New Element změnili můj život...

Speciál za 8K přečtení

Probudila jsem se s křikem. A s pláčem. Vojta se okamžitě vzbudil.

,,Zlato co se děje?"

,,Zdálo se mi, že Lucka umřela."

Objal mě. Z objetí mě nepustil. Dal mi pusu do vlasů a utišoval mě. Přišla jsem si trochu jako malé dítě, ale zároven jsem se cítila v bezpečí.

,,Lásko klid. Byl to jenom sen. Lucka je v pořádku."

Do pokoje vtrhl Chris. Za ním stál zbytek party.

,,Co se děje?"

,,Jenom noční můra."

,,Aha. Tak dobrou."

,,Dobrou."

Zavřel a mi opět byli sami. Držel mě v náručí. Brečet jsem přestala, ale pořád jsem se strašně klepala.

,,Zlato, měli bychom jít spát. Je půl třetí ráno a jestli chceme dneska za Luckou, musíme se vyspat."

,,Po tomhle už neusnu."

,,Aspon to zkus."

,,Dobře."

Z objetí mě ale pořád nepustil. Za chvíli jsem slyšela, jak oddechuje. Já ale pořád ne a ne usnout. Vraceli se mi vzpomínky na noční můru. Po hodině a půl jsem usnula. Spala jsem pokaždé ale jenom chvilku. Vstala jsem v sedm. Bylo mi jasné, že už neusnu a tak jsem šla si uvařit kafe a sednout si na balkon. Seděla jsem. Hlavou se mi honili různé myšlenky. Z přemýšlení mě vytrhl Luky, který si přišel ke mě sednout.

,,Dobré ráno. Co se to dělo v noci?"

,,Dobré. Noční můra. Zdálo.....zdálo se mi, že Lucka umřela."

Neubránila jsem se a slzy se mi znova spustili.

,,Promin, blbá otázka. Nebreč. Je v pořádku."

Sedl si ke mě a objal mě. Nebránila jsem se. Držel mě v pevném objetí. Cítila jsem se líp. Každý pocit bezpečí mě uklidnoval. Po delší době mě pustil, protože přišel Vojta a nechtěli jsme, aby to vypadalo blbě.

,,Zlato, měla jsi mě vzbudit."

,,Ne, v pohodě. Už tak jsem vás všechny v noci vzbudila, chci abyste se vyspali."

,,No my jsme se vyspali, ale ty ne. Vypadáš, jako by si viděla smrtku a nespala zhruba týden."

Vždyt jsem vlastně smrt videla.....

,,To bude dobrý. Dám si kafe a budu zase v pohodě."

,,Nechceš teda dneska navštívit Lucku?"

,,Stejně bude za ní chtít jet Ondra, tak můžeme všichni ne?"

,,Tak jo."

Umyli jsme, převlíkli se a šli dolů na snídani. Najedli jsme se. Nechtělo se nám už do pokoje, tak jsme se šli projít po pláži s tím, že to pak vezmeme rovnou do nemocnice. Venku bylo hezky. Svítilo sluníčko, lidi už se koupali v moři a v hotelovém bazénu, bary na pláži začali otvírat. Bylo to hezké a mě to zahnalo všechny zlé myšlenky a vzpomínky. Držela jsem se s Vojtou za ruku a šli jsme podél pláže. Za hodinu a půl jsme došli na kliniku. Mohli jsme jít všichni najednou. Lucka stála nad postelí a zavírala tašku se svýma věcma.

,,Lidi. Překvapení. Pustí mě už dneska."

Ondra radostí celý bez sebe se rozeběhl, obejmul jí a dal jí velkou pusu. Byl štastný. Všichni jsme byli štastný. Ze všech odpadl stres a byli jsme najednou plný života.