New Element změnili můj život...

Pomoc

Vzbudila jsem se v temne místnosti. Byla jsem privazana k posteli. Vedle mě sedel jeden chlápek. Polovinu obličeje mel přikrytou šátkem.
(INFO: ROZHOVOR BUDU PSÁT V ČEŠTINĚ, V AJ SE MI TO MOC PSÁT NECHCE :D)
,,Kde to jsem?"
,,To ti muže byt jedno."
,,Pusťte mě."
,,Nejdřív si chci s tebou užít ."
,,Cože? POMOC! "
,,Jeceni je ti k ničemu. Tady te nikdo neuslyší."
I tak mi dal roubík do pusy.
Pak mi začal strhávat oblečení. Nakonec jsem byla naha.

Znásilnil mě.

Brečela jsem. Chci pryc!

*Z POHLEDU VOJTY *
Kiki se už dlouho nevracela. Když to byla půlhodina, sel jsem dolů. Ptal jsem se lidu kolem, nikdo ji neviděl. Az pak jeden kluk mi odpověděl, že ji viděl, jak ji někdo vleče do auta.
Úplně se mi zatmělo před očima. To není možný. Mel jsem to jit koupit ja. To by se nikdy nestalo. Okamžitě jsem volal policii. Přijeli během chvilky. Poslali me nahoru, prý že už s tím nic nezmuzu.
Lehl jsem si do postele a začal brečet. New York je velike město, natož Amerika. Muže byt kdekoli. Nebyl jsem schopný nic dělat. Jen jsem ležel, brečel a porad myslel na Kiki.

O 5 dni později:
Zavolali mi od policie. Kiki našli. Okamžitě jsem vyběhl ven a chytil taxíka. Za okamžik jsem byl u policejní stanice. Vběhl jsem dovnitř. Kiki seděla na sedačce v dece a klepala se. Ne zimou, Le strachem. Běžel jsem k ni a pevně ji objal. Když jsem se ji dotkl, cukla sebou, ale pak se hned ke mě přivinula. Bála se, ale bylo na ni vidět, že se už cítí v bezpečí.
Musel jsem ji pustit, protoze mi policajti chtěli ještě něco říct. Řekli mi co se ji stalo. Je mi ji strašně lito.
,,A ještě něco. Při každým dotyku trochu s sebou cukne. Je to kvůli tomu, co se ji stalo. Tady jsou prášky na uklidnění. Musíte ted na ni pomalu."
,,Dobre. Děkuju mockrát. Jsem vam moc vděčný."
,, je to naše práce. Ale je prvne, co jsme někoho dostali takhle rychle. Většinou nám to trvá tak měsíc a vic."
,,Tak aspoň že jste ji našli rychle. Takže ještě jednou moc dekuju a na shledanou."
,,Nashle."
Chytil jsem Kiki kolem pasu a jeli jsme do hotelu. Celou cestu nepromluvila.
Když jsme přišli do pokoje, sedla si na sedačku a koukala do prázdna.
,,Zlato, Nechceš něco? Jídlo, pití?"
,,N-n-ne. Ale dekuju."
,,Kdybys cokoli chtěla, staci říct. "
,,To je v pohodě. "
Sedl jsme si k ni a obejmul ji. Trochu sebou cukla, ale pak me taky obejmula.
,,V o - Vojtí? Nebude ti vadit, když vynecháme ten ples? Moc se na to necítím."
,, Ne, to je pohodě. Počítal jsem s tím, že tam nepůjdeme po tom co se stalo."
,,Tak fajn. A promin."
,,Za co se omlouváš?"
,,Že tam nejdeme."
,,To není tvoje vina. "
,,Mrzí me ale ze tam nejdeme."
,,Hlavně že ty jsi v pořádku."
Jen tak jsme pak chvíli seděli. Musel jsem pak ale začít balit. Zítra odlétáme. Během hodinky jsem měl sbaleno. Byl večer a tak jsem sel jenom pro něco malého k jídlu. Kiki neměla moc hlad. Chápu ji, ale taky nemůže celý den hladovět. Nakonec všechno snědla.
Oba jsme byli hodně unaveny. Ani jeden z nás toho moc nenaspal. Bylo devět večer, když už jsme oba spali.

