New Element změnili můj život...

Chudák Chris

Chris chvilku nic neříkal a pak se zhluboka nadechl.

,,U.........umřela mi máma."

,,Ježiš. To je mi moc líto."

Dal si obličej do dlaní a začal brečet. Lucka ho objala a Chris je hned taky objal. Chudák Chris. Pak se vymanil z objetí a řekl:

,,Jestli vám to nebude vadit, tak pojedu k tátovi už teď. Nechci, aby byl teď sám. A ještě něco. Silvestra s váma neoslavím. Teď budu dlouho u táty. Nechci ho nechávat v domě samotného. Na koncerty ale budu normálně jezdit."

,,Však v pohodě. My to chápeme."

Chris zalitý slzami si šel sbalit. Pak šel dolů. Všichni jsme se s ním pořádně rozloučili, vyjádřili mu upřímnou soustrast a Vojta ho pak šel odvézt domů. My jsme nejdřív z toho taky byli docela smutný, ale pak nás to přešlo a opět jsme se pustili do těch palačinek. Po snídani jsme se šli oblíct a šli jsme ven. Od včera tu bylo hodně sněhu a tak jsme šli do lesa. Kluci samozřejmě provokovali a tak začala koulovačka. Bylo to ale dost nefér, protože jsem hrála já s Luckou proti klukům. Takže kluci samozřejmě vyhráli.

,,Jenže výhra se nepočítá, protože to bylo nespravedlivé." :D

,,Tak to teda ne!" :D

,,To teda jo. A opovažte se s náma hádat. My máme vždycky pravdu." :D

Luky ale ke mě přiběhl a shodil mě do sněhu. A aby to nebylo málo, tak mi pro jistotu dal ještě sníh za krk. Blbec :D Já jsem samozřejme neváhala a do sněhu jsem ho taky shodila. Ostatní jenom na nás koukali a smáli se. Pak ale Lucka řekla:

,,Lidi, nechci rusit zábavu a slíbila jsem našim,že ve 12 budu u nich, tak abychom to stihli."

S Lukym jsme vstali a nakonec jsme se všichni vydali domů. Lucka se jenom prevlekla do čistého a suchého, rozloučila se s Ondrou a pak s námi a hned šla pryc. My ostatní jsme meli odcházet az po obědě. Všichni jsme ale byli unavený a tak jsme si jenom objednali pizzu a sedli jsme si k televizi. Za půl hodiny pizza dorazila a všichni jsme ji s radostí snědli. Já jsem se pak hned sbalila a vyrazila k rodičům. Rozloučila jsem se se všema a jako poslední s Lukym.

,,Ahoj zlato. Uvidíme se za 4 dny."

,,I za tak krátkou dobu mi budeš chybět."

,,Ty mě taky."

Rozloučila jsem se a šla jsem. Před barákem na me čekalo auto rodičů. Nastoupila jsem do auta.

,,Ahoj."

,,Ahoj zlatíčko. Tak co? Jak jste se včera meli?"

,,Výborne. Dobré jídlo, skvěle dárky. Co vy?"

,,To jsme rádi, že ses mela dobře. No, my jsme se taky meli skvěle."

,,Tak to jsem taky ráda."

,,Můžeme se te na něco zeptat?"

,,Jen se ptejte."

,,Proc si to tomu chudákovi Vojtovi udělala?"

,,Na tohle vam ale fakt neodpovím."

,,Dobře, ale ten kluk si to vážně nezasloužil."

,,JÁ VÍM! A jestli chcete, abychom si ty naše druhé Vánoce užili, tak tohle téma už nikdy nevytahujte."

,,Tak fajn."

Celou cestu autem az domu jsme byli potichu. Když jsme přijeli, šla jsem zabalit dárky, které jsem mela v pokoji. Pro rodiče mam dárky vždycky tak půl roku předem. Když jsem věšla do pokoje, padli na me všechny vzpomínky. Plakáty New Element na zdi, fotky s Denčou, když jsme nastupovali do prváku, podpisy kluků....Ach jo! Jak ten čas letí.

Ahoj :) takže tu je další díl, tentokrát zase kratší, ale chtěla jsem Vám ho vydat dneska, když jsem vám to včera slíbila :))
Jinak ještě necelých 100 přečtení a bude tu neuvěřitelných 14K přečtení! Mám vás moc ráda a tesim se na sobotu, že třeba některe z vás uvidím! :) A ještě jednou moc díky za ty hezké komenty :)