New Element změnili můj život...

Vánoční dárek

,,Mohli bychom jí navštívit alespoň zítra?"

,,Bohužel. Dokud se její zdravotní stav nezlepší tak žádné návštěvy."

Ani vidět ji nemůžu. 

Doktor odešel.

,,Luky pojď. Pojedeme domů."

,,Ne. Já tu zůstanu. Chci jí být co nejblíž."

,,Stejně k ní nemůžeme."

,,Já ji ale neopustím."

,,Lukáši, potřebuješ se najíst, musíš se vyspat. Nemůžeš tady sedět. Nic s tím nemůžeme dělat."

,,Ale................máte pravdu. Jenže...prostě mi přijde divný odjet, když vím, že kdykoli se jí může přitížit a nebo naopak a já budu doma."

,,Tak už to ale na světě chodí. Počkat. Něco mě napadlo. Tak domů do Prahy nepojedeme. Najdeme si tady v Pardubicích nějaký hotel a přespíme tu....ale týden maximálně. Škola, kapela.....máme povinnosti."

,,Fajn."

Nakonec jsme odešli z nemocnice. Našli jsme si hotel v centru Pardubic. Všichni jsme byli unavený. Kluci a Denča s Luckou hned vytuhli. Já jsem na spaní neměl ani pomyšlení. Musel jsem myslet na Kiki. Anorexie je zákeřná nemoc. Je těžké s ní bojovat. Já ale Kiki věřím. Zvládne to. I přesto neusnu, dokud nebudu 100% vědět, že je v pořádku.

O TÝDEN POZDĚJI:

Dneska je 3.12. Měli jsme jet na hory. Ale nejede se. Jsme doma v Praze a zdravotní stav Kiki se nezměnil. Když zapnu televizi nebo počítač, všude je plno článků o tom, že má Kiki anorexii. Nemůžu nic dělat, nic vidět. Všude vidím jenom ji. 

O DALŠÍ TÝDEN POZDĚJI:

Konečně! Zdravotní stav Kiki se zlepšil a převáží ji do nemocnice do Prahy. Dokonce ani na JIPce už nemusí být. Akorát jsme stáli před jejím pokojem.

,,Luky, jdi první. Ty ji teď potřebuješ vidět první."

*Z POHLEDU KIKI*

Do pokoje vešel Luky. Vypadal příšerně. Měl velký tmavý kruhy pod očima. Hned jak mě uviděl tak se usmál. Bylo vidět že je štastný. Došel k posteli. Dal mi pusu a sedl si na postel vedle mě. Začal brečet.

,,Zlato? Proč brečíš?"

,,Jsem rád, že jsi v pořádku."

,,Já taky."

,,Moc jsi mi chyběla. Nám všem."

,,Vy jste mi taky chyběli."

Povídali jsme si 15 minut, pak už musel jit, aby se mohli vystřídat všichni. Na poslední chvíli přišli i rodiče.

,,Kristýnko. My jsme se o tebe tak báli. Proc? Proc jsi přestala jist?"

,,Prostě...to samo ..."

,,No, hlavni je, že jsi v pořádku. Nevis,  kdy te pusti?"

,,Mám 46,5 kg. Propouštěcí váha je 55 kg. Nedokážu odhadnout,za jak dlouho dokážu tolik přibrat."

,,Snad co nejdřív! Abychom mohli pozvat toho Lukáše na tu večeři."

,,No vidíš. Na tu jsem zapoměla."

Pak ale přišel doktor a museli odejít i rodiče. Všichni mi slíbili, že zítra zase přijedou.

O DVA TÝDNY POZDĚJI:

Dnes je 24.12. a me konecne pustili domu. Vánoce letos trávím s klukama a Luckou a Denčou. Zítra pak ještě každý jede za rodičema.

,,Lidi. Tim ze jsem skončila v nemocnici, tak pro vás nemam žádné dárky, takže se předem omlouvám."

,,Dárek je to, že jsi zdrava a na vánoce doma."

Ahoj, tady máte na rychlo sepsané pokračování. Ted na to není moc času, protoze byl Mikuláš a testy atd..., takže se omlouvám :)
Doufam, že se vam aspoň trochu bude líbit tenhle krátký a rychle napsaný díl :))