New Element změnili můj život...

Vše dobře dopadne

Nakonec jsme vyrazili zpátky do tábora. Pak jsem rychle běžel za klukama a všeho jim řekl.
,,Cože? Vezmeme kone a jdeme ji hledat."
Vyrazili jsme. Za chvíli jsme byli na rozcestí.
,,Tady mela jet doleva."
Chvíli jsme se koukali kolem. Najednou Chris se Chris podívam do prava a vykřikl.
,,Tamhle je faborek."
Tak ze by vázne popletla cestu? Ale co ta rána? Pobídl jsem kone do běhu a co nejrychleji jsme se vydali směrem k faborku. Divám se dal na cestu.
,,Co je tam na ty cestě?"
,,Tam někdo lezi ne?"
Pomyslel jsem na to nejhorší. Rychle jsem vyrazil, az jsem byl na miste. Kiki ležela na zemi a kolem ni krev. Rychle jsem seskočil z kone a zjišťoval jsem, jestli dýcha. Dýchala. Takže ty nejhorší obavy jsou za mnou. Ale na nic nereagovala. Za chvíli byli kluci u mě.
,,Zavolám do tábora ať přijede auto."
,,Dobre."
Utrhnu rukáv z košile a omotám ji ránu na hlavě. Z dálky slyším auto. Během vteřiny je tady a pomalu dáváme Kiki do auta.
,,Jedu s ni. Někdo ať si vezme na starost muj oddíl. Neříkejte jim ale, co se stalo. Něco si vymyslete."
,,Dobre. Ať to s ni dobře dopadne."
,,Snad jo."
Nasedl jsem do auta a vyrazili jsme do nemocnice. Kiki se celou dobu neprobrala. V nemocnici ji hned vzali na sál. Čekal jsem asi hodinu a půl, pak přišel ze sálu doktor.
,,Je v pořádku, má mirne poranění hlavy. Můžete ji navštívit, ale netlacte na ni a budte velmi potichu."
,,Dobre. Moc vam dekuju doktore."
,,Nemáte zač. "
Podám mu ruku a pak se vydám do pokoje. Kiki je tam sama a ještě se neprobrala. Sednu si k její posteli a chytnu ji za ruku. Kolem pípají všechny ty přístroje. Ach jo. To všechno je moje chyba. Sedim a přemýšlím nad vším, že jsem si málem ani nevšiml, že se Kiki probouzí.
* Z POHLEDU KIKI*
Otevřu oci. Ucitim tupou bolest vzadu na hlavě. Někdo me drží za ruku. Opatrne se pokouším otočit, abych se mohla podívat, ale moc to nejde.
,,Co to? Kde to jsem?"
,,Kiki! Já jsem tak rád že jsi se probrala. Já mel o tebe hrozny strach!"
,,Vojto? Kde to jsem?"
,,V nemocnici. Spadla si z kone a hodně si se praštila do hlavy. "
,,Ježíš. Vi to rodiče? "
,,Jelikož jsi uvedla, že veskera tvoje zranění nemáme bez živého svolení říkat, tak to zatím neví."
,,Díkybohu. Ty by vyváděli."
Usměju se na něho, abych ho nějak povzbudila. Jde na nem vidět, že je vyčerpaný a napjatý. Taky se usmál.
,,Vojto. Vidím na tobě,  že jsi unaveny. Jed do tábora a jdi se vyspat."vysoukam nějak ze sebe. Hlava me uplne strasne boli.
,,Ne. Po tomhle všem už te neopustím. Tohle je moje vina."
,,Vojto! Podivej se mi do oci. Tohle není tvoje vina. Já jsem spatne za točila. Opovaz se sobe namluvit,že za to můžeš ty. ...to není pravda. Rozumíš? "
,,Rozumim."
Přepadla me najednou strasna únava. V tu chvíli se otevřou dveře do pokoje a vejde sestřička.
,,Pane Drahokoupile. Už byste měl jít. "
,,Ještě chvíli."
,,Vázne ne. Slečna si potřebuje odpočinout."
Dal mi pusu. Chtěla jsem, aby tu zůstal, ale zároveň jsem byla strasne unavena. Ještě se na me usmál a odešel.
*Z POHLEDU VOJTY*
Jsem rad ze ji nic není, ale chtěl bych u ni zůstat. Chci vědět,  že je 100% v pořádku. Ale co nadělám. Zavolám Lukášovi, jestli by pro me nepřijel a za půl hodiny je tady.
Sesunu se dozadu na sedačku.
,,Tak co. Jak ji je?"
,,Je v pořádku. Má mírne poranění hlavy. "
,,Tak aspoň že to."
Lukáš nastartoval a Já se opět ponořil do svých myšlenek.
Za 45 min jsme byli v táboře. Kluci šli hned za mnou, ale jistě hned poznali, že na povídání vážně nemam náladu.  Dali mi celý den volno. Sel jsem do chatky a lehl si do její postele. Nasál jsem její vůni. Říkala, že to není moje vina, ale Já vím že je.
