New Element změnili můj život...

Speciál za 9K přečtení

Nakonec jsme doopravdy s Vojtou odzpívali náš duet. Byla jsem nervozní. Ale sklidili jsme velký potlesk. Chtěla jsem Vojtu zabít, protože mi aspon o tom mohl říct, ale zároven jsem byla nadšená. Přišlo i pár holek se se mnou vyfotit a někteří si řekli i o podpis. Ted vím, jak se musí cítit kluci. Je to úžasný pocit.

Další den ráno:

Budík mě vzbudil v půl sedmé ráno. Neochotně, ale přece jenom, jsem vstala. Škola. Už to zase začíná. Úkoly, referáty, dlouhé hodiny strávené nad učením. Ještě do toho budu dávat dohromady svojí pěveckou kariéru.

Chris byl dávno vzhůru a chystal se do školy. Začal chodit na vejšku. S Denčou samozřejmě chodíme spolu do třídy, zbytek kluků do školy už nechodí a Lucka a Andy chodí někam na gympl. S Denčou jsme se nasnídali, chvilku jsme si povídali s Chrisem a pak jsme vyrazili. Měli jsme to 15 minut pěšky do školy. Našim tempem nám to trvalo 20 minut. Ale vyšli jsme dřív, takže jsme to stihli včas do školy. Sedli jsme si do předposlední lavice. Před námi seděl jeden nový kluk. Představil se nám jako David. Byl docela hezký, ale přece jenom- Vojta je můj a ten nejlepší. Měli jsme sice jenom jednu hodinu, ale mě to přišlo jako věčnost. Když skončila hodina, tak jsme se všichni shromáždili před školou. Já, další dvě spolužačky a David jsme šli na Václavák do Starbucks. Denča jela za Chrisem. Měla na něho čekat před školou.

Tak jsme naše menší partička vyrazili. Zjistila jsem, že David je strašně milý kluk a že mě o prázdninách slyšel tady zpívat. Po chvilce jsme dorazili do Starbucks. Každý jsme si něco objednali a sedli jsme si k volnému stolku. Povídali jsme si o všem možném. Hlavním tématem byli samozřejmě prázdniny a také se dostalo slovo na začátek mé kariéry jako zpěvačka. O hodinu a půl později holky museli jít a tak jsem zůstala s Davidem sama. Už se nám nechtělo sedět a tak jsme vyrazili do parku. Procházeli jsme se a povídali jsme si. Pak jsme si na chvilku sedli na lavičky. Nikde nikdo. Nastala tichá chvilka. David se ke mě naklonil a jemně mě políbil. Opatrně jsem ho odstrčila.

,,Davide. Já..."

,,Vím. Pitomý nápad. Promin."

,,Ne to ne, ale.."

Najednou jsem ale měla pocit, že ho chci políbit. Jako by Vojta pro mě neexistoval. A taky že jsem to udělala. Polibky mi opětoval a z pár pus to přešlo v líbání. Pak jsem se ale odtrhla. Vrátila jsem se zpátky do reality.

,,Davide. Slib, že nikomu o tohle neřekneš."

,,Slibuju. Neboj se."

,,Dobře."

Opřela jsem se o jeho rameno. Něco mě k němu přitahovalo, ale zároven mě tížilo svědomí kvůli Vojtovi. Chvíli jsme tak seděli. Pak jsme ale oba už museli jít a tak jsme si dali pusu na rozloučenou a šli jsme.

Přišla jsem domů a byl tam jenom Vojta a Andy. Andy dělala nějakou správu třídy do školy a Vojta si brnkal na kytaru.

,,Ahoj zlato. Tak jaký byl první den ve škole?"

,,Sice jedna hodina, ale pořád nuda."

,,Aaaaleee. Já to taky přežil. Mimochodem. Ozval se nám jeden manažer. Byl by ochotný s tebou spolupracovat. Chce si s tebou dát schůzku, aby jste se na všem domluvili."

,,Dobře, tak já mu po obědě zavolám."

Vojta šel udělat oběd. Počkali jsme na zbytek party a pustili jsme se pak do jídla. Špagety se sýrovou omáčkou. Co jiného by taky ten náš Vojta svedl. :D (neberte to jako urážku :D )
Po oběde jsem šla zavolat tomu manažerovi.

,,Dobrý den. Dostala jsem tohle číslo, že máte zájem o spolupráci."

,,Dobrý den. Ano, to voláte správně. Slyšel o vás, když jste zpívala na Václavském náměstí a myslím, že máte velký talent a šanci to dotáhnout hodně daleko. Proto mám zájem o spolupráci s vámi, zajistit mnoho věcí, na kterých bychom se dohodli na případné schůzce."

,,Tak to je super. Takže kdy by se Vam to hodilo?"

,,Mohla byste už tuhle středu? "

,,Dobře. Takže v sedm večer v restauraci Grádo?"

,,Super. Budu se těšit. "

,,Já taky. Nashledanou."
,,Nashledanou."

Šla jsem do obýváku za Vojtou.

,,Zlato, volala jsem tomu manažerovi a v sedm večer ve středu Máme domluvenou schůzku."

,,To je fajn. Já věděl že to dotáhneš někam daleko."

Přišel ke me a dal mi pusu na čelo. Pak jsme si sedli na gauč k ostatním. Najednou mi pípl mobil. Přišla mi esemeska.

,,Kdo ti to pise?"

Psal mi David.

,,Ale. Jenom spolužačka."

Vložila se do toho Denča.

,,Sabča? Jak si s ni byla dneska?"

,,J..jo...Sabča."

Podívala jsem se na esemesku.

D: Ahoj lásko. Moc dekuju za dnešek :* :)

Začervenala jsem se, ale rychle jsem se zas uklidnila, aby Vojta nic nepoznal.

K: Ahojky :* ja také moc dekuju :)*

D: Můžeš jít zítra? :)

K: Jasný :) Vojta má zkoušku z muzikálu, takže v pohodě :) :*

D: Už se moc těším :**

K: Já také :))*

Položila jsem mobil. Opřela jsem se o Vojtu. Když mi položil ruku kolem ramen, hlavou mi kroužili všelijaké myšlenky. Cítila jsem se blbe vůči Vojtovi, ale zároveň jsem cítila i něco jiného. Jako by David pro me hodně znamenal.

Tady máte další díl :) moc se omlouvám, že je kratší než normálne, ale blbne internet i notebook, takže jsem to psala na mobilu a to se nepiše moc dobře jako na notebooku ;) jinak jak koukám, další díl bude asi speciál za 10 přečtení :)) což je uzasne číslo, takže vam strašně moc dekuju ❤