New Element změnili můj život...

Co je špatně?

,,Jsem ráda, že tě mám."

,,Já taky."

Dal mi pusu do  vlasů. Já jsem šla pak zvednout notebook ze země. No super. Rovnou můžu jít do opravny. Oblíknu se a ve dveřích mě zastaví Luky.

,,Kam jdeš?"

,,Do opravny s notebookem."

,,Půjdu s tebou."

,,Ne.....já bych chtěla být na chvilku sama."

,,Dobře."

Vyšla jsem ven. Chvilku jsem se opřela o dveře a nadechla jsem se čerstvého podzimního vzduchu. Byla to úleva. Jako by ze mě opadli všechny starosti. Vydala jsem se teda na cestu. Musela jsem jet metrem na  Anděl. Cestou jsem potkala pár fanynek, které na mě ukazovali. Bylo mi jasné, že mě pomlouvají. Za to, co jsem provedla by stejně nic hezkého neříkali. 
Za půl hodiny jsem byla u prodejny. Šla jsem dovnitř, ale trošku se mi zamotala hlava. Chytla jsem se zdi a zhluboka dýchala. Přišel ke mě jeden prodavač z prodejny.

,,Slečno? Je vam dobře? Jste bleda jak křída."

,,Jo...je mi....fajn."

Prodavač se na me pochybovačně koukal, ale pak nakonec odešel. Já jsem šla najít přepážku OPRAVNA.  Dala jsem jim tam notebook a šla jsem pryc. Ještě než jsem jela domu, došla jsem si do lékárny pro prášek proti boleni hlavy a nevolnosti. Hned jsem si jeden vzala. Bohužel ani po půl hodině, kdy jsem dorazila domů, tak prášek nezabral.

Přišla jsem do obýváku. Seděl tam Ondra, Luky i Vojta. Hned se na mě podívali. Nic jsem neřekla a šla jsem nahoru do pokoje. Když jsem šla po schodech, musela jsem se trošku přidržovat zábradlí. Naštěstí jsem v pořádku dorazila do pokoje a s úlevou jsem si lehla. Právě ale přišel Luky.

,,Zlato? Není ti něco? Nevypadáš zrovna dobře."

,,Ne..je mi dobře. Jen jsem unavená."

,,Tak jo. Nechám tě v klidu vyspat. Mimochodem, jdu s Ondrou nakoupit. Dneska večer přijede Lucka a Denča s Chrisem, tak chceme koupit něco na večeři."

,,Dobře. Počkat. Vojta tu zůstává?"

,,Jo. Ten uklízí."

,,Dobře."

Dal mi pusu na rozloučenou a odešel. Snažila jsem usnout, ale bylo mi strašně špatně. Zkoušela jsem všechno možné, aby se mi ulevilo, ale ono nic. Nic nepomáhalo. Tak jsem prostě jen tak ležela a snažila se na bolest nemyslet. Dostala jsem ale strašnou žízeň. Vstala jsem a opatrně jsem došla do kuchyně. Natočila jsem si vodu a šla opět nahoru. Vojta se za celou dobu ani jednou na mě nepodíval.

*Z POHLEDU VOJTY*

Vzala si pití a šla nahoru. Nevěnoval jsem ji ani pohled. Netrvalo to ani pár sekund a slyšel jsem, jak se rozbila sklenička. Chvilku jsem nečekal, jestli třeba nepůjde dolů pro hadr, ale nic. Šel jsem teda nahoru. Kiki ležela na schodech. Z nosu jí tekla krev. Sakra. Opatrně jsem ji nadzvedl hlavu. Byla strašně hubená. 

,,Prober se."

Nic.

,,Kristýno no tak."

Jemně pohnula hlavou. 

,,Vstávej."

,,Jo........"

Pomalu začala otevírat oči. Nakonec se probudila.

,,Vojto? Se divím, že jsi mi šel pomoct."

,,To, že tě nemám rád neznamená, že ti nepomůžu."

,,Tak to jo. Já ti děkuju. Je mi dobře, takže teď to tu uklidím a půjdu do pokoje."

,,Nic takového. Že ty nejíš? Viděl jsem to vyhozené jídlo v koši. Proč to děláš?"

,,Já...já nevím proč."

,,Koukej jak jsi na tom. Zavolám doktora a Lukášovi."

,,NE! Ne...Vojto prosím. Já............já budu jíst, jenom prosím nevolej doktora a už vůbec ne Lukyho!"

,,Proč mu to nemám říkat? A jak mi zaručíš, že budeš jíst?"

,,Aby se netrápil. Já ti to slíbím."

,,Tak se místo něho mám trápit já? Jenže tvoje sliby už pro mě nic neznamenají."

,,Nikdo tě neprosí, aby ses trápil. Tak já nevím! Klidně hned před tebou něco s ním."

,,Jenže to nejde se netrápit. Den co den se víc podobáš smrtce."

,,To si nemyslím."

,,Tak víš co? Přinesu ti jídlo a ty to přede mnou sníš. Jestli to nesníš nebo to vyzvracíš, tak volám, jasný?"

,,,Jasný. Já mezitím uklidím ty střepy."

,,Nech to být. Já to pak udělám. Ještě by ses tu znova složila."

,,Tak děkuju."

Šel jsem připravit instantní polévku. Za chvilku byla hotová a tak jsem jí přinesl na stůl. Kiki všechno lžíci po lžíci postupně snědla. Bylo vidět, že s tím bojuje, ale aspoň se snažila.

,,Fajn. Když budeš takhle jíst, tak nikomu nic neřeknu."

,,Dobře. Jinak.................vážně moc děkuju."

,,Hmmm..."

Podíval jsem se na ní. Maličko se usmála a pak šla nahoru. Já jsem uklidil střepy.

*Z POHLEDU KIKI*

Po polévce mi bylo zle. Ale za každou cenu jsem se jí v sobě snažila udržet. Původně jsem si chtěla jít lehnout, ale slyšela jsem, jak mezitím přišel Luky s Ondrou a tím zbytkem naší party a tak jsem šla opět dolů. Lucka, Chris a Denča se očividně vše dozvěděli, protože na mě koukali trošku odtažitě, ale nakonec jsme se všichni přivítali. Luky si mě pak vzal stranou.

,,Zlato. Vážně ti nic není? Vypadáš hůř než předtím."

,,Doopravdy je mi dobře. Nedělej si se mnou starosti."

,,Mám o tebe strach."

Ahoj všichni, takže tu máte další díl. Za chvilku tu bude 13K přečtení a máte se na co těšit, protože jsem dneska vymyslela pokračování pro pár dalších dílů a nudit se určitě nebudete :) Jinak všem vám chci poděkovat za hezké zprávy a komentáře, vážně si toho moc vážím. :)))