Rano:
*Z POHLEDU KIKI *

Probudila jsem se brzo. Mam porad noční mury. Snad to brzo pomine.
Potichu jsem vstala a šla jsem do koupelny. Dneska odlétáme. Zkazila jsem celou dovolenou. Jenom kvůli tomu, že jsem za každou cenu musela mít nutelu. Začala jsem brečet. Je to moje vina.
Vojta se už probudil. Jistě me slyšel a proto sel za mnou.
,,Zlato? Ty brečíš? Co se děje?"
,,Zkazila jsem dovolenou."
,,Ne zkazila. Není to tvoje vina."
,,Ale je. Kdybych nebyla tak nenazrana a vybirava, nic vy se nestalo."
,,Tak to není. Ty za to nemůžeš."
Opřela jsem se o něj a snažila se uklidnit. Jelikož nám opět volali kluci, tak Vojta to sel zvednout a Já se aspoň šla trochu zcivilizovat.

*Z POHLEDU VOJTY *
Zvedl jsem hovor.
,,Nazdar Vojtěchu. Ježíš, co se u vás stalo? Tys brečel?"
Všechno jsem jim řekl.
,,Pane bože. Chudák. Jak ji je?"
,,Je v pohodě, ale když se ji někdo dotkne, tak trochu s sebou cukne."
,,Já se ji nedivim. Ach jo. Tak se těšila do Ameriky a tohle se stalo."
,,Jo no. Nejhorší je, že si to sobe dava za vinu."
,,Musíš ji to rozmluvit. Aby si neublížila."
,,To je mi jasný. Neboj."
Po chvilce přišla Kiki. Andy hned spustila:
,,Kiki, zlato, jak ti je?"
,,Jo, dobrý."
Bylo na ni vidět, že nemá náladu se moc bavit a tak jsme hovor pomalu ukončili. Prevlikli jsme se a ještě na chvíli si sedli na balkon. Teda, Kiki na mě. Pevně jsem ji chytil. Chci, aby věděla, že už je v bezpečí. Byli jsme na balkone hodinu, pak už jsme museli na letiště. Přišli jsme akorát. Právě hlásili, že můžeme do letadla.
Cesta utíkala celkem v pohodě. Doleteli jsme, když v Praze byli dvě hodiny odpoledne. Luky, Andy, Chris, Ondra a Lucka (jeho přítelkyně) na nás čekali i s našima kuframa.
*Z POHLEDU KIKI*
Hned jak me Andy uviděla, běžela za mnou a obejmula mě.
,,Zlatíčko, jsem tak ráda že jsi v pořádku."
Nevěděla jsem, co ji na to říct. Taky jsem ji Objala. Postupně jsem se Objala se všema. Ondra me pak představil Lucce.
,,Luci, tohle je Kiki. Kiki, tohle je Lucka."
,,Ahoj Kiki. Ráda te poznávám."
,,Ahoj. Já tebe taky."
Objali jsme se. Pak jsme se vidali k autům. Přijeli dvěma autama, do dvou aut bychom se nevešli.
Do prvního jsem si nasedla ja s Vojtou a Luky s Andy.
Druhý auto Chris, Ondra a Lucka.
V autě byla legrace. Pořád jsme se smáli. Zapoměla jsem na svoje trápení. Byla jsem zkrátka šťastná. Byla jsem zpátky s tou nejlepší partou lidi.

Další díl je na světe.:)
Chci vam opravdu strašně, strasne moc poděkovat za vic jak 3,5K přečtení. Vazim si toho strašně moc. Nevím jak jinak vam mam poděkovat. Děkuju Vam za všechny krásné komentáře a zprávy, jsem ráda, že mi pišete :)
Ještě jednou- Děkuju Vam moc a doufám, že opět počkáte na další díl :)