New Element změnili můj život...

Kiki má problém

Poté jsme se jen tak drželi v objetí. Někdo zaklepal a vešel dovnitř.

,,Vojto, už musí......"

Byl to Ondra. Jak nás ale viděl, tak nedokončil ani větu, kterou začal. 

,,Pardon, nebudu rušit, ale musíme jít na zkoušku."

,,Dobře. Už půjdu."

Otočil se na mě.

,,Zlato, uvidíme se večer."

Dal mi pusu a pak odešel. Byla jsem zase šťastná. Konečně je vše jak předtím. Tak ale co teď? Jdu dolů za holkama. 

,,Tak už jste zase s Vojtou v pohodě?"

,,Jojo. Konečně. Všechny dny jsem kvůli tomu moc nespala."

,,A jak vidím, tak si ani moc nejedla."

,,Co?"

,,Vždyť se podívej na sebe. Jsi teď o hodně hubená. Ještě chvilku takhle budeš pokračovat a nebude to hezký."

,,Co to povídáš. Mě přijde, že jsem spíš přibrala."

,,No dobře. Jak myslíš. Ale dávej jsi na to pozor."

Šla jsem k zrcadlu. Nevím co to holky povídají. Přibrala jsem než zhubla. Ale co, vždyť je to jedno. Šla jsem zpátky k holkám.

,,Co budeme dělat?"

,,Nevím. Mohli bychom pak jít naproti klukům do zkušebny."

,,To jo, ale co teď?"

,,Já bych šla někam do kavárny. Mohli bychom dojít pěšky na Václavák a pak jsi někam sednout."

,,Tak jo. Dobře."

Převlíkli jsme se, já jsem se i trošku namalovala a šli jsme. Nakonec jsme se rozhodli pro Starbucks. Objednali jsme si pití a sedli jsme si na volná místa.

,,Kiki, co vlastně tvoje kariéra zpěvačky?"

,,No, mám už dvě písničky. Příští týden jdu do studia a nahrát aspoň jednu písničku, abych mohla mít videoklip."

,,Tak to je super. Moc ti to přeju, vážně hezky zpíváš."

,,Děkuju moc."

S holkama jsme seděli ve Starbucksu asi hodinu, pak jsme se vydali ke zkušebně za kluky. Přišli jsme a kluci akorát vycházeli.

,,Jeeee...ahoj holky."

,,Čauves."

,,Tak jedeme domů?"

,,Bychom mohli jít na nějakou večeři, když jsme rovnou tady."

,,Fajn. Proč ne?"

Vybrali jsme si obyčejnou restauraci kousek od Václaváku. Každý jsme si objednali pití i jídlo. Já jsem teda původně jídlo nechtěla, ale ostatní mě k tomu donutili....vybrala jsem si tedy jenom salát.

,,Nechceš něco většího? Ze salátu se moc nenajíš."

,,Nene....nemám moc hlad."

,,Vždyť poslední dobrou jsi snědla max pár kousků krekrů. To je všechno."

,,Prostě nemám moc hlad. Stačí?"

,,Jo. Promiň, já to s tebou myslím dobře."

,,Však já vím."

Na chvilku u stolu nastalo ticho a pak jsme se opět pustili do konverzace. Já jsem se hezky opřela o Vojtu, on mě chytil za bok. Tohle je ono. Takhle by to mohlo být každý den.

Za pár minut nám donesli pití, později i jídlo. Po jídle jsem si odskočila na záchod. Nebylo mi moc dobře. Vlezla jsem do jedné kabinky a zamkla za sebou. Netrvalo chvilku a začala jsem zvracet. Zvracet krev. Sakra. To asi není po tom salátu. Hlavně to ale nesmím říct ostatním. 

Otevřu kabinku, opláchnu si obličej a jdu zpátky za ostatníma. 

Po půl hodině  jsme vyrazili domů. Cestou se mi trošku motala hlava, ale snažila jsem se to ignorovat. Díky bohu ale netrvalo dlouho a dorazili jsme domů. Kluci byli unavený a tak se hned rozvalili na gauči. Já jsem šla nahoru do koupelny. Věděla jsem, že budu zase zvracet. Nechtěla jsem, aby mě ale někdo slyšel. Zamkla jsem za sebou. Nestačila jsem ale ani dojít k záchodu a omdlela jsem.

Tak je tu další díl. Moc se vám všem omlouvám, že díl nevyšel včera, ale zkrátka jsem se přecenila. :) Jinak...počkejte si na další díl :) Jinak díl bych chtěla věnovat Peťulce Janouškové :) :*