New Element změnili můj život...

Speciál za 11K přečtení

,,ALE JÁ TI NIKDY NECHTĚLA UBLÍŽIT"

,,A TAK PROČ SI MĚ PODVEDLA?"

,,JÁ......já...."

Už jsem to nevydržela. Dřepla jsem si na zem a začala jsem brečet. Vojta se na mě podíval a chvilku jen tak koukal. Pak se sebral a šel pryč. Místo něho přišel Luky. Objal mě.

,,Kiki neboj. To ho přejde."

,,Nepřejde. Jsem kráva. Ani nevím, proč jsem si s Davidem začínala. Vojta je pro mě vším. Nevím, co bych dělala, kdyby mi neodpustil."

,,On ti odpustí. Jenom ho musíš chvilku nechat. Znám ho už dlouhou dobu a vím jaký je. Určitě ti odpustí."

,,Když myslíš....mimochodem, kam vlastně šel?"

,,Říkal nám, že se jde projít. Určitě přijde pozdě večer. Potřebuje si to v hlavě trochu srovnat."

,,To bych si spíš měla srovnat já."

,,Hlavně v klidu jo? Radši tě nechám o samotě. Vím, že si to vše teď potřebuješ urovnat."

,,Dobře."

Vstal a šel ke dveřím. Když byl skoro pryč z pokoje, zavolala jsem na něho.

,,Luky?"

,,Ano?"

,,Děkuju."

,,Za málo."

Usmál se a odešel.

Já jsem se zvedla a praštila jsem sebou do postele. Vzala jsem polštář a pevně jsem ho objala. Zhasla jsem, ale spát se mi určitě nechtělo. Jsem kráva. Jak jsem si mohla myslet, že to dopadne? Že všechno bude v pořádku? Co jsem vlastně viděla na Davidovi? Fakt jsem kráva. 

Přemýšlela jsem, jak se omluvit Vojtovi. Ne jenom že mě nic nenapadlo, ale i čas jako by mě neměl rád a utíkal pomalu. Byla teprve devět večer a spánek se pořád neohlašoval. Někdo ale zaklepal na dveře. Denča.

,,Ahoj Kiki. Asi mít hlad nebudeš, ale nechceš večeři?"

,,Ne, díky."

,,Tak já ti ji tady nechám, kdyby si dostala hlad."

,,Fajn, děkuju."

,,A Kiki? Můžu se zeptat?"

,,Ano?"

,,Proč jsi to Vojtovi udělala?"

,,Ty se mě vážně ptáš na tohle? Teď?"

,,Jo ptám. A laskavě na mě nezvyšuj hlas, já nikomu neublížila na rozdíl od tebe."

,,Co? To si děláš srandu? Vypadni z tohoto pokoje. Okamžitě!"

,,No jak myslíš."

Vstala a s bouchnutím dveří odešla. Nechápala jsem, proč po mě tak vyjela. Bylo mi jasný, že v tomhle domě na mě budou všichni koukat s opovržením. Vzala jsem telefon a zavolala jsem mámě.

,,Mami?"

,,Ano broučku?"

,,Myslíš, že bych na pár dní mohla jet bydlet k vám?"

,,Ach to asi nepůjde. Jsme 14 dní na dovolené a barák jsme půjčili jedněm přátelům."

,,Aha tak nic."

,,Stalo se něco?"

,,Nene. Jako bych vůbec nezavolala. Ahoj."

,,Dobře. Tak ahoj."