z nemocnice?"
Větší kruhy pod očima mi říkali, že vůbec nespal.
,,Tati! Ty jsi nespal! Jo, bylo to z nemocnice. Máma se probudila. Zítra ji můžeme navštívit."
,,Díky bohu."
Bylo na nem vidět, že se mu ulevilo.
,,Ale ted jsi spat. Vážně. Potřebuješ to."
,,Rozkaz madam."
Zasalutoval a s úsměv na tváři odešel do ložnice. Za chvilku se ozývalo chrápání.
Hned jak táta odešel jsem ale ještě napsala Vojtovi, že máma je OK a zítra ji jedeme navštívit.
-A mimochodem. Zítra se ji zeptam, jestli bych se mohla nastěhovat.

Prosím. Ať mi to dovoli. Ale podle toho jak znám mámu, tak určitě ano.

Další pokračování je tu. Moc se omlouvám, že ty díly fakt nesli hodně za sebou,ale byli všechny ty testy a tak, proto jsem tolik dílů nepsala ted mam ale konecne vse za sebou a díly budou vycházet častěji. ✌
Jinak na další díl se počkejte, jelikož je zítra víkend, tak díl by na 80% mel vyjít už zítra.
Btw. Kam se jinak chystáte na prázdniny a jak bude vysvědčení? Já jedu do Polska, pak ruzne po Česku, pote na Orlík na tábor a možná i na hory. Vysvědčení. ..to radši budu zticha. No jo, vse za 1 a byl někdo na koncerte kluků nedávno? Jak to bylo?
-takže pište odpovědi do komentářů a doufám, že počkáte do dalšího dílu ❤✌