Jen tak jsem ležel a pokoušel se usnout.  Vubec mi to nejde. Pořád na Kiki myslím.
*O čtyři dny později z pohledu Kiki*
Lezim a koukám se na televizi v nemocničním pokoji. Někdo zaklepe.
,,Dále. "
Přišel doktor se sestřičkou.
,,Mám pro vás dobře zprávy slečno. Za chvíli si pro vás přijedou. Můžete jít. Zranění na vás asi hlavě jsou v pořádku. Jenom moc neskákejte. A vyvarujte se velmi hlasitým zvukům. Aspoň ještě na 3 dny."
,,Dobre. Moc vam dekuju doktore."
Potřásla jsem mu rukou a pote odešel. Já se bleskove převleknu a s balím svoje věci.
Někdo otevře dveře. Otočím se.
,,Vojto!"
Plna radosti mu skočím do náruče. Objímáme se. Dava mi pusu do vlasů.
,,Jsem vázne rad, ze jsi v pořádku. Od ted te budu Mít porad na ocich."
,,Dobre." Na vic jsem se nezmohla. Věděla jsem, že tyhle věci spatne nese, tak jsem ráda, že je on taky v pořádku. Ještě chvíli jsme stáli v objeti a pak jsme šli ven. Venku stalo auto a čekali tam i kluci. Když me uviděli, nahrnuli se ke me a začalo obrovské objímání.
,,Kluci vy děláte jako bych vás neviděla nejmíň měsíc a jako bych přežila skok z letadla :D."
,,To víš.  Chybíš nám v táboře. Hlavně těm malým. Ty si te nejvíc oblíbili."
,,Tak aspoň že někomu Chybím."
V tu ránu se ozve Vojta.
,,Hej! Já jsem snad vzduch.?"
,,Promin zlato."
Dam mu pusu. Pak sedame do auta. Chris ridi, vedle něho sedi Luky. My tři se musíme vtisknout dozadu.
,,Mel si vzít spis kamion. Tady jsme namáčknuty na sebe jak sardinky."
,,Myslím, že ani ten kamion by nestačil. "
,,Tim chceš říct že jsme tlustý? :D"
,,No jo. Už mlcim."
Vyrazili jsme. Konecne. Cestou mi kluci říkali, co všechno se zatím stalo v táboře. Vlastně nic zajímavého.
Skoro jako by uplynulo 5 minut a Chris hlasi, že už jsme tady. K autu se nahrnuli malý deti. Vylezu a všichni se ke me pririti.
,,Kiki!Konecne jsi tady."
,,Strasne si nám chyběla. "
,,Vy jste mi taky chyběli. "
Usmála jsem se na ne. Nikdy bych neřekla, že me budou mit deti takhle rádi. I Vojta byl z toho trochu překvapený. Vedoucí me taky přišli přivítat. Pak jsme s Vojtou šli do chatky.
,,Tak Vojto. Co je dneska v planu?"
,,Tady je někdo strasne hrrr. Čekal bych, že si lehnes a budeme ti muset nosit jidlo:D"
,,To zas ne."
,, takže, jelikož je dneska hodně teplo, tak půjdeme na molo se koupat."
,,Konecne. Strasne dlouho jsem nebyla někde u vody."
,,Tak vidis."
Sedla jsem si na postel a najednou se ozvalo:
,,OBEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEED."
,,Hurá. Začínala jsem mit hlad. V nemocnici vaří vázne hnusný jídla."
,,Tak co čekáš od nemocnice."
Chytne me za ruku a jdeme do jídelny. Vojta opět trvá na tom, že mi přinese jídlo a tak si jenom sednu ke stolu. Za chvilku přinesl jídlo. Plněné knedlíky. Mňam. Během chvilky mam všechny v sobe.
,,Pane jo. Tys mela vázne hlad. "
,,Vždyť jsem ti to říkala. "
Vezmu talíř a dam ho do dřezu. Jdu za Vojtou.
,,Počkám v chatce. Jo?"
Vojta mi s plnou pusou odpoví.
,,Jjo."
Odejdu z jídelny a nejkratší cestou to beru k naší chatce. Vejdu dovnitř a svalim se na postel. Snad nikdy v živote mi jídlo tak moc nechutnalo. Jako bych mela každou chvíli prasknout. Ale muj žaludek byl spokojeny. To je to hlavni. Během chvilky tu byl i Vojta. Lehl si do postele vedle me. Taky byl přežraný jako ja.:D
,,Škoda že jsi tam nezůstala. Ondra s Lukym se vsadili, kdo sni vic knedlíků. "
,,A kdo to vyhrál? "
,,Ondra. Snědl jich 11."
,,Ježíš tomu bude blbe. Kolik jich snědl Luky?"
,,Devět. Tomu je blbe už ted."
,,Já se mu ani nevím. Hlavně nechápu, kam se jim tam to jídlo vejde. Vždyť jsou strasne Hubený. "
,,Taky to nechápu. "
Chvilku jen tak lezime a pak dam Vojtovi hlavu na hruď. A až chvíli usnem.