Ráno už tu nebudu / Calin

Nová kamarádka

    Na ráno jsem si nařídila budík na šestou, abych měla ještě rezervu než vyrazím do školy. Nastavila jsem ho radši nahlas, aby mě vůbec vzbudil. Mamku už jsem nezastihla, protože vstávala okolo čtvrté do práce.

    Vzbudilo mě až světlo, které mi pomalu osvítilo celý pokoj. Spokojeně jsem se protáhla a šla si udělat snídani. Dala jsem ohřát vodu do konvice na čaj a šla si do pokoje pro mobil...

,,No to snad ne!" vykřiknu přes celý byt a ještě jednou překontroluji čas na displeji.

    Je 8:50! Sakra, já zaspala. To se může stát jenom mně. Rychle jsem na sebe něco hodila a vyběhla z bytu. Mezitím, co jsem běžela po schodech dolů, vzpomněla jsem si na jednu věc. Tašku s notebookem do školy! Takže ty schody musím vyběhnout, no bezva.

    Popadla jsem notebook a ještě jednou vše překontrolovala. Najím se potom, to snad vydržím.

    Hodina utekla docela rychle a já se mohla jít konečně najíst. Napadlo mě, že bych mohla najít tu přestěhovanou kavárnu.

    Chvíli to trvalo, ale nakonec jsem ji našla. Alespoň nebudu trpět hlady.
_ _ _

    Po snídaňoobědě jsem šla zpátky domů. Bydleli jsme v devátém patře a ani tu nebyl výtah. To se potom člověk nemůže divit, proč je tak unavený.

    Odpočinula jsem si v pátém patře a rozdýchávala schody. Když se moje plíce mohly zase nadechnout, vyrazila jsem zase do schodů. Zajímalo by mě, kdy si na tenhle každodenní tělocvik zvyknu.

    Už jsem vycházela sedmé patro a najednou se pode mnou prohnala malá chlupatá kulička. Ani jsem si ji nestihla prohlédnout a už jsem se válela na zemi.

    Mezitím, co se zvedám, z patra nade mnou slyším hlas, který na někoho volá. Asi na tu kuličku, která už nejspíš čeká někde dole.

,,Casanovo, kam jsi zase zalezl? No taak, vylez! Jestli tě tu budu zase celé odpoledne hledat, tak si mě nepřej!" pohrozil hlas někde nade mnou.

    Když dotyčný seběhl do patra, kde jsem se oklepávala, zastavil se.

,,Ježiš promiň, nevěděla jsem, že tu někdo jde. Dávala bych si lepší pozor a Casanovu si lépe ohlídala. Ještě jednou se omlouvám," omluvila se vysoká hnědovláska se zelenýma očima.

,,Ta chlupatá koule, co tu proběhla, byl Casanova, pes mých rodičů, momentálně jim ho hlídám," usmála se a dala si pramínek vlasů za ucho.

,,Mimochodem, jsem Bára a ty?" zeptala se.

,,Jsem Ela a nemusíš se omlouvat za Casanovu," oplatila jsem jí úsměv.

,,Ještě jsem tě tu neviděla, jsi tady nová že?"

,,Ano, jsem tu nová. Přistěhovala jsem se teprve včera," odpověděla jsem.

,,Tak to jo... Hele já budu muset běžet, protože pana Kuličku musím najít ještě dneska jinak mě naši zabijou. Za tři dny se vrací a úplně je nepotřebuju překvapit tím, že mi utekl," řekla mi stále s úsměvem.

    Rozloučili jsme se a já šla vyjít poslední dvě patra.

    Mamka už byla doma a vařila večeři. Chvíli jsme si povídali. Po nějaké jsem si zalezla do pokoje a šla zkontrolovat soc. sítě.

    Když jsem otevřela Instagram, hned na mě vyskočila žádost od Báry. Šlo ji rozeznat docela lehce, měla totiž veřejný profil. Žádost jsem ji oplatila a šla projíždět Instagram.

    Narazila jsem i na Bářino story, kde přesdílela odkaz na lístky na nějaký koncert. Ani jedno jméno mi na programu toho koncertu nic moc neříkalo. Možná tak Viktor Sheen, ale jinak ne. Moc tenhle typ písniček neposlouchám.
_ _ _

    Po večeři, jsem zamířila do koupelny a potom hned do postele. Chvíli jsem ji ještě psala s Bárou, ale po nějaké chvíli jsem stejně upadla do hlubokého spánku. Tenhle den nebyl zase tak hrozný. Až na to ráno, tak snad to zítra bude lepší...