New Element změnili můj život...

Speciál za 5K přečtení

Přišla za mnou sestra, jestli nechci něco na uklidnění. Ale Já nic nechtěla. Jedine co jsem chtěla vědět je to, jak to dopadne s Vojtou. V nemocnici jsem prý zůstat nemohla a tak jsem zavolala klukům, ať si pro me přijedou.
*Z POHLEDU ONDRY*
Volala nám Kiki, ať si při ni přijedeme, že je v nemocnici. Chris byl někde pryc a Lukáš právě s Andy někam odešel, tak jsem jel sám. V nemocnici mi řekli, co se Vojtovi stalo a ze to Kiki nese hodně spatne.
Přišel jsem k ni a položil ji ruku na rameno.
,,Kiki pojď. Půjdeme domu."
Tupě koukala do zdi.
,,Pojď."
Opatrne jsem ji vzal v podpaží a pomohl ji stoupnout. Dovedl jsem ji az k autu. Cestou mi ještě sestra radši dala prášky na uklidnění.
Celou cestu jenom tupě koukala z okna. Chudák. Jak ona tak i Vojta. Je mi lito co se mu stalo.
Za chvilku jsme byli doma. Radši jsem ji dal prášky, protoze to vypadalo, že se každou chvíli sesype.
*Z POHLEDU KIKI*
Ondra mi dal nejake prášky a pak sel pro film, protoze řekl, že se prý musíme odreagovat. A trochu to i pomohlo. Vzpomela jsem si, že jsme meli jít vlastně večer na tu večeři k rodičům a tak jsem ji šla zavolat.
,,Ahoj mamko."
,,Ahoj zlato. Co se děje? Znis nějak smutně?"
,,Vojtovi se něco stalo a je v nemocnici. Proto ti volám. Na večeři nejdeme."
,,Snad je v pořádku. A nechtěla bys třeba přijet k nám než Vojtu pusti z nemocnice?"
,,Tak jo."
,,Za hodinu jsme u vás."
,,Dobre tak pa."
,,Pa." 
Šla jsem za Ondrou mu říct, že rodiče pro me přijedou a ze chvíli budu u nich, než pusti Vojtu z nemocnice.
Šla jsem si vzít do tašky par kousků oblečení. Pořád jsem u rodičů nechala par svých věcí, takže jsem toho s sebou moc nepotřebovala. Vzala jsem si i prášky. Teda spíš, Ondra rozhodl, že si je vezmu. Kdyby bylo na me, nechala bych si je tady. Za hodinku už tu byli rodiče a tak jsem nasedla do auta a jeli jsme. Ondrovi jsem řekla, že az se vrátí zbytek naší party, tak ať jim všechno řekne.
V autě se se mnou zkoušeli rodiče bavit.
,,Tak co zlato. Jak je ti?"
,,Jo Dobrý."
,,A jak je na tom Vojta? "
,,Už líp. "
Zkoušeli me zapojit do konverzace, ale Já vůbec neměla náladu na to si s někým povídat. Přijeli jsme domů a Já hned zalezla do postele.
Rano jsem na tom byla líp. Bylo mi vic do řeči a celý den jsme byli s rodičema venku. Na večer jsem zavolala Denče, jestli by u nás nechtěla spat, protoze čim vic společnosti jsem mela, tim min jsem myslela na Vojtu. Souhlasila a během deseti minut byla u nás. Lehli jsme si do postele a začali probírat vse, co jsme dělali o prázdninách.
,,Kiki, musím ti něco říct."
,,Povídej."
,,Já. ...mam kluka!"
,,Vážně? To je super? Kdo to je?"
,,Jeden kluk z tabora. Jmenuje se Marek. Je vážně super. Piseme si každý den."
,,To je super. Jsem ráda, že jsi šťastná."
,,A co ty a Vojta? "
Sakra. Zase se mi vse vybavilo. Vojta ležící na zemi. Doktor, který mi oznámil, jak na tom Vojta je. To prázdno.
Nahrnuli se mi slzy do oci.
,,Zlato? Co se stalo?"
,,Vojta..."
Kristýno uklidni se. Zhluboka nádech a spusť.
Všechno jsem ji to řekla.
,,To je mi lito. Promin, že jsem se te na to zeptala."
,,V pohodě. Nevěděla si to."
,,Ok."
,,Hele, nevadí ti, když půjdeme spat? Jsem nějaká unavena."
,,Jasne, v pohodě. Dobrou."
,,Dobrou."
Ale doopravdy jsem unavena nebyla. Moji hlavu zaplnili vzpomínky na Vojtu. Usnula jsem az ve dvě ráno.
Vzbudil me telefon. Sáhnu po nem. ČÍSLO Z NEMOCNICE! Rychle to Zvednu.
,,Prosím? "
,,Paní Valešová?"
,,U telefonu."
,,Pán Drahokoupil je v pořádku. Ještě musí par dni polezet u nás,  ale už mu nic nehrozí. Jestli chcete, můžete ho navštívit během návštěvních hodin."
,,Děkuju Vam moc doktore."
,,Nemáte zaco. Nashledanou."
,,Nashledanou."
Rychle jsem vstala z postele. Denča nikde. Šla jsem dolů do obýváku.
,,Mami? Kde je Denča?"
,,Musela už jít. Vždyť je taky 12. A co se vlastně děje?  Jsi nějaká šťastná."
,, Volali z nemocnice. Vojta je v pořádku."

,,Tak to je dobrá zpráva. Můžeš ho navštívit? "

,,Jo, můžu. Návštěvní hodiny mají od 13:00 do 17:00, takže zavolám klukům a asi se rovnou vydáme na cestu."

,,Dobře."

Šla jsem do pokoje, sáhla po telefonu a našla jsem Ondrovo číslo.

,,Kiki? "

,,Ahoj Ondro. Nevím jestli ti volali z nemocnice, ale Vojta....."

,,Jojo, volali. Právě jsme na cestě k vám s kluky a Luckou a Andy, takže za pár minut nás čekej."

,,Super. Takže za pár minut."

Zjistila jsem, že jsem ještě v pyžamu, takže jsem rychle sáhla po prvním kusu oblečení, co mi přišlo pod ruku, pak už jsem jenom zalezla do koupelny. Kašlala jsem na nějaké malování, jenom zuby a učesat vlasy. Akorát se ozval domovní zvonek.

,,MAMI, TATI. TO JSOU KLUCI, ŘEKNĚTE, ŽE JSEM HNED DOLE!"

Popadla jsem tašku a běžela dolů. Rychle jsem dala pusu mámě a tátovi, přivítala se se všemi a pak jsme konečně jeli do nemocnice.

Dorazili jsme tam přesně v jednu. Nemohli jsme tam ale všichni najednou, tak jsme se dohodli, že půjdu já, pak Lucka, Ondra a Chris a nakonec Luky a Andy. Sestřička mě hned zavedla do pokoje a pak jsem tam byla jenom já a Vojta.

,,Zlato!"

Došla, skoro spíš doběhla jsem k posteli, objala jsem ho a dala mu pusu. A začala jsem brečet. Radostí.

,,Kiki. Lásko. Proč brečíš?"

,,Jsem ráda, že jsi v pořádku."

,,To já jsem rád, že hlavně tobě nic neudělali."

,,Ale tobě ublížili. Tohle jsi taky nemusel přežít...."

,,Ale jsem v pořádku."

,,Naštěstí."

Dala jsem mu znova pusu. Pak jsem si sedla vedle něho, drželi jsme se za ruce a povídali si. Pak už ale byli na řadě ostatní a já musela jít.

Po hodině už jsme se všichni vystřídali a tak jsme šli, protože Vojta stejně musel na nějaké testy.

,,Tak co ted?"

,,Kiki, tak co kdyby si zase byla u nás?"

,,Tak jo. Musím ale ještě za rodičema."

,,Tak se tam stavíme a pak pojedeme domů."

,,Dobře."

Chris ale najednou řekl:

,,Lidi, já s vámi nepojedu. Mám.....sraz s jednou kámoškou."

,,Jooooo, jasný.....kámoška. :D Tak jdi a užij si to."

Rozloučili jsme se s Chrisem a zbytek jsme jeli autem k našim. Vzala jsem si pár drobností.

,,Co kdybyste tady rovnou zůstali na oběd? Stejně určitě nemáte uvařeno."

,,A nevadí vám to?"

,,Kdyby nám to vadilo, tak vám to ani nenabízíme."

Ahoj všichni, takže po milion letech je tady další díl. Moc se omlouvám, že nebylo pokračování, ale byli prázdniny a ani ted toho času moc nemám. Takže se proto chci strašně moc omluvit :)

Jinak další díl bude speciál za 6K přečtení (wow! miluju vás!)

Ještě chci říct, že jste se mě ptali na facebook a podobně, takže:

FB: Michaela Erlichová

Ask: misaaaq

Instagram: misaaaq

Snapchat: misa.e123

nově rozjíždím i blog (není o new element): www.topmodnitrendy.blog.cz 

jestli máte jakýkoli dotaz na mě nebo na příběh, tak se určitě nebojte mi napsat :) já budu jedině ráda